Léto na kosmické stanici ISS začalo vlastně už 11. června. Od stanice se oddělila nákladní loď Progress M-19M alias Progress 51 nebo 51P Progress M-19M, která měla typové označení 11F615A60 a sériové 419. Startovala 24. dubna v 10:12 UT (universal time, světový čas) na klasickou dvoudenní setkávací dráhu. K zadnímu uzlu modulu Zvezda se připojila 26. dubna v 12:25 UT (pevné zakotvení o 9 minut později). Setkávací manévr probíhal nad kazachstansko-čínskou hranicí.
Později řídicí středisko oznámilo, že se nevyklopila jedna anténa systému Kurs. Ještě téhož dne pak posádka ISS č. 35 přešla do lodi. V dalších dnech přestěhovala náklad pro další provoz ISS o celkové hmotnosti 2 366 kg (z toho pohonné látky 365 kg, kyslík 26 kg, vzduch 22 kg, voda 410 kg) a 11. června v 13:58 UT byla nákladní loď oddělena od stanice a později odlétla od ISS. Týdenní pobyt na samostatné dráze byl věnován experimentu Radar-Progress, zaměřenému na výzkum podmínek ionosféry v okolí lodi při působení motoru. Po skončení experimentu byla loď 19. června ve 13:53 UT navedena k zániku do atmosféry a neshořené zbytky dopadly kolem 14:40 UT do obvyklé oblasti jižní části Pacifiku po 56 dnech letu.
Hlavním důvodem bylo uvolnění stykovacího uzlu pro evropskou loď ATV-4 Albert Einstein. Ta odstartovala raketou Ariane 5-ES už 5. června a čekala na připojení až do patnáctého. K ISS se připojila ve 14:07, pevné připojení bylo dokončeno o 8 minut později.
Start rakety Ariane 5 z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně 5. června 2013. Na palubě má ATV Albert Einstein.
Délka lodi o rekordní hmotnosti 19 887 kg (vlastní hmotnost 12 039 kg) je 10,3 m (včetně stykovacího kužele, délka vlastní lodi je 9,8 m), průměr 4,5 m a rozpětí panelů fotovoltaických baterií je 22,3 m. ATV se skládá ze dvou válcových částí. V první hermetizované o objemu 45 m3 je dopravován kusový náklad včetně kanystrů vody a vzduchu (2 480 kg), druhou část tvoří přístrojový úsek s nádržemi pohonných hmot (2 380 kg paliva pro korekce dráhy ISS a 860 kg pro doplnění nádrží stanice).
V součinnosti s ISS zůstane do konce října, 31. srpna podruhé zvýší oběžnou dráhu stanice a s oddělením se počítá 28. října. Již teď se však připravuje další ATV, (v pořadí pátý) pojmenovaný Georges Lemaître, k jehož startu byl vybrán konec února 2014.
Až do července byla součástí ISS i nákladní loď Progress M-18 M (alias Progress 50 nebo 50P) o hmotnosti 7 282 kg, která přivezla na stanici 2 638 kg nákladu, z toho 800 kg pohonných látek, 50 kg kyslíku, 420 kg vody a 1 360 kg kusového nákladu, z něhož bylo asi 100 kg pro americký segment.
Loď startovala 11. února 2013 ve 14:42 UT na novou rychlou setkávací, jejíž profil byl vyzkoušen při letech Progress M-16M a M-17M roku 2012. K setkání došlo téhož dne ve 20:35 UT, kdy se loď připojila k modulu Pirs. Od ISS se oddělila 25. července ve 20:43 UT a ještě ve 23:53 UT bylo zahájeno motorické brzdění, při němž byla během 3,5 minuty snížena rychlost o 106 m/s a 26. června v 0:44, po 164 dnech letu, následoval řízený zánik nad jižní částí Pacifiku.
Stejný uzel na ISS byl vzápětí znovu obsazen 52. ruskou zásobovací lodí ISS Progress M-20M (v kódu NASA Progress 52 nebo 52P), která měla typové označení 11F615A55 a sériové 420. Startovala z Bajkonuru 27. července ve 20:45 UT, znovu letěla po zkrácené setkávací dráze a k modulu Pirs se připojila 28. července ve 2:26. Měla hmotnost 7 292 kg a přivezla na stanici 2 366 kg nákladu, z toho byly pohonné látky 410 kg, kyslík a vzduch 47 kg, voda 420 kg a 1 489 kg "kusovek" (včetně 257 kg potravin, 112 kg potřeb pro americký a 136 kg ruský segment stanice). Podle plánu bude součástí ISS přes nový rok a k oddělení dojde až 4. února 2014.
Srpen ve znamení Japonců
Dne 3. srpna v 19:49 UT vzlétla z japonského kosmodromu Tanegašima Učiú Sentá raketa H-2B model 304 s nákladní kosmickou lodí HTV-4 alias Kounotori-4 o hmotnosti 16 tun. Z její hmotnosti tvoří 5 400 kg náklad, ze zhruba 75 procent určený pro partnery v ISS a zbytek je pro japonské potřeby.
