Aleš Svoboda je novým členem záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury. (28. listopadu 2022)
Četl jsem vaše zápisky na webu Kosmonautix.cz. Zdá se mi z nich, že druhé kolo výcviku bylo víc kosmické než první. Měl jste stejný dojem?
Měl. Druhá část byla daleko relevantnější pro vlastní kosmický let. Učili jsme se věci a osvojovali si dovednosti, které jsou během něj opravdu potřeba. První část byla taková, řekněme, víc úvodní. Byly to spíš měkké kompetence.
Co se vám zdálo nejzajímavější?
Nejvíc mě bavily praktické věci. Absolvovali jsme sérii parabolických letů. Člověk se v nich naučil pohybovat v beztížném stavu. Je to důležité. Ukázal to třeba nedávný let Poláka Sławosze Uznański-Wiśniewského. Absolvoval podobný výcvik, zatímco třeba někteří jeho kolegové nikoliv. Na ISS to pak bylo vidět.
Takže parabolické lety jednoznačně vyhrály?
Měli jsme ještě zdravotnickou přípravu, včetně anatomie ve virtuální realitě. Učili jsme se jednoduché zdravotnické úkony jako šití, cévkování, odebírání krve a podobně. Z teorie byly dobré přednášky, které se týkaly přímo letu. Znamená to orbitální mechaniku, systémy na ISS a tak podobně. Zajímavý byl i kurz fotografování. Na ISS a na oběžné dráze má svoje specifika.
Zpátky k parabolickému letu. Co přesně se při něm učí?
Začíná se od nejjednodušších věcí – aby si člověk zvykl, jaký je to pocit být v beztížném stavu. Naučíte se dostat z jednoho bodu do druhého. Používají se k tomu všelijaká madla, odrážení a tak dál. Další dovednost je, jak pracovat s orientací vlastního těla, protože během letu není nahoře ani dole. Člověk může snadno začít rotovat. Následně jsme se učili používat vybavení, které je i na ISS.
Zaujalo mě, že jste pro jistotu užívali injekce na kinetózu (nemoc z pohybu). To je ve stavu beztíže tak špatná?
Je to hodně individuální. Injekce jsou opravdu běžná praxe. Řekl bych, že si je preventivně bere devadesát procent lidí. Samozřejmě je to pod dohledem lékaře, který určí správnou dávku. Lék si píchali i instruktoři, kteří dělají svou práci už dvacet let a mají za sebou stovky letů. Stačila jim menší dávka, třeba třetinová.
Lék postupně vyprchává. Je rozdíl, jestli má let jednu hodinu nebo tři. Všichni během něj chtějí být maximálně použitelní, aby se mohli věnovat výcviku na sto procent. Nehledě na předchozí zkušenosti účastníků se proto půl hodiny před nástupem do letadla utvoří fronta dvaceti lidí. Postupně vstupují do dveří. Když z nich vyjdou, drží se za rameno. Je to normální.
