Slunce se v prvním únorovém týdnu roku 2026 probudilo k nebývalé aktivitě. Může za to především obří skupina slunečních skvrn s označením AR4366, která se natočila přímo směrem k Zemi. Tato magneticky nestabilní oblast se stala doslova kanonem, který do vesmíru pálí jednu erupci za druhou.
Týden silných erupcí na Slunci
Podle dat z úřadu NOAA a sondy SDO začalo sluneční bombardování letošním prvním únorovým dnem a s krátkými přestávkami pokračovalo až do středy. Pro vědce taková frekvence erupcí nejvyšší třídy X v tak krátkém čase není zcela běžná.
- Neděle 1. února: První výstřel měl hodnotu X1.0. Jen o pár hodin později však následovalo monstrum – erupce X8.1, která patří k nejsilnějším v tomto slunečním cyklu. Sérii uzavřela erupce třídy X2.8.
- Pondělí 2. února: Slunce neubralo a vyslalo další záblesk třídy X1.6.
- Úterý 3. února: Sonda zachytila pátou velkou erupci o síle X1.5.
- Středa 4. února: Zatím poslední velký úder přišel v ranních hodinách s intenzitou X4.2.
Pro laika jsou tato čísla možná abstraktní, ale vědci mají jasno. Erupce třídy X jsou těmi nejenergetičtějšími. Pokud by takové erupce doprovázel přímý zásah oblakem plazmatu, následky na Zemi by byly nepřehlédnutelné.
Proč je Slunce jako utržené ze řetězu?
Proč zrovna 25. cyklus?Sluneční aktivitu vědci systematicky číslují od roku 1755, kdy začal první spolehlivě zdokumentovaný cyklus. Systém zavedl v 19. století astronom Rudolf Wolf. Současný 25. cyklus odstartoval v prosinci 2019 a astronomy překvapil svou dravostí – je totiž mnohem silnější, než původní modely NASA předpovídaly. Historie přitom pamatuje i extrémní útlum: během tzv. Maunderova minima (1645–1715) skvrny ze Slunce téměř zmizely, což se projevilo citelným ochlazením planety, známým jako „malá doba ledová“. |
Slunce prochází zhruba jedenáctiletým cyklem aktivity. Právě teď jde o 25. sluneční cyklus. Jsme v období krátce po slunečním maximu, kdy je magnetické pole Slunce velmi nestabilní a sluneční skvrny se objevují výrazně častěji než v období minima.
Jedenáctiletý sluneční cyklus je nyní v maximu. „Děje se to v důsledku pravidelného magnetického přepólování naší mateřské hvězdy. Během této fáze maximální bouřlivé aktivity je na mnoha místech Slunce nestabilní magnetické pole (zatímco v minimu je Slunce magneticky naopak velmi stabilní) a právě v místech, kde se objevují tyto nestability, pozorujeme tzv. sluneční skvrny a také dochází k erupcím. Při těchto erupcích se může uvolnit oblak nabitých částic.
Země je před těmito oblaky chráněna přirozeným magnetickým štítem, který nás ochraňuje efektivně nejen před silnějším slunečním větrem, ale i kosmickým zářením. Ovšem část tohoto záření se vždy v našem poli uvězní a zasáhne vrchní vrstvy zemské atmosféry, kde při srážkách s naším vzduchem dochází k uvolnění energie v podobě zářícího vzduchu, polárních září,“ vysvětluje Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě.
Dále vysvětluje, že polární záře jsou vlastně důkazem naší bezpečnosti: „Jejich vyšší výskyt nám dokazuje, že nás příroda pořád ochraňuje,“ prozradil Petr Horálek s tím, že zemský magnetický štít nás takto brání před sprškami energie.