Rameno Canadarm2 stanice ISS uchopil japonskou loď HTV-4. Připojila se nakonec k modulu Harmony.
Loď má tvar válce o průměru 4,4 m, délce 9,8 m a sestává ze čtyř sekcí. Hermetizovaná nákladní sekce má délku 3,1 m a na přední straně je ukončena přechodovým uzlem. Uvnitř sekce je uložen kusový spotřební materiál, vědecká aparatura pro modul Kibo, tři pikosatelity (Pico Dragon z Tokijské univerzity ve spolupráci s Vietnam National Satellite Center, Ardusat-1 a Ardusat-X amerických skupin Nanorack a NanoSatisfi), subsatelit typu 3U TechEdSat-3 z NASA Ames Research Center (pouze japonský modul ISS Kibo umožňuje "vyhodit" je do prostoru, aniž by k tomu museli ven jít kosmonauti), nová mraznička FROST (na ISS jsou už tři mrazničky, ale obvykle v nich není místo, tato je určena přednostně pro japonské experimenty), potraviny a 480 litrů pitné vody. Poslední náklad (čerstvé potraviny a vzorky pro experimenty) byl naložen těsně před odletem 1. srpna. Celková hmotnost nákladu je asi 3 900 kg.
Nákladová sekce je dlouhá 3,5 m a je určena k dopravě nákladu mimo hermetizovaný prostor. K vykládce se používá manipulátor Canadarm2. Při tomto letu přepravuje na paletě EP-MP napájecí a spínací jednotku, napájecí a komunikační rozhraní UTA a experiment STP-H4 (Space Test Program - Houston). Celková hmotnost nákladu je asi 1 500 kg.
Přístrojová sekce je dlouhá 1,3 m a obsahuje řídicí a komunikační systém a systém zásobování elektrickou energií (k dobíjení slouží články sluneční baterie na vnějším plášti lodi). Během připojení k ISS je loď zásobována ze zdrojů stanice. Pohonná sekce slouží k základním manévrům při samostatném letu.
Nákladní loď neobsahuje setkávací systém, proto je navedena do vzdálenosti asi 10 metrů od stanice a zde musí být zachycena palubním manipulátorem, řízeným kosmonauty z ISS. K tomu došlo 9. sprna v 11:22 UT a v 15:38 UT byl HTV-4 připojen k uzlu modulu Harmony. V srpnu proběhlo vyklízení nákladu a naložení odpadu.
Se stanicí ISS se rozpojila 4. září a v 16:20 UT byla manipulátorem Canadarm2 mechanicky odstrčena od ISS. Pět minut poté začalo malým motorickým impulsem vzdalování od stanice rychlostí 0,04 m/s. Další oběhy byly věnovány postupnému snížení a zpřesnění "smrticí" návratové dráhy. V sobotu 7. září ráno byl měl být zážehem raketového motoru zahájen destruktivní návrat, v jehož závěru dopadnou zbytky lodi do vln jižní části Tichého oceánu.
Současně na Bajkonuru v montážní hale 254 probíhají finální práce na přípravě lodi Sojuz TMA-10M. Technici prověřili v posledních dnech funkčnost solárních panelů a provedli přípravy k naplnění nádrží lodi pohonnými látkami.
Další lety
Japonské lety k ISS budou pokračovat. Start další lodě, HTV-5, je naplánován na 5. srpna příštího roku a poté vždy ve druhé polovině roku. Pro rok 2018 se počítá s modifikací HTV-R, kde místo hermetizovaného úseku bude návratový modul. V ideálním případě bude vývoj pokračovat a roku 2022 bude v návratovém modulu místo i pro kosmonauty.
Nakládání Sojuzu TMA-08M pro let k ISS
Na 11. září je plánován návrat lodi Sojuz-TMA-08M (technické ozn. 11F732A47 No.708 s kosmonauty P. Vinogradovem, A. Misurkinem a Ch. Cassidym, kteří byli ve vesmíru půl roku). Již nyní se ke startu začíná připravovat nosná raketa Antares, která se má 11. září umístit na startovní rampu a 15. září (nebo v dalších dnech, ale nejpozději 19. září) má odstartovat nová nákladní loď Cygnus 1, která se má připojit k modulu Harmony.
Na 26. září je plánován 119. start rakety Sojuz, tentokrát s lodí Sojuz TMA-10M s 37/38. expedicí na ISS ve složení Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij a Michael Hopkins, ale to už podle kalendáře bude podzim.
