Drew Barrymore coby Gertie ve filmu E.T. Mimozemšťan (1982)

Drew Barrymore coby Gertie ve filmu E.T. Mimozemšťan (1982) | foto: Bontonfilm

Jsme ve vesmíru sami? Pátráme dál

  • 90
Pátrání po mimozemském životě dostává nový zásadní podnět. V Kalifornii se staví nová radioastronomická observatoř zaměřená výhradně na hledání vzdálených civilizací.

„Máme peníze na 42 teleskopických antén, část z nich už stojí a zbývající postaví naši technici během několika týdnů,“ řekla na mezinárodním astronomickém kongresu v Praze Jill Tarterová, ředitelka programu hledání mimozemských inteligencí Ústavu SETI v Kalifornii.

Až astronomové soustavu 350 antén dokončí a propojí, získají pohyblivý teleskop odpovídající „talíři“ o průměru 140 metrů. Takový systém může naslouchat rádiovému vysílání 32 objektů současně. „Vzhledem k tomu, že v tomto okruhu budeme zabírat kromě hvězd i další objekty, jako jsou pulzary, hnědí trpaslíci a podobně, vypomůžeme astronomům. Ale prvotní bude hledání signálů umělého původu,“ dodala Tarterová.

Prvních 42 antén zahájí pátrání v centru Galaxie. Celou soustavu chtějí astronomové dokončit v červnu 2008. Zatímco dosud prozkoumali Američané a Australané rádiové signály od tisíce blízkých hvězd, Allenův systém by měl nakonec prohlédnout 100 tisíc až milion objektů.

Dosud probíhalo pátrání po životě ve vesmíru na aparaturách prvotně určených pro radioastronomy. Institut SETI spolu s Kalifornskou univerzitou staví od loňského roku v údolí Hat Creek (kde už pracuje známá radioastronomická observatoř) Allenovu soustavu teleskopů specializovanou na hledání signálů cizích inteligencí. Z předpokládaných 350 talířovitých teleskopických antén s průměrem 6,1 metru, které mají stát na jednom hektaru půdy, jich do poloviny srpna instalovali deset.


„Kdyby se našel život na jiných tělesech sluneční soustavy, pak by to znamenalo, že je ve vesmíru všude,“ vysvětluje Jill Tarterová. Automaty hledají stopy po vodě na Marsu - bez vody by totiž podle našich znalostí nemohl život existovat. „Podezíráme i Jupiterovy měsíce Europa, Gynamed a Callisto, že by na nich mohl být v nějaké formě život. Organické látky, které jsou patrně pod ledem na Europě, by mohla odebrat automatická sonda. Pokud se jí podaří tento krunýř prorazit.“

Mimozemšťané, kteří by případně přebývali na planetách a měsících naší sluneční soustavy, by však nejspíš měli podobu mikroorganismů - tedy žádní vyspělí tvorové. Inteligence se rozvinula pouze na Zemi, tedy na pevném tělese s určitými podmínkami. Život mimo planetu si nedovedou vědci představit. Když chtějí získat stopy po cizích inteligencích, hledají tedy planety, a to podobné Zemi. Jak a kde však takové inteligence hledat? Vědci pátrají po stopách inteligentní techniky ve vesmíru. Domnívají se, že cizí inteligentní bytosti vysílají rádiové signály - a právě na ty se především zaměřují.

Žádné signály

Tarterová připomněla i historii pátrání po mimozemském inteligentním životě.

Začali s ním radioastronomové už v roce 1960. Dr. Frank Drake zkoumal pomocí radioteleskopu v Green Banku v Západní Virginii signály, které vydávaly dvě blízké hvězdy na vlně 21 centimetrů. Tento legendární projekt OZMA skončil po 150 hodinách bezúspěšně. Veškeré detekované záření bylo přirozené. V 70. a 80. letech 20. století patřilo pátrání po signálech kosmických civilizací k prestižním vědeckým úkolům obou supervelmocí.

V roce 1977 přijal radioteleskop Ohijské státní univerzity podivný signál trvající 72 sekund. Avšak víc už se neopakoval a není jasné, co představoval a odkud přišel. Podle Tarterové to mohl být i šum vlastního přístroje či nějaká anomálie pozemského původu. Až koncem roku 1984 vznikl v Kalifornii Institut SETI, podporovaný kosmickou agenturou NASA. Tento ústav řídil několik pátracích akcí. Zpočátku hledal pomocí radioteleskopu v Parkesu v Austrálii 2600 hodin a vzápětí sto dnů pomocí antény o průměru 305 metrů v Arecibu na Portoriku v rámci projektu Phoenix. Potom následoval několikaletý projekt SERENDIP, do něhož se zapojily největší radioteleskopy. Jeho součástí byla i akce SETI@home, kdy lidé na celém světě poskytovali kapacitu svých počítačů pro zpracování získaných údajů.

Na celém světě proběhlo nejméně 98 pátracích akcí, žádný však neměl úspěch. Kreml přestal financovat tyto radioastronomické projekty kvůli ekonomickým potížím. Americký Kongres zrušil už v roce 1993 federální dotaci ve výši pouhých 12 milionů dolarů pro kosmickou agenturu NASA na výzkum mimozemských civilizací. Od té doby musí Institut SETI získávat větší dotace od různých firem a podniků.

Kromě chytání rádiových signálů pokračuje i pátrání po jakýchkoli formách života u vzdálených planet (exoplanet). Astronomové však zatím nemají tak výkonné dalekohledy, aby dokázali tato tělesa ve vzdálených končinách vesmíru spatřit. Zkoušejí to pomocí několika nepřímých metod.

Situace by se však mohla změnit do deseti let. V roce 2013 chtějí USA vypustit na oběžnou dráhu Webbův kosmický teleskop, který by mohl být vybaven aparaturou na detekci planet o velikosti Země do vzdálenosti 32 světelných let. V této oblasti je na tisíc hvězd. U některých z nich už exoplanety známe, jsou však mnohem větší, než bychom si přáli. „V pozorovatelném vesmíru je na sto miliard galaxií,“ upozorňuje Tarterová, „každá má přes sto miliard hvězd. To je víc než zrnek písku na všech plážích světa.“

Země nemůže být jediná

Mnozí vědci pochybují, že by Země byla jedinou výjimkou a že by se v tom gigantickém množství nenašly planety obdařené životem, navíc inteligentním.

Radioastronom Frank Drake vytvořil před lety rovnici, podle níž se odhadoval možný počet vzdálených světů, na kterých žijí rozumné bytosti: polovina hvězd má nejméně jednu planetu, na níž existují příhodné podmínky pro život. Ten se mohl vyvinout pouze na polovině z nich, přičemž pouze na pětině by mohl vzniknout život inteligentní. Řekněme, že pětina těchto inteligencí má zájem na komunikaci s ostatními. A takto Drakeovi vyšlo, že pouze v naší Mléčné dráze čili Galaxii by mohlo existovat na tisíc vyspělých civilizací, které si vyměňují informace.

„Jakákoliv kosmická technika, na kterou bychom narazili, bude mnohem starší než naše,“ zdůraznila Tarterová. „Nesmíme zapomenout, že Galaxie vznikla před deseti miliardami let, zatímco náš sluneční systém před 4,6 miliardami let.“