Afrika do Evropy narazí, shodují se vědci. Budoucnost však zůstává záhadou

  0:01aktualizováno  0:01
Zatímco rekonstrukce minulosti pohybu kontinentů je skutečná věda, jejich predikce je spíše koníček či spekulace. Přesto existují modely, které dokážou určit, co se stane. Podívejte se na ty nejzajímavější z nich.

Předpovědi pro pohyb kontinentů se různí, ale Afrika zavítá do Evropy téměř s jistotou. | foto: Christopher Scotese

Naše planeta je jako 3D skládačka. Oceánské i pevninské desky jsou neustále v pohybu a v řádech desítek až stovek milionů let se spojují a rozpadají v různé celky. Geologové snáze odhadují historii, tedy jak vypadala tvář naší planety v pradávné minulosti.

Mnohem obtížněji se projektuje budoucnost. Díky technologiím jako GPS víme, kterým směrem se desky pohybují v geologické přítomnosti. Ovšem odhadnout jejich pohyb v horizontu desítek až stovek milionů let je tvrdý oříšek - hlavně s ohledem na to, že nelze předpovědět pohyby v podložním zemském plášti.

Kdy narazí Afrika do Evropy? Kdy se zaklíní Austrálie do Asie? Jak bude vypadat nový superkontinent? Ptali jsme se profesorů z České republiky i Ameriky. Díky nim se můžeme ponořit do daleké budoucnosti.

Princip pohybuJako vaření v hrnci

Než se pustíme do odhadů a dohadů, jak bude Země vypadat v daleké budoucnosti, je třeba oprášit středoškolskou přírodovědu a připomenout si, co jsou litosférické desky a jak se pohybují.

„Kráčíme po vnější vrstvě Země, která vytvořila pevný obal: litosféru,“ říká pro Technet profesor geologie Jiří Žák z Přírodovědecké fakulty UK. Tato sféra není jednolitá, ale dělí se na mohutné bloky - litosférické desky. Oceánské i kontinentální desky jsou v neustálém pohybu díky astenosféře. Jde o částečně natavenou vrstvu zemského pláště, po které díky rozdílné teplotě a hustotě desky „plavou“.

„Pohyb litosférických desek je nejvýznamnějším geologickým činitelem. Na jejich styku nastávají ty nejdramatičtější procesy, protože horniny jsou zde pod největším napětím a dochází zde k největším vertikálním i horizontálním přesunům horninových hmot,“ vysvětluje Žák.

Desková tektonika

Jak se vůči sobě pohybují? Rozdělujeme tři základní typy interakce:

  • Přibližování (konvergence). Pokud se desky tlačí proti sobě, jednou z možností je podsouvání jedné pod druhou (tzv. subdukce, takto vznikají např. hlubokomořské příkopy). V případě přibližování dvou pevninských desek se tvoří masivní pásemná pohoří jako Alpy nebo Himálaj.
  • Rozpínání (divergence). Druhým možným pohybem je vzájemné oddalování dvou desek. Učebnicovým příkladem jsou tzv. středoocánské hřbety, kde tuhnutím magmatu deroucího se na povrch vzniká nová kůra s malou mocností (desky jsou u hřbetů tlusté i méně než pět kilometrů, pevninské dosahují tloušťky desítek až stovek kilometrů).
  • Transformní rozhraní. Litosférické desky nemusí jít výhradně proti sobě či od sebe, ale mohou se posouvat podélně. Tím se často nárazově uvolňuje ohromné množství energie, které vede k častým zemětřesením. Známým místem je např. zlom San Andreas v Kalifornii.
Externí obrázek

Náraz Indie do Asie a vytvoření Himálaje

Co je „hnacím motorem“ vzájemného přeskupování desek? V minulosti byla uvažována řada hypotéz, např. rozpínání či naopak smršťování Země, ale od 60. let 20. století je všeobecně přijímána teorie deskové tektoniky, která kromě pohybu kontinentů vysvětluje i chování zemského pláště.

