Za počátek projektu ISS (International Space Station) se dá považovat rok 1993, kdy se k USA, Kanadě, Japonsku a Evropské vesmírné agentuře (ESA), pracujících na společné stanici Freedom, se svým projektem Mir-2 připojilo Rusko.
Spojení zemí neslo ovoce a první stálá posádka na palubu Mezinárodní vesmírně stanice vstoupila 2. listopadu 2000, přesně před dvaceti pěti lety. Od té doby je kosmické sídlo mnoha zemí nepřetržitě obydleno.
Tým mise Expedice 1 během jednoho ze cvičení, zhruba deset dní před skutečným startem. Zleva pilot Jurij Gidzenko, velitel William Shepherd a palubní inženýr Sergej Krikaljov. | foto: NASA
První tříčlennou posádku tvořil velitel William Shepherd, pilot Jurij Gidzenko a palubní inženýr Sergej Krikaljov. Pod názvem Expedice 1 na stanici strávili 136 dní a opustili ji 2. března 2001.
Konstrukce
Skládání stanice začalo už o něco dříve. První modul nazvaný Zarja se na oběžnou dráhu dostal už v listopadu 1998 a jen o dva týdny později se k němu připojil americký modul Unity. V době, kdy se na palubu dostala první stálá posádka, se celá stanice skládala z pouhých tří modulů.
Technické údajeVýška dráhy: zhruba 420 km |
Dnes se stanice skládá z šestnácti velkých modulů a zhruba stovky menších součástí, stanice se navíc dosud nepřestala rozrůstat. V roce 2027 by se k ní měl připojit nejméně jeden další modul – takzvaný Payload Power Thermal Module společnosti Axiom, jež by měl v budoucnu posloužit jako základ nové vesmírné stanice.
Stanice je dnes natolik velká a plocha solárních panelů tak rozlehlá, že odlesky lze v noci pozorovat pouhým okem. Za příznivých podmínek je na obloze násobně jasnější než hvězdy.
Mezinárodní kosmická stanice zažila i modul, který se musel nafouknout |
Život na ISS
Stálou posádku Mezinárodní vesmírné stanice dnes tvoří sedm lidí, jež na její palubě tráví nejčastěji půl roku. Stanice slouží zejména vědeckým experimentům – za dvacet pět let osídlení na ní astronauti provedli několik desítek tisíc pokusů.
Na ISS za celou dobu její existence pobývalo 290 lidí z 26 zemí. Nejvíce z USA (170 astronautů) a Ruska (64 kosmonautů). Z Evropy se na stanici vydalo nejvíce Italů (6 astronautů), Němců a Francouzů (po čtyřech astronautech).
Posádka mise AX-4 na ISS
Ačkoli se Česká republika prostřednictvím agentury ESA podílí na projektech a financování vesmírné stanice, na její palubu se žádný Čech nikdy nepodíval – v kosmu byl jako jediný Čechoslovák v roce 1978 Vladimír Remek.
Změnit by se to však mělo v následujících letech. Na ISS by měl koncem roku 2027 podívat stíhací pilot Aleš Svoboda.
Za dva roky by se do vesmíru mohl podívat astronaut Svoboda. Na čem ještě záleží |
Mezinárodní vesmírná stanice v nedávné době médii rezonovala zejména kvůli dvojici astronautů, jež si pobyt ve vesmíru pro technické problémy transportní lodi Starliner společnosti Boeing neplánovaně prodloužila.
Kosmická loď Starliner připojená k ISS
Namísto původně plánovaných pouhých osmi dní dvojice strávila na oběžné dráze osm měsíců. Na Zemi se vrátila až letos v březnu náhradním strojem Crew Dragon společnosti Space X.
Mrzli, hrozilo zničení vesmírné stanice. Svědectví astronautů z lodi Starliner |
Co ISS předcházelo
Mezi rané vesmírné stanice patří například sovětský program Saljut. První stanice nesoucí tento název se do vesmíru dostala v roce 1971, o něco větší a komplexnější americká stanice Skylab o dva roky později.
Závody v dobývání vesmíru během studené války následně přinesly sovětskou (a později ruskou) odpověď v podobě stanice Mir, vycházející ze sovětského programu vědeckých stanic Saljut. Ta byla zároveň první, která odpovídala dnešní představě o vesmírných stanicích – tedy složená z několika spojených modulů.
Pohled na Mir z paluby raketoplánu Discovery | foto: Wikipedie
Počátkem 90. let se k programu přidaly i Spojené státy americké. Poslední posádka stanici opustila v červnu 2000 a v březnu následujícího roku stanice shořela v atmosféře.
Jaká čeká ISS budoucnost
Životnost Mezinárodní vesmírné stanici se pomalu blíží ke konci. O jejím konci se sice uvažovalo už několikrát, nyní už je však rozhodnuto definitivně – na oběžné dráze by měla vydržet do roku 2030. Více než dvojnásobně tím překročí původně plánovanou životnost, což umožnily zejména průběžné modernizace.
Delší životPůvodně se počítalo s provozem do roku 2016, administrativa prezidenta USA Baracka Obamy zprvu rozhodla o prodloužení do roku 2020 a pak až do roku 2024. Později přišlo rozhodnutí ukončit provoz v roce 2030. |
A stejně jako u vynášení modulů či zásob, i likvidace vesmírné stanice se musí pečlivě naplánovat. A hlavně zaplatit – o termínu i způsobu konce rozhodla NASA, která poskytne 843 milionů dolarů, tedy téměř dvacet miliard korun, společnosti Space X na vývoj a stavbu takzvaného deorbitálního stroje.
Jeho úkolem je bezpečně dopravit celou stanici do zemské atmosféry, kde bezpečně shoří. Tímto způsobem NASA hodlá zajistit, aby nedošlo k ohrožení obydlených oblastí.
Čilý vesmírný ruch nekončí
Američané se však z vesmíru nehodlají ztratit. Kromě zmiňované stanice společnosti Axiom by v době konce provozu ISS již několik let měla kolem Země obíhat první verze soukromé stanice Haven-1 společnosti Vast.
Ilustrace stanice Heaven-2 společnosti Vast na oběžné dráze
Na oběžné dráze je dnes také čínská stanice Tchien-kung (Nebeský palác), složená ze tří modulů, a další země vlastní stanice plánují. K tomu má slibně nakročeno například Indie, která vypuštění vesmírné stanice BAS (Bháratíja Antarikša Stéšan), respektive jejího prvního modulu, plánuje k roku 2028.
