Pane Toufare, už nám nemusíte lhát. Dneska se smí psát, že Američané nemají kosmonauty, ale astronauty.

Tyto scifi pohádky přímo zbožňuji.

Mě na projektu Apollo nejvíc fascinovaly rozměry Saturnu V a výkon jeho motorů - 110 metrů výšky,  3 000 tun. To všechno se odlepilo od země a vylétlo kolmo vzhůru. Pro porovnání - největší říční loď v Česku měla 90 metrů délky a výtlak 4500 tun...

Ha, já jsem našel dobrou chybu.  Tady: "Nejinak tomu bylo s ohřívači. Jejich termostatické spínače byly navíc nastaveny tak, aby systém ohřívání se vypnul, pokud by vnitřní teplota v nádrži stoupla nad 27 °C."

Mám z toho přímo prasečí radost, že nachytám Technet u záměny 27 °C a 27 K. 

Hm, tak si tu radost musím zase nechat zajít - oni to fakt zahřívali na 27 °C. 

"  Technici se mylně domnívali, že po chybě při demontáži rámu s nádržemi z původní přístrojové sekce č. 106 došlo při byť nevelkém nárazu k nepostřehnutelnému vychýlení čerpací trubky, tedy přívodu plynného kyslíku, který nyní unikl přímo do potrubí vývodu, aniž by se dostal do nádrže a vytlačil z ní zkapalněný obsah."

  Básník tím chtěl říct, že do nádrže vedly 3 trubky. Ta plnící (Fill) se používala i k vyprázdnění nádrže, když se vyplachovací trubkou (Vent) natlačil do nádrže plynný kyslík. Jenže ten zřejmě utekl rovnou do plnící trubky, místo aby vytlačil obsah. Třetí trubka, kterou šel normálně kyslík do systémů lodi, se problému neúčastnila.

"obsah kyslíku se vznítil v plynné podobě" - kapalný kyslík se prudce vypařil, takže nádrž bouchla asi jako papiňák.

V boxu je spatne vyspelovano jmeno - Lowell

Jinak skvely clanek, jako vzdy!

Jinak na twitteru běží rekonstrukce letu: 

@astVintageSpace

Jen technická poznámka k jinak výbornému článku. Je zmiňováno sovětské utajování např. průběhu Gagarinova letu. Tvrdí se, že až do otevření sovětských archivů se nevědělo, že přistával na padáku (motivováno údajně podmínkami pro uznání výškového rekordu, kdy podmínkou bylo, že  pilot musí přistát s letounem).

Tak s tím nesouhlasím. V sedmdesátých letech byla na československém trhu k dostání plastová stavebnice (model) kosmické lodi Vostok, kde byly fáze letu rozkresleny včetně přistání. Obrázek je krabice pro trh v NDR je např. tady http://pufiland.weebly.com/uploads/9/8/4/0/9840615/1392477.jpg . V ČSSR se prodávala tatáž pouze s českým názvem s jednoduchým V.

Tak tajné to bylo, ale otázkou je, kdy se to odtajnilo. Podle wiki přistání vedle lodi na padáku přiznali v roce 1971.

Na závěr mi chybí jedna věta: 

Ken Mattingly nikdy zarděnky nedostal.

Vzpomínám na ten let Apolla 13, kdy veškerý popis byl takřka v realném čase popisován v časopisu Letectví-kosmonautika. Mne zejména zaujalo to vzepětí v USA, kdy do několika hodin po té havarii byly k disposici doslova tisíce lidí - a to se stalo v noci - ve výzkumných ústavech, výrobních fabrikách, na vysokých školách a pod, kteří byli připraveni řešit otázky, které se mohly s tím letem objevit. Zaujala mne i organisace NASA, kde jeden ze čtyř řídících týmů okamžitě změnil nápln práce a věnoval se přípravě nového letového plánu, protože ten starý byl k ničemu, a vlastní let řídily zbývající tři týmy. A to všechno pod nekompromisním tlakem času, kdy odsun nějakého problému o hodinu , neřku li o den, nepřipadal v uvahu. A naprosto bezprecedentní postupy, kdy v zájmu šetření elektrikou vypnuli kde co, včetně počítače, inerciální plošiny a navigačního systému a nikdo netušil, zda se tyto systému podaří znovu oživit a adjustovat.

Co se týká toho šetření energií tak prostě neměli na výběr. Museli to risknout.