Tato zvýšená aktivita s sebou nese i negativa. „Erupce a sluneční bouře mohou ovlivnit rádiovou komunikaci, elektrické rozvodné sítě, navigační signály GPS a představují riziko pro kosmické lodě a astronauty,“ varuje NASA. Právě výpadky rádiového signálu byly v souvislosti s aktuálními X-erupcemi zaznamenány nad osvětlenou polokoulí Země již během tohoto týdne.
Polární záře nad Českem: kdy vyrazit na lov?
Možná se vám zdá, že je polárních září v Česku víc než dřív a internetem už kolují konspirační teorie. Pravda je však jednodušší. „Lidé jsou snáze informováni o sluneční aktivitě a potenciální polární záři zaznamenatelné od nás, což před 11 lety nebylo. A před 22 lety už vůbec ne,“ upozorňuje Horálek. Za zvýšeným množstvím úspěšných pozorování polárních září tedy stojí hlavně digitální technika a sociální sítě, které upozorní i na ty slabé úkazy, které dříve laikům unikaly.
Odborníci z astronomických serverů upozorňují, že šance spatřit polární záři jsou v těchto dnech výrazně vyšší než obvykle. Slunce je blízko svého maxima a erupce, které jsme viděli na začátku týdne, mají potenciál vyvolat geomagnetické bouře, které posunou viditelnost polární záře mnohem dále na jih.
Aktuálně je skupina skvrn AR4366 natočena přímo k nám, ale čas se krátí. „Šance se budou snižovat v následujícím týdnu, jak se oblast začne pozvolna stáčet za sluneční horizont,“ varuje Horálek. Abychom nehleděli na oblohu zbytečně, musíme se naučit číst včasná varování z družic.
Jak poznat, že záře vypukne?
Pokud chcete být úspěšnými lovci, sledujte data z družic DSCOVR nebo ACE. Ty fungují jako vesmírná hlídka, která nás varuje 30 až 60 minut předem. Předpověď polární záře má na svých stránkách například americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA).
Podle Petra Horálka je důležitá především hodnota Bz: „Největší šance na polární záři vzniká ve chvíli, kdy má intenzita magnetického pole solárního větru opačnou (jižní) orientaci než intenzita magnetického pole Země, které má severní orientaci. Čím zápornější hodnota, tím lepší podmínky ke vzniku polárních září.“
- Bz v plusu: Brána je zavřená, i když je vítr silný.
- Bz hluboko v minusu (např. -15 nT): Brána je dokořán, záře může vypuknout.
Dále záleží také na rychlosti a hustotě větru. Čím rychleji vítr fouká (normál je 300–400 km/s, při bouři i přes 800 km/s) a čím je hustší, tím dramatičtější divadlo nás čeká.
Podívejte se na video, jak polární záři sledovat a jak se orientovat v údajích z aplikací:
Recept na úspěšný lov polární záře v ČR
Pokud se rozhodnete vyrazit ven, držte se těchto pravidel:
- Najděte tmu: Odjeďte co nejdál od měst. Výhled na sever musí být bez světelného smogu.
- Vezměte si mobil: Naše oči v noci barvy téměř nevnímají. To, co se vám jeví jako šedá mlha, může být na displeji mobilu sytě zelená nebo červená záře.
- Sledujte online monitory.
Předpověď polární záře: Přinášíme návod, jak číst data z vesmíru![]() |
Aplikace do kapsy pro moderní lovce polárních září
|
Aktuální série erupcí dává velkou naději, že nadcházející víkend bude patřit k těm nezapomenutelným. Šance vidět polární záři v České republice se s postupujícími lety bude snižovat.
„Protože je Slunce v maximu své aktivity, Země je ovívána silnějším a energetičtějším slunečním větrem než v období minima, do zemské atmosféry se dostávají spršky větších dávek energie a polární záře se objevují i v nižších zeměpisných šířkách. V období minima, a tedy klidné sluneční aktivity, které očekáváme kolem roku 2030, budou polární záře opět doménou téměř výlučně severských oblastí,“ uzavírá Horálek.
























