Před sto lety, přesněji 2. února 1925 v půl šesté ráno, vjelo do temných, liduprázdných ulic aljašského Nome psí spřežení vedené musherem Gunnarem Kaasenem. Na saních vezlo devítikilový kovový sud, jehož obsah obyvatelé města netrpělivě vyhlíželi od 20. ledna. Ten den diagnostikoval lékař Curtis Welch tříletému hochovi záškrt. Doktora zamrazilo, když si uvědomil, že má k dispozici jen pár dávek antiséra s prošlou expirací. Nome s 1 400 obyvateli hrozila epidemie onemocnění, které bylo v té době především u dětí bezmála stoprocentně smrtelné. Choroba ohrožovala i 10 tisíc dalších lidí žijících v okolí města.
Saňovým psům zima začne být až při -25 °C. Vedrem trpí už při +10 °C.