Kosmická Eva
V minulých dnech přibyly další výstupy kosmonautů z ISS, zvané EVA (Extravehicular Activity, v ruské verzi VKD). Zrekapitulujme, že část expedice 35 vystoupila 19. dubna ve složení Pavel Vinogradov a Roman Romaněnko na 6 hodin a 37 minut, aby vyměnila retroreflektor laserového naváděcího systému pro evropský modul ATV, na povrch modulu Zvezda instalovala experiment pro sledování plasmy v ionosféře a z modulu Pirs demontovala část experimentu Biorisk.
Jinak úspěšný výstup měl jediný "průšvih": po demontáži z modulu Poisk při návratu kosmonautům uletěl panel experimentu Vinoslivosť.
Následně 11. května vystoupil v rámci téže expedice Thomas Marshburn a Christopher Cassidy (EVA 21) a za 5 hodin a 30 minut na nosníku P6 kvůli úniku amoniaku vyměnili čerpadlo chladicího okruhu.
Výstupy pokračovaly i v létě: 24. června se uskutečnil ruský výstup do kosmu (VKD-33). Kosmonauti Fjodor Jurčichin a Alexandr Misurkin během 6 hodin a 35 minut mimo jiné vyměnili panel ventilů na modulu Zarja, na který instalovali dodatečná madla. Na modul Poisk namontovali část experimentu Kontrol a sňali z něho druhý panel experimentu Vinoslivosť a z modulu Zarja demontovali část experimentu Molnija-Gamma.
Výstupu EVA 22 uskutečnili 9. července Američan Christopher Cassidy a italský kosmonaut ESA Luca Parmitano. Trval 6 hodin a 7 minut. Mezi jejich úkoly patřilo položení kabeláže pro budoucí ruský laboratorní modul Nauka, instalace a náhrada komunikačních a tepelně regulačních systémů, odebrání kamery a dvou materiálových experimentů, určených k návratu na Zemi. Část práce stál Parmitano na pracovní plošině robotického manipulátoru stanice, který z modulu Cupola ovládala Karen Nybergová.
Stejní kosmonauti vystoupili 16. července znovu (EVA 23) a jejich cílem bylo především dokončit nedodělky z několika předchozích výstupů. Brzy po zahájení výstupu se však v přilbě Parmitana začala hromadit voda a výstup musel být předčasně ukončen, takže trval jen hodinu a 23 minut.
Italský astronaut Luca Parmitano, letový inženýr Expedice 36, pózuje pro fotoaparát na palubě ISS.
Štěbina ventilace, kudy do helmy Luky Parmitaniho vnikala voda. Bílý "jazy" v helmě je opěrka hlavy, za kterou se voda shromáždila, než ji astronaut ucítil.
Výstup do otevřeného vesmíru ve skafandrech měl původně trvat šest a půl hodiny. Po hodině a půl ale musel Parmitano svůj výstup přerušit a nouzově se vrátit na palubu ISS.
V posledních minutách před sundáním helmy pak už nemohl mluvit a radiově komunikovat (protože měl vodu v nose, v ústech i v radiové aparatuře). Zpět do přechodové komory mu musel pomoci Cassidy, protože Parmitano tou dobou pro vodu v očích už skoro nic neviděl. Americké skafandry byly až do objasnění příčin poruchy postaveny "mimo službu", takže pro výstup do kosmu by byly použity jen v nouzových situacích. Podrobnosti najdete v našem předchozím článku.
Ve druhé polovině srpna proběhly dva výstupy (VKD-34 a VKD-35) ruských letových inženýrů (Američané své výstupy přerušili). Práce F. Jurčichina a A. Misurkina 16. srpna trvala 7 hodin a 29 minut, což byl nejdelší výstup v ruských skafandrech Orlan-MK. Mezi moduly Zvezda, Poisk a Zarja instalovali další madla, na povrch modulu Poisk instalovali experimentální panel a pokračovali v instalaci kabeláže pro budoucí modul MLM. Při výstupu používali ručně ovládanou teleskopickou tyč Strela-1 pro snazší a bezpečnější pohyb mezi pracovními místy.
Na snímku ze srpna 2005 je astronaut John Phillips oblečený v ruském skafandru Orlan. V odraze od vizoru můžete vidět autora fotografie Sergeje Krikaleva.
Rekord byl překonán proto, že úspěšný výstup z modulu Pirs trval o hodinu déle, než bylo plánováno.
Astronauti NASA mají rekord z roku 2001: 8 hodin a 56 minut. Do této chvíle celkem 112 kosmonautů z 9 zemí strávilo ve volném prostoru při stavbě a obsluze ISS od roku 1998 celkem 1 082 hodin a 51 minut, tedy 45,1 dne.
Náplní výstupu z 22. srpna bylo zejména demontovat z modulu Zvezda laserový komunikační systém a dále instalace dálkově ovládaného stojanu pro budoucí montáž optického dalekohledu koncem tohoto roku. Byly to na ISS již 172. a 173. výstup do prostoru. Další výstup je plánován až na počátek listopadu, ale to už bude podzim.
