Počátkem 60. let minulého století zamířil sovětský zkušební pilot Jurij Gagarin po měsících příprav (a pětici předchozích prázdných zkušebních letů) k raketě, která jej měla vynést do vesmíru.
Možnost neúspěchuSovětské špičky počítaly s tím, že návrat se nemusí podařit, a proto připravily hned tři verze příběhu. V zalepených obálkách je dostali novináři. První hlásila nešťastné úmrtí, druhá žádala světové vlády o pomoc s hledáním ztraceného kosmonauta a až třetí úspěch. |
Na schůdky ke kabině kosmické lodi Vostok 1 ve výšce 35 metrů nad zemí vstoupil přesně úderem deváté ráno místního času. Na zážeh však musel ještě téměř dvě hodiny čekat.
První člověk do vesmíru odstartoval ze sovětského kosmodromu Bajkonur v dnešním Kazachstánu ve středu 12. dubna 1961 v 11:07 místního času.
Ve vesmíru strávil 108 minut a během svého letu obletěl téměř celou Zemi.
Gagarinovi zatajili parametry letu, aby nedostal strach. Hrozilo udušení![]() |
Kvůli problémům s oddělením přístrojové sekce během návratu a následné neplánované změně dráhy přistál okolo dvou tisíc kilometrů západněji. Ke kosmodromu mu proto chybělo zhruba 1 500 kilometrů. Z modulu se Gagarin katapultoval ve výšce sedmi kilometrů. Na zem se vrátil na padáku a nezraněn.
Pokusný králík Gagarin
Hrdinství prvního člověka ve vesmíru spočívalo hlavně v ochotě být pokusným králíkem – nikdo totiž s jistotou nevěděl, jak bude lidské tělo na delší pobyt ve stavu beztíže reagovat nebo jestli budou všechny systémy fungovat podle plánu.
Gagarin byl na palubě Vostoku 1 na pouti po oběžné dráze pasažérem. Let řídil automat podle předem stanoveného programu a Gagarin byl instruován na nic nesahat. Řízení lodi měl převzít, až pokud by nastaly nepředvídané problémy.
Gagarinova dvojkaNa Germana Titova čekal až druhý let. Do vesmíru se podíval jako čtvrtý po astronautech z USA Alanu Shepardovi a Gusi Grissomovi. Byl však první, kdo ve vesmíru strávil více než den. |
Jméno, které se dostalo do učebnic dějepisu, ale mohlo být i úplně jiné. Výcviku na prvního kosmonauta se účastnila hned dvacítka vybraných stíhacích pilotů. Až postupné vyřazování zúžilo konečný výběr pasažéra Vostoku 1 na dvě jména. Gagarinovou zálohou byl German Titov.
Gagarinovi jízdenku na palubu vesmírné lodi zajistil mimo jiné i původ. Pocházel ze zapadlé vesničky Klušino na západě Ruska. Oba jeho rodiče pracovali v kolchozu a on sám se vyučil slévačem, postupně mu ale učarovala letadla.
Do vesmíru jen jednou
Do vesmíru se první kosmonaut Jurij Gagarin už ale nikdy potom nepodíval. Pro komunisty se jako Hrdina Sovětského svazu stal nástrojem propagandy, jako velvyslanec navštěvoval nejrůznější země, rozmlouval s hlavami států a přijímal desítky vyznamenání.
Kromě toho však musel navštěvovat školy či nejrůznější závody a stále dokola opakovat příběh prvního letu člověka do vesmíru. Nejblíže k dalšímu výletu mimo naši planetu měl až šest let po své cestě jako náhradník prvního letu nové kosmické lodi Sojuz.
Vesmírné soupeření a nacistická „pomoc“Gagarinovo prvenství bylo jen jedním z řady milníků, o jejichž co nejrychlejší pokoření se pokoušely dvě mocnosti. V neoficiálním závodu v dobývání vesmíru Sovětskému svazu konkurovaly Spojené státy americké. Úspěch Sovětů zasadil americkému programu těžkou ránu. Ten se v té době na první let s lidskou posádkou teprve chystal. Alana Sheparda vynesla do vesmíru raketa Mercury-Redstone 3 pouhých 23 dní po letu Jurije Gagarina. Oběma mocnostem ve snaze získat prvenství pomohli nacisté. Odborníci USA i SSSR vycházeli z práce německého inženýra Wernhera von Brauna, který pro nacistický režim během druhé světové války vyvíjel ničivé rakety V2, které se jako první umělý objekt dostaly do vesmíru. Von Braun ke konci války raději sám vyhledal útočiště u Američanů. Dostal se do Spojených států a stal se součástí vesmírného programu. Z jeho hlavy také pochází návrh na raketu Saturn V, která donesla člověka k Měsíci. Z ukořistěných německých raket zprvu vycházeli i Sověti, kterým se z vlasti podařilo převézt i několik německých inženýrů. Bez nich se postupně dokázali obejít a ústřední postavou sovětského programu se stal konstruktér Sergej Koroljov. |
Do kabiny tehdy nicméně usedl kosmonaut Vladimir Komarov, který kvůli poruše při návratu zemřel. Štěstí příliš nepřálo ani samotnému Gagarinovi, který se mezitím vrátil k pilotování letadel. Jen necelý rok poté, 27. března 1968, zahynul při cvičném letu na stíhačce Mig-15.
Z Gagarinova těla nenašli skoro nic. Zbyl kus kombinézy a v kapse lístky![]() |
O tři dny později se mu dostalo státního pohřbu s nejvyššími poctami, rozloučit se s ním přišlo přes 40 tisíc lidí. Pohřben je s nejvýznamnějšími představiteli Sovětského svazu v Kremelské zdi. Nehodu dlouhá léta provázely pochybnosti a ani dnes nejsou důvody zcela objasněné.































