Není to nepředstavitelná budoucnost: v polovině 21. století bojuje lidstvo s masivním znečištěním životního prostředí a stále se zrychlujícími změnami klimatu. Sucha a hladomory spouštějí migraci nevídaných rozměrů, svět sužují občanské války a konflikty o přírodní zdroje. Již tak nestabilní pořádky rozkolísal i nedávný objev živých organismů v ledovém příkrovu marsovského pólu.
Navíc byla v systému Alfa Centauri objevena exoplaneta obíhající mateřskou hvězdu ve vzdálenosti, která dovoluje vznik atmosféry a přítomnost tekuté vody na povrchu. Skupina vědců, politiků a podnikatelů z celého světa má jasno: musíme se tam vypravit. Nejen ze zvědavosti, ale také ze strachu, že lidé planetu Zemi časem učiní neobyvatelnou.
Let na paprsku
Byť jde o naše nejbližší mezihvězdné sousedství, leží mezi Zemí a systémem Alfa Centauri 4,37 světelných let. Urazit tuto vzdálenost by raketoplánu trvalo 165 tisíc let, navíc by s sebou musel brát nepředstavitelné množství paliva.
Iontový pohon, který pracuje na principu postupného urychlování paprsku nabitých částic, se obejde bez palivových nádrží o velikosti planety a v průběhu dlouhého letu dosáhne mnohem vyšší rychlosti než chemické rakety. Let k nejbližší hvězdě by se tak mohl zkrátit odhadem na 1 000 let. Iontový pohon se používá poměrně běžně, v létě 2015 například odstartuje BepiColombo, sonda Evropské vesmírné agentury, kterou elektrostatický iontový motor dotlačí kolem Venuše na oběžnou dráhu Merkuru.
Trochu exotičtější technologie je jaderný pulzní pohon, byť teoreticky je známý už dlouho. Zrychlení plavidla se docílí sérií detonací jaderných náloží za štítem na jeho zádi. Projekt Orion americké Agentury pro výzkum pokročilých obranných projektů (DARPA) byl koncem 50. let dopracován do stádia blízkého proveditelnosti, vývoj ovšem zastavila Smlouva o zákazu jaderných pokusů v atmosféře, vesmíru a pod vodou, uzavřená v roce 1963.
Velké naděje jsou vkládány do antihmoty, tedy částic se zrcadlovým elektrickým nábojem, při jejichž kontaktu s „naší“ hmotou se uvolňuje obrovská energie. Očekávaným háčkem je obtížná skladovatelnost antičástic, stejně jako extrémně náročná výroba.
Cesta bude dlouhá
Pokud se je podaří tyto technologie dopracovat do stádia použitelnosti, mohly by ty posledně jmenované umožnit dosáhnout teoreticky rychlosti kolem procenta rychlosti světla. V takovém případě bychom se k systému Alfa Centauri dostali za přibližně sto let. Tempo technologického pokroku se sice stále zrychluje, dosažení jen o řád vyšší rychlosti však předpokládá průlomové objevy, či vynalezení úplně nového pohonu.
K nejbližší hvězdě tedy ještě dlouho poletíme mnohem déle, než jak půjde prodloužit lidský život. Posádku lze během dlouhé cesty uvést do stavu hibernace, ovšem tato procedura dodnes zůstává nezvratná, čímž poněkud ztrácí pointu. Aby se předešlo tvorbě krystalů ledu, přidávají se při tzv. vitrifikaci tkáně látky pro snížení bodu mrazu tělních tekutin. Jednotlivé orgány takto ošetřit lze, ale pro celý organismus je tento "fridex" příliš toxický. A není ani jasné, zda vůbec lze mrazem uchovat paměť a kognitivní funkce.
Projekt DeadalusPrvní konkrétně propracovanou koncepci mezihvězdné bezpilotní sondy vypracovali členové Britské meziplanetární společnosti.  Daedalus schema  Daedalus - oddělení 1. stupně Cílem projektu Daedalus, na němž bylo v letech 1973 až 1977 odpracováno přes 10 tisíc hodin, bylo prokázat, že mezihvězdná cesta je možná již s dnešními znalostmi. Více o projetu a dobývání planet mimo naši sluneční soustavu se dočtete v tomto článku Marcela Grüna. |
Nejmyslitelnější uspořádání plavidla do vzdáleného vesmíru je tedy koncept generační lodi. Ta se neobejde bez uzavřeného ekosystému, který zajistí dostatečné množství vody, potravy i vzduchu. Těžkosti udržení takto komplexního systému ukázal například nepříliš úspěšný projekt Biosphere 2. Před stavbou generační lodi by se každopádně musela konat alespoň pár desítek let běžící generálka na zemském orbitu.
Sirotci hvězd
Mnohogenerační výprava by navíc byla vystavena zásadním biologickým, sociálním i morálním výzvám. Počet cestujících přitom není problém z hlediska reprodukce, kterou ulehčí spermabanky a umělé oplodnění. Nikdo však neví, kam se vyvinou hodnoty a způsoby soužití v mikrospolečnosti, která bude po mnoho generací čítat například jen sto lidí. Do jaké míry a jakým způsobem se mentálně odpoutají od Země? Co když generace žijící v průběhu letu ztratí smysl pro splnění úkolu, když ani nepoznají cíl? Vzpoury či krize hodnot nelze předvídat, přitom mohou celou misi zhatit.
Televizní létáníKoncept generační lodi patří do tradičního inventáře žánru sci-fi, od Setkání s Rámou Arthura C. Clarka po téměř hororový snímek Syndrom Pandorum. Film si pohrává s hrozbou ztráty kultury a znalostí cestovatelů a dokonce pokračováním evoluce lidského rodu na lodi. Můžete jej zhlédnout ve středu 5. února na kanálu FilmBox Extra. |
I když loď v pořádku dorazí k cíli, bude posádka připravena na to, co tam najde? Nemusí to totiž být jen zelení mužíčci, ale také vojenská kapela a pozvánka do nejsledovanější talk show. Chvíli potom, co loď vyrazí například na dvě století trvající cestu, může být na Zemi vynalezena technologie, která ke stejnému cíli dostane druhou loď jen za padesát let.
Vyslání robotické sondy, potažmo lidské posádky k blízké hvězdě každopádně bude vícegenerační záležitost i na Zemi. Návrh a stavba lodi potrvají mnoho desítek let a budou stát obrovské prostředky. Mohlo by jít o první skutečně globální projekt, kterým bude žit celé lidstvo.