„Dlouhou dobu se předpokládalo, že řídicí silou pohybu desek je konvekce (proudění) v podložním plášti. Tedy výstup horkých hmot s nižší hustotou směrem vzhůru a chladných hmot směrem dolů, podobně jako při vaření vody v hrnci. Moderní geologie se však nyní přiklání spíše ke klíčové roli postupného chladnutí oceánských desek, které se v určitý moment díky své velké hustotě začnou ‚potápět‘ do pláště. Při rozpadu kontinentů pak hrají důležitou úlohu vzestupné proudy plášťových hmot“ říká Žák.

Kontinentální skládačka

Toť teorie. A co budoucnost? „Podle mě berou předpovědi do budoucna geologové s velkým nadhledem. Spíše než o seriozní vědecké práce jde o populárně naučnou zajímavost a zabývá se tím, na rozdíl od rekonstrukcí minulosti, jen několik lidí na celém světě,“ vysvětluje český profesor.

Přizvukuje mu i jeden z nich: Christopfer Scotese. Americký geolog se minulostí i predikcí pohybu kontinentů zabývá přes 35 let. Jeden z nejuznávanějších „geofuturologů“ pro Technet říká: „Bohužel nemůžeme žádnou z těchto hypotéz skutečně otestovat. Jde proto spíše o informovanou spekulaci než vědu.“

Zelená Sahara, o hodinu delší den a rozpad Afriky. Co čeká naši planetu?

Alespoň co se velmi vzdálené budoucnosti týče. V horizontu desítek milionů let jsou odhady přesnější. „Předpovědi do 50 milionů let jsou podle mého soudu velmi reálné, poté to začíná být trochu tipovačka.“

Svou studii ohledně budoucnosti publikoval teprve nedávno - přitom na ni už přes 15 let padá prach poličce. „Dostával jsem neustále otázky a výzvy, tak jsem se rozhodl ukázat a vysvětlit mé předpovědi,“ napsal nám spolu se zasláním své celoživotní práce, kterou si máte možnost projít.

Na následujících obrázcích můžete sledovat, jakým směrem se kontinenty budou podle Scoteseho pohybovat. Žluté linie označují středooceánské hřbety, červené čáry subdukční zóny a šipky naznačují směr pohybu desek. Scotese počítá i s nárůstem hladiny oceánů, který předpovídá na základě vlastního klimatického modelu. Ten zrekonstruoval ze střídání klimatu v minulosti.

Budoucnost kontinentů podle Scoteseho

Novopangea, Amasie nebo Aurica?

Pokud jste se už proklikali galerií, musíme přiznat barvu: jak jsme již psali, může to být celé úplně jinak. Snad každý z nás slyšel o superkontinentu Pangea, který se začal lámat, až od sebe kontinenty „odpluly“ do současné podoby. Ne všichni však ví o Pannotii a ještě předtím Rodinii, které byly předchůdkyně Pangey. Kontinenty se tedy rozpadají a znovu spojují periodicky.

To dává smysl. Země není placka, ale koule a dříve či později si k sobě pevniny musí najít cestu. Jak? A právě tato otázka dělí geofuturology na několik táborů podle toho, jaký způsob nového složení superkontinentu obhajují.

Introverze (Pangea Proxima)

Introverze (Pangea Proxima)

Introverze. Tento přístup jste právě viděli a zastává jej Scotese. Podle tohoto modelu se superkontinent rozpadl do současné podoby, ovšem pohyb kontinentů se zvrátí a přilepí se k sobě znovu stejnými okraji. Nově vzniklá Pangea Proxima by proto měla velmi připomínat původní Pangeu.

Extroverze (Novopangea)

Extroverze (Novopangea)

Extroverze. Nebo mohou pokračovat dále a spojit se okraji vnějšími. Tento model počítá se vznikem tzv. Novopangey. Země byla svědkem i tohoto procesu, a to při vzniku Pannotie z Rhodinie (byť se spekuluje, zda Pannotie nebyla jen přechodným stádiem).

Kombinace (Aurica)

Kombinace (Aurica)

Kombinace. Málo možností? Introverze a extroverze se mohou kombinovat. Oba modely počítají s uzavřením jednoho z oceánů (Atlantik, Pacifik). Kombinační model předpokládá uzavření obou a vznik superkontinentu Auricy. Pokud nepočítáme Pannotii jako superkontinent, vznikla Pangea tímto způsobem.

