Když v roce 2020 objevil dalekohled Tess novou exoplanetu v naší Mléčné dráze, nikdo netušil, jak bude zajímavá. Na základě vyhodnocení dat získaná z pozorování pomocí orbitálního teleskopu CHEOPS Evropské kosmické agentury (ESA) ho nyní astronomové vidí jako žhavý svět s teplotou povrchu asi 1 800 °C, který je o něco větší než Neptun a tedy zhruba 4,7× větší než Země.
Planeta s katalogovým označením LTT 9779 b obíhá kolem hvězdy podobné Slunci (tedy typu G) každých 19 hodin. Je od něj vzdálena asi 2,5 milionu kilometrů, což je asi 0,02 AU, přičemž AU je střední vzdálenost Země od Slunce. Jen pro srovnání, naše nejbližší planeta Merkur se kolem Slunce pohybuje ve vzdálenostech meti 0,46 AU (cca 70 mil. km) a 0,31 AU (cca 46 mil.km). V důsledku prudkého slunečního záření své hvězdy je teplota na povrchu planety asi 1 800 stupňů Celsia, což je více než teplota roztavené lávy a podobná teplota nutná na tavení platiny. Od naší Sluneční soustavy je tento objekt vzdálený asi 264 světelných let ve směru souhvězdí Sochaře. |
Zdá se, že exoplaneta je zahalena do kovových mraků z titanu a křemičitanů, které odrážejí většinu dopadajícího světla zpět do vesmíru.
„Představte si hořící svět v blízkosti své hvězdy, nad nímž se vznášejí těžká oblaka kovů, a prší z nich kapky titanu,“ popisuje podmínky na planetě James Jenkins z Univerzity Diega Portalese a Centra pro excelenci v astrofyzice a přidružených technologiích (CATA) v Chile. Jenkins se na studii, kterou publikoval odborný časopis Astronomy & Astrophysics, podílel jako spoluautor.
Planeta odráží kolem 80 % dopadajícího světla, což z ní činí nejvíce reflexivní známý objekt ve vesmíru.
„Je to obří zrcadlo ve vesmíru,“ řekl astronom Jenkins pro agenturu Reuters.
Venuše, která je kromě Měsíce nejjasnějším objektem na noční obloze na Zemi, je nejvíce reflexivním objektem naší sluneční soustavy, zahaleným do jedovatých mraků kyseliny sírové. Venuše odráží přibližně 75 procent dopadajícího světla. Země odráží asi 30 procent.
Astronomové si podle Reuters myslí, že taková exoplaneta by nejspíš neměla vůbec existovat.
Podle vědců je s ohledem na její blízkost zázrak, že exoplaneta má vůbec nějakou atmosféru. Pokud by tomu bylo jako na Zemi, atmosféru s mraky na bázi vody by už dávno rozmetalo sluneční záření. Domnívají se však, že její mraky jsou kovové, díky kombinaci titanu a křemičitanů.
Infografika ESA k planetě LTT 9779 b zobrazuje hostitelskou hvězdu jako velký žlutý kruh vlevo a zářivou exoplanetu, která kolem ní obíhá, jako malé kolečko v bílé a šedé barvě. Exoplaneta oběhne kolem své hvězdy za přibližně 19 hodin. Uprostřed infografiky je znázorněno schéma vnitřku exoplanety s vrstvami křemičitanů (skla) a titaničitanů v šedé a bílé barvě. Vpravo je uvedena hmotnost a poloměr vzhledem k Neptunu. Teplota na denní straně exoplanety je přibližně 2000 °C.
„Žádná jiná planeta podobná této nebyla dosud objevena,“ uvedl astronom a hlavní autor studie Sergio Hoyer z Astrofyzikální laboratoře v Marseille ve Francii. Podle astronoma a spoluautora studie Viviena Parmentiera z observatoře na Azurovém pobřeží ve Francii by taková exoplaneta neměla ani existovat, protože má atmosféru a zároveň obíhá tak blízko své hvězdy.
„Superreflexní oblačnost pravděpodobně pomohla zabránit tomu, aby se planeta příliš zahřála a byla zbavena své atmosféry,“ řekl Parmentier. „To je zcela unikátní, protože všechny ostatní planety s touto teplotou, které jsou dostatečně velké na to, aby si zachovaly atmosféru, jsou příliš horké na to, aby se na nich vytvořila oblaka, a jsou tedy tmavé jako uhel,“ dodal.
Zdá se také, že planeta kolem své hvězdy rotuje podobně jako Měsíc kolem Země, s trvalou denní stranou obrácenou ke hvězdě a trvalou noční stranou odvrácenou od ní.
Mimo naši Sluneční soustavu bylo objeveno více než pět tisíc planet, z nichž mnohé mají výrazně odlišné vlastnosti než osm planet naší sluneční soustavy. S přibývajícími výkonnými přístroji – loni byl uveden do provozu vesmírný dalekohled Jamese Webba a v Chile se staví extrémně velký dalekohled – vědce čekají další objevy.
