Mise, kterou platí NASA, čelí po úspěšném startu již druhému problému. Tentokrát je na vině automatický systém, který po plánovaném manévru poslal družici do bezpečnostního módu. Následně byl problém navázat s Capstone komunikaci.
Podle čtvrtečních zpráv se však patrně podaří misi zachránit, protože se výrazně vylepšilo spojení s družicí.
#CAPSTONE received some relatively good news on the recovery progress for the spacecraft. We are effusively grateful to the teams at @NASAJPL Deep Space Network, @NASA, @TerranOrbital, & @AdvancedSpace for continuous support. Read more: https://t.co/tMxLteijJN
#innovation2orbit https://t.co/g97cLJ8evb
„Komunikace se dramaticky zlepšila, stav napájení kosmické lodi se zdá být dostatečný pro cyklický ohřev pohonného systému, který klesl pod svou provozní teplotu,“ píše firma na webu.
Problém byl i v natočení sondy vůči Slunci, ale přísun energie se nyní zdá dostatečný k tomu, aby udržel teplotu motorů nad pěti stupni Celsia po dobu víc než dvanácti hodin. To bude důležitý krok k obnovení činnosti celého minisatelitu, které by mělo nastat během následujících dní.
Před cestou lidí na Měsíc
Capstone pomáhá programu americké NASA s označením Artemis, který má za cíl vrátit lidi zpět na povrch Měsíce. Dostanou se tam přes připravovanou vesmírnou stanici Gateway, která má kolem Měsíce obíhat po eliptické dráze. Právě možnosti této dráhy a navigaci má sonda otestovat.
Samotná družice o hmotnosti dvacet pět kilogramů je cubesat formátu 12U. Na palubě má vedle kamery i palubní komunikační systém, který dokáže určit, jak daleko je od dřív vypuštěné sondy Lunar Reconnaissance Orbiter a jak rychle se vzdálenost mezi oběma sondami mění. Tyto informace mezi sondami budou použity v softwaru pro autonomní navigaci CAPS, která po úplném vyladění umožní budoucím misím určit jejich polohu, aniž by se musely spoléhat výhradně na sledování ze Země.
Pokud vše půjde podle plánu, přivede oběžná dráha družici každých sedm dní do vzdálenosti zhruba šestnáct set kilometrů od jednoho měsíčního pólu při blízkém průletu a sedmdesát tisíc kilometrů od druhého pólu v době maxima, což vyžaduje méně pohonných kapacit pro kosmické lodě letící na povrch Měsíce a zpět než jiné, třeba kruhové dráhy.
Sonda by měla k Měsíci dorazit za několik měsíců, přičemž k úpravě dráhy použije i gravitaci Slunce. U naší přirozené oběžnice pak sonda za pomoci hydrazinového pohonu zamíří na oběžnou dráhu označovanou jako NRHO (Near-Rectilinear Halo Orbit). Tam teprve začne její hlavní úkol, a to ověřit stabilitu a možnosti této dráhy, po níž by později měla cestovat stanice Gateway.
