Betelgeuze patří mezi největší i nejjasnější známé hvězdy zároveň. Výjimečné charakteristiky (tisíckrát větší než Slunce, zářivý výkon asi jako 100 tisíc Sluncí) jakoby předurčovaly další osud tohoto rudého obra.
Není to tak dlouho, co jsme psali o tom, že známý rudý obr Betelgeuze ze souhvězdí Orion se záhadně smršťuje ( odkaz na článek zde ). Tou dobou ještě nikdo netušil proč, nyní se ale situace zásadně změnila – na vysvětlení nezvyklého jevu se podílely hned dva na sobě nezávislé týmy astronomů.
Ztráta hmotnosti: Jedno Slunce za 10 tisíc let
Pokud jde o rudé obry, mají před sebou astronomové ještě spoustu nevyřešených otázek. Například donedávna nikdo z nich nedokázal říct, jakým mechanismem se tito hvězdní giganti zbavují své hmotnosti. Nebo přesněji proč jejich hmotnostní úbytek probíhá tak rychlým tempem – většina z nich totiž ztratí hmotu odpovídající hmotnosti celého Slunce za pouhých 10 tisíc let!
Zmíněný problém se rozhodly prozkoumat hned dva astronomické týmy, jeden vedl Pierre Kervella z Pařížské observatoře, druhý Keiichi Ohnaka z Radioastronomického institutu Maxe Plancka v německém Bonnu. Přestože obě vědecké skupiny využívaly dalekohledu VLT (Very Large Telescope), v průběhu výzkumu se o své práci nijak neinformovaly, výsledky jejich studií lze tedy považovat za skutečně nezávislé.
Gigantický plynový ocas
Kervella ke své studii použil systém adaptivní optiky NACO VLT, díky němuž se mu podařilo pořídit dosud nejostřejší obrazy Betelgeuze, včetně její bouřlivé atmosféry. Rozlišení jeho snímků se přitom pohybovalo na samé hranici zařízení, jen pro představu - kdyby na nich byla Mezinárodní kosmická stanice, mohli bychom na ní vidět detaily o velikosti tenisového míčku!
Betelgeuze
"Díky těmto jedinečným snímkům jsme objevili rozsáhlé mračno plynu, které se z z povrchu Betelgeuze šíří do prostoru," říká Pierre Kervella. Oblak plynu připomíná obrovský ohon, který se táhne až do vzdálenosti odpovídající vzdálenosti mezi Sluncem a Neptunem. Obrazy hvězdy jasně ukázaly, že výrony plynu nesměřují do všech směrů stejně a že tedy hvězda odhazuje své vnější vrstvy nesymetricky.
Interferometrie umožnila ještě přesnější měření
Objevená asymetrie by se dala vysvětlit dvěma způsoby. Buď ke ztrátě hmoty dochází nad polárními oblastmi hvězdy v důsledku její rotace, nebo ohon vyvolává proudění (konvekce) ohromných mas plynu uvnitř hvězdy. Nitro Betelgeuze bychom si pak mohli zjednodušeně představit jako parní kotel naplněný vroucí vodou. K tomu, aby bylo možné určit, která ze dvou hypotéz platí, byly potřeba ještě podrobnější snímky hvězdy.
Ty se rozhodl pořídit Keiichi Ohnaka a jeho tým. Jako ve spoustě podobných případů vědcům pomohla interferometrie. Ohnaka k měření využil další zařízení teleskopu VLT, a sice jeho interferometr AMBER, pomocí kterého dosáhl rozlišení stejného, jako kdyby hvězdu pozoroval dalekohledem o průměru 48 metrů! Získal tak čtyřikrát víc detailů než Kervella s NACO.
Za všechno může konvekce
"Pozorování interferometrem AMBER nám nabídla dosud nejostřejší snímky Betelgeuze. Kromě toho jsme objevili, jak se plyn v různých oblastech na povrchu hvězdy pohybuje – což bylo učiněno vůbec poprvé u jiné hvězdy než Slunce," tvrdí Ohnaka. Jeho výzkum potvrdil, že za úbytek hmotnosti a mohutné nesymetrické plynové výrony do okolního prostoru je zodpovědná konvekce plazmatu pod povrchem hvězdy.
Atmosféra Betelgeuze se divoce zmítá nahoru a dolů, objevují se v ní obří plynové bubliny, jejichž rozměry si v ničem nezadají s rozměry hvězdy samotné, a to vše má za následek gigantický plynový jazyk, asymetricky šlehající směrem ven.
Zdroj: www.eso.org
