Astronauté překonali rekord v 19:57 SELČ, kdy se ocitli dále od Země než kdokoli v historii pilotované kosmonautiky. Překonali tak hranici 248 655 mil (cca 400 171 kilometrů) od Země, kam se dostala posádka mise Apollo 13 z roku 1970.
Astronauti mise Artemis II, kterou tvoří Američané Reid Wiseman, Christina Kochová a Victor Glover a Kanaďan Jeremy Hansen, se pohybují po stejné osmičkové dráze jako jejich kolegové z Apolla 13. Vzhledem k vyšší vzdálenosti od povrchu Měsíce však viděli mnohem větší část jeho odvrácené strany, než mise Apollo 13 v dubnu 1970 a Apollo 8 v prosinci 1968. Apollo 8 byla misí, kdy si vůbec poprvé mohl člověk na vlastní oči prohlédnout část naší přirozené oběžnice, kterou ze Země není možné vidět.
Dosavadní rekord mise Apollo 13 v maximální vzdálenosti od Země nakonec překonali astronauté v lodi Orion o 6 600 kilometrů krátce po jedné hodině v noci na úterý, když se dostali podle propočtů na vzdálenost 252 756 mil (cca 406 771 kilometrů).
Krátce před dosažením největší vzdálenosti došlo k plánované ztrátě spojení modulu s dispečery v řídícím středisku mise v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu. Přerušení komunikace trvalo přibližně 40 minut. K výpadku dochází proto, že Měsíc zablokuje signály mezi Zemí a kosmickou lodí, s níž řídící centrum komunikuje prostřednictvím sítě Deep Space Network.
„Uvidíme se na druhé straně,“ řekl krátce předtím jeden z astronautů, Victor Glover.
Během průletu kolem Měsíce pořizovali snímky Měsíce, včetně útvarů, které lidé dosud nikdy přímo neviděli. „Jedním z nejúčinnějších vědeckých nástrojů pro pozorování jsou právě čtyři páry očí, které sledují měsíční útvary s různým osvětlením a texturou,“ píše NASA.
Posádka tak měla plné ruce práce, když fotografovala a popisovala terénní prvky, včetně impaktních kráterů, lávových proudů a povrchových trhlin a hřebenů. Podle NASA tak zaznamenala také rozdíly v barvě, jasu a struktuře, které poskytují vodítka pomáhající vědcům porozumět složení a historii měsíčního povrchu.
Pořízené fotografie, videa, komunikační informace a získaná telemetrie mise budou použity pro budoucí plány projektu Artemis, jakmile se NASA pustí do vývoje měsíční základny.
Lidské oko ji dosud nespatřilo. Astronauti vyfotili méně známou část Měsíce |
Při přeletu nad odvrácenou stranou Měsíce posádka fotografovala a popisovala terénní prvky, včetně impaktních kráterů, starodávných lávových proudů a povrchových trhlin a hřebenů, které vznikly v průběhu pomalého vývoje Měsíce. Zaznamenala také rozdíly v barvě, jasu a struktuře, které poskytují vodítka pomáhající vědcům porozumět složení a historii měsíčního povrchu.
Po navázání spojení pozorovali astronauti zatmění Slunce. „Slunce se schovalo za Měsíc, ale vytváří kolem něho svatozář (z koróny, pozn. red.). Sekundy poté, co Slunce zapadlo, bylo možné vidět záři Země. Je to neskutečné,“ popsal Glover své zážitky při solárním zatmění.
Posádka během letu navrhla pojmenovat dva krátery na Měsíci. První z nich by tak mohl být pojmenován na počest jejich kosmické lodi Integrity, jak Orion nazvali. Druhý kráter je pojmenován na počest Wisemanovy zesnulé manželky Carroll. Po dokončení této mise budou návrhy na pojmenování kráterů oficiálně předloženy Mezinárodní astronomické unii, organizaci, která řídí pojmenovávání nebeských těles a jejich povrchových útvarů.
Návrat modulu potrvá přibližně čtyři dny, NASA plánuje přistání na hladině Tichého oceánu poblíž San Diega v Kalifornii v sobotu 11. dubna ve 2:07 SELČ. Tedy devět dní po startu z Floridy.