Ortoverze (Amasia)

Ortoverze (Amasia)

Ortoverze. Amasia (Amerika a Asie) může dokonce vzniknout i ve směru kolmém na původní pohyb. Tento model počítá s přeměnou oceánského dna Atlantiku a Pacifiku, ve kterých by musely vzniknout nové hřbety. Nejde o celistvý superkontinent, Antarktida by zůstala osamocena. Je možné, že Pangea vznikla částečně díky ortoverzi.

Který z modelů je nejpravděpodobnější? Nevíme. V geologické rovnici totiž figuruje velká neznámá - zemský plášť, jehož tok a ovlivňování pohybu kontinentů nelze předpovědět.

Scotese má za to, že jeho predikce je reálnější než ostatní. „Můj model introverze využívá tzv. pravidla deskové tektoniky. Není tedy jen prodlouženou projekcí současného pohybu, který se, jak víme, zvrátí či změní,“ obhajuje svou práci. I přesto by ruku do ohně za vzdálenou predikci v řádech stovek milionů let nedal.

„Tyto futuristické spekulace nelze v geologicky zcela zanedbatelném časovém měřítku lidského života ověřit, neboť zde vstupuje do hry řada nepředpověditelných faktorů, zejména pohyby hmot v zemském plášti a různé způsoby rozpadu a spojování kontinentů,“ vysvětluje Jiří Žák.

A uzavírá záhadu zemské budoucnosti pragmaticky: „Jisté je pouze jediné: nikoho z nás se tyto předpovědi nijak nedotknou.“

Animace Pangey Proximy (video: Christopher Scotese):

 

Nejčtenější

Dětem škodí obrazovky a displeje. Ale jinak, než si rodiče obvykle myslí

Jak všudypřítomné displeje ovlivňují výchovu dětí? (ilustrační fotografie)

Světová zdravotnická organizace vydala nová doporučení ohledně aktivit vhodných pro malé děti. Nejvíce pozornosti si...

Třímachový zabiják letadlových lodí Suchoj T-4 byl velkým žroutem rublů

Suchoj T-4

Historie letectví se pozoruhodnými stroji jenom hemží. Jedním takovým byl i sovětský bombardér Suchoj T-4. Vznikl pouze...

Poslední vrtulník. Začíná předehra zcela zapomenuté letecké tragédie

Reklama NYA zvoucí k cestování v proudové době.

Byla to budova, kterou by někteří obyvatelé New Yorku nejraději hned po dokončení nechali zdemolovat. Místní bar s...

Aktualizujte si WhatsApp. Kvůli chybě vás mohli útočníci odposlouchávat

Aplikace WhatsApp (ilustrační obrázek)

Nový trik využívající chybu v komunikační aplikaci WhatsApp umožnil na základě zmeškaného hovoru nainstalovat do...

Statisíce posluchačů přišly o svá internetová rádia, náprava je pomalá

DAB rádio Pure Oasis Flow

Mnoha posluchačům internetových rádií zmizely předvolené stanice i jimi přidané streamy. Největší výrobce čipů pro...

Další z rubriky

Velký omyl českého rodáka odstartoval snahy o ovládnutí energie Slunce

Ronald Richter pracující na projektu Huemul. Snímek z argentinského zdroje není...

Příběh fyzika Ronalda Richtera, rodáka z dnešního Sokolova, dokazuje, že ve vědě slepé uličky opravdu mohou vést na...

Tyto geny můžete jen závidět. Chrání před cukrovkou a obezitou

Obezita má svou genetickou složku, o tom dnes není sporu. Velké potíže...

„Poruchy“ v naší DNA mohou mít někdy nečekané výsledky. Ilustruje to mimo jiné i výzkum univerzity v Cambridge. Ukázal,...

Vědci částečně obnovili činnost zvířecích mozků několik hodin po smrti

Prase domácí

Vědcům se podařilo částečně obnovit činnost v mozku zvířat zabitých o několik hodin dříve. Speciální umělý oběh znovu...

České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Najdete na iDNES.cz