"Byl jsi romanