Let evropské pojízdné laboratoře na Mars je zakletý. Posuďte sami. Původně měla druhá mise ExoMars probíhat v roce 2018. Postupně se termín posunul na rok 2020 s tím, že se v létě měla vydat do vesmíru příslušná loď. Kvůli koronavirové pandemii se však start odsunul až na rok 2022. To však Rusko napadlo Ukrajinu a tak 28. března Evropská kosmická agentura (ESA) oznámila, že kvůli sankcím uvaleným na Rusko je start rusko-evropského aparátu ExoMars v tomto roce nepravděpodobný.
Od té doby se hledal dodavatel platformy, která nahradí tu ruskou s názvem Kozáček. A právě tento měsíc ESA oznámila, že ho našla.
The red planet is ready to reveal its secrets! 🤫
We have been selected by @esa and @Thales_Alenia_S (TAS) to build key systems for the ExoMars lander that will safely place the Rosalind Franklin rover on the surface of the Red Planet. ✨
Thanks to the collaboration between https://t.co/QqfPXszufv
„Inženýrské týmy Airbusu ve Velké Británii vyvinou mechanické, tepelné a pohonné systémy přistávací plošiny pro bezpečné přistání na povrchu Rudé planety v roce 2030. To bude zahrnovat přistávací konstrukci, velký pohonný systém používaný při závěrečném brzdném tahu a zařízení pro stabilizaci přistávacího modulu po dosednutí na povrch,“ popisují dohodu zástupci ESA.
Systém bude muset pomocí raket zpomalit přistávací plošinu z rychlosti 45 m/s na konci fáze sestupu na padáku na méně než 3 m/s před přistáním.
Agentura vybrala společnost Airbus na základě smlouvy se společností Thales Alenia Space (TAS), která je hlavním průmyslovým partnerem mise. Vyrobená speciální přistávací platfoma bude muset zajistit hladké přistání s robotickým vozítkem pojmenovaným po Rosalindě Franklinové, které z ní pak sjede.
Rosalinda bude podle ESA vlastně prvním automatickým výzkumníkem, který se bude pohybovat po povrchu rudé planety a zároveň i zkoumat její hlubiny. Rover má být schopen zavrtat se až do hloubky dvou metrů, odebrat vzorky regolitu a analyzovat jejich složení. Bude tak prvním vozítkem, které bude vrtat do takové hloubky a získávat vzorky pohřbené pod zemí a chráněné před povrchovou radiací a extrémními teplotami.
Po povrchu rudé planety se bude pohybovat rychlostí dva až tři metry za hodinu. Primárním cílem mise je pokusit se zjistit, zdali někdy v minulosti nebyl na Marsu život. Dále pak lépe pochopit historii vody na této planetě.
Ve výbavě roveru nesmí chybět vrták, kterým se odeberou vzorky, jež budou následně rozdrceny.
K hledání známek života na Marsu používá Rosalinda řadu nástrojů. Přístroj MicrOmega studuje charakteristiku minerálů ve vzorcích pomocí viditelného a infračerveného záření. Spektrometr Raman používá laser k identifikaci mineralogického složení vzorku a je schopen rozpoznat i organické sloučeniny. Další analýzu poskytuje kombinace laserového desorpčního hmotnostního spektrometru a plynového chromatografu (součást analyzátoru molekul Mars Organics Molecule Analyzer – MOMA), který bude studovat a identifikovat chemii regolitu.
Vybavení roveru Rosalinda, který v roce 2022 odletí k Marsu v rámci mise ExoMars.
Nejvíce vědecky zajímavé vzorky budou dávkovány do jedné z 31 malých nádobek. Rover pak provádí jejich přípravu pro další zkoumání za pomoci zahřívání a s použitím dalších látek, aby mohl následně emitované páry a plyny analyzovat technikami plynové chromatografie. Právě tak může zjistit stopy organických sloučenin.
Aby mohl stroj pátrat po známkách života na Marsu, byl sestavován v superčisté místnosti za velmi přísných podmínek, aby se zabránilo jakémukoli organickému znečištění. A to včetně znečištění stopami lidského života. V případě zanesení na Mars by totiž mohl kontaminovat vzorky a znehodnotit výsledky.
Dvě mise ExoMars
Mise ExoMars se skládá ze dvou částí. První část byla v roce 2016 úspěšná jen z části, protože se v jejím rámci nepodařilo dostat bezpečně modul Schiaparelli na povrch planety. Tento stroj byl určen k tomu, aby si na něm Evropská kosmická agentura (ESA) vyzkoušeli přistání na čtvrté planetě naší sluneční soustavy.
Pokud nyní vše půjde podle plánů, měl by se rover i plošina vydat na cestu za tři roky. Cesta k Marsu není jednoduchá a musí se počítat s existencí relativně krátkých, zhruba třítýdenních startovacích oken, které se objevují každé zhruba dva roky. Z toho asi 10 dní panují ideální astrodynamické podmínky pro konkrétní misi. Právě v jejich průběhu lze ze Země vyslat posla k Marsu.
ESA zkoumá Mars už víc než patnáct let. Svůj průzkum započala se sondou Mars Express a nyní pokračuje dvojicí misí ExoMars.
