Materiál černými dírami totiž není jen pohlcován, ale také (spolu se zářením) vyvrhován zpět do prostoru. Dokud nepřekročí jistou hranici, tzv. horizont událostí (tedy místo, odkud už opravdu není návratu), nemusí vždy nutně skončit uvnitř. Pokud je dostatečně horký, ještě může ohromné gravitaci černé díry uniknout.
Na počátku byl jen vodík a helium
"Jednou z velkých kosmologických záhad je to, jak moc ovlivňují masivní černé díry své okolí," říká spoluautor studie Martin Elvis z Harvard-Smithsonianského centra pro astrofyziku. "Náš výzkum může na tuto otázku odpovědět."
Bezprostředně po velkém třesku obsahoval vesmír pouze vodík a helium. Těžší chemické prvky spatřily světlo světa až s první generací hvězd, aby byly poté rozesety daleko do prostoru a pak se opět staly součástí další hvězdné generace a jejích planet. Nyní se ale ukazuje, že v procesu rozsévání prvků v mezigalaktickém prostoru hrají nezanedbatelnou roli i černé díry.
Z černé díry tryská uhlík a kyslík
Mezinárodní tým astronomů vedený Yairem Krongoldem z mexické Národní autonomní univerzity zaměřil svoji pozornost na supermasivní černou díru ve středu galaxie NGC 4051. Že zmíněná černá díra chrlí do svého okolí ohromné množství hmoty a záření, se vědělo již dříve, ale novinkou bylo, že unikající plyn obsahuje různé chemické prvky, mezi nimi uhlík a kyslík, bez kterých si život ani neumíme představit.
Ale nejen to, vědci také zjistili, že unikající plyn proudí rychlostí až 6,5 milionu km/h, přičemž pochází z oblastí mnohem blíže okraji černé díry, než se původně soudilo.
Zdroj mohutných plynových výtrysků se tak nalézá ve vzdálenosti pouze 2000krát větší, než je tzv. Schwarzschildův poloměr díry (který de facto určuje její horizont událostí). Pro lepší představu uveďme, že je to asi 5krát dále, než činí oběžná dráha Neptunu kolem Slunce.
Semínka života?
Astronomové se dále pokusili určit, jaký je podíl unikajícícho plynu na celkovém množství pohlcované látky. "Spočítali jsme, že zpátky do prostoru vyletí asi dvě až pět procent akrečního materiálu," uvádí další člen týmu Fabrizio Nicastro. Podle dřívejších studií měl být podíl hmoty tryskající ven z díry o něco větší.
Za tisíce let, což je z kosmického hlediska jen mrknutí oka, může materiál pocházející z černých děr urazit obrovské vzdálenosti. Na konci své cesty se přemění na kosmický prach a plyn, vzniknou mlhoviny, ze kterých se později vytvoří hvězdy, jejich planetární systémy a posléze možná i inteligentní bytosti jako my.
