Simulační grafika k maximu roje Kvadrantidy 2020 | foto: Petr Horálek (Astro.cz)/Stellarium

V noci na úterý bude vrcholit první letošní meteorický roj

  • 1
Na začátku ledna lze pravidelně na naší obloze sledovat meteorický roj Kvadrantidy. Letos by se pozorování mohlo vydařit i proto, že Měsíc je ve fázi, kdy jeho svit bude rušit jen minimálně. Problém by tak mohla být jen oblačnost.

Meteorický roj Kvadrantidy je zajímavý nejen tím, že je první takovou událostí v novém roce, ale podle astronomů záblesky „padajících hvězd“, trvají o něco déle, než je u těchto úkazů obvyklé.

„Meteorický roj Kvadrantid patří k oblíbeným a bohatým rojům se zenitovou hodinovou frekvencí ZHR 120 meteorů,“ vysvětloval již loni astronom Jan Veselý na odborném serveru Astro.cz. ZHR udává, kolik byste během jedné hodiny viděli za ideálních podmínek meteorů, kdyby vylétaly přímo ze zenitu.

Podmínky pro pozorování meteorů jsou letos velmi dobré. Nebude ho rušit Měsíc, který je krátce po novu. Maximum roje nastane ve 21:40 SEČ. Kvadrantidy jsou aktivní mezi 1. až 10. lednem.

Podle astronoma Petra Horálka z Fyzikálního ústavu v Opavě bude v době maxima radiant, tedy místo, odkud meteory zdánlivě vylétají, nízko nad severním obzorem. V dalších hodinách však výrazně vystoupá. Radiant Kvadrantid se nachází na pomezí souhvězdí Pastýře a Draka. Tam bývalo souhvězdí Zední kvadrant, podle kterého roj získal své jméno. Mezinárodní astronomická unie však toto souhvězdí zrušila v roce 1922. Podle Horálka budou podobně dobré podmínky pro sledování Kvadrantid znovu až v roce 2025.

Historická hvězdná mapa z 19. století ukazuje dnes již neexistující souhvězdí Kvadrantu.

Mateřským tělesem Kvadrantid je pravděpodobně fragment nyní už neexistující komety. V roce 1490 způsobila meteorický déšť pozorovaný z čínského města Čching-jang, který patrně souvisel s jejím zánikem.

V roce 2003 však astronom Peter Jenniskens předběžně identifikoval mateřské tělo Kvadrantidů jako asteroid 2003 EH1. Pokud je to tak, pak by Kvadrantidy, stejně jako meteory Geminidů, pocházely ze skalnatého tělesa a ne z ledové komety.

„Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje od Země vzdaluje, takže přibližně za tisíc let už Kvadrantidy lidé pozorovat nebudou,“ uvedl již dříve astronom Petr Horálek.

Vše je také závislé na počasí a oblačnosti. Meteory totiž zpravidla září ve vyšších vrstvách atmosféry, jak brzdí svůj let, a to je oblast, která je z našeho pohledu nad mraky. Kvadrantidy do naší atmosféry vstupují při rychlosti 41 kilometrů za sekundu. Tato malá tělíska nebo prachové částečky při letu vysokou rychlostí atmosférou narážejí na odpor vzduchu, kvůli němuž se rozžhaví a pak většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor - světelná čára na obloze.

Roj je nejlepší pozorovat daleko od měst a světelného znečištění, ideálně v horách.

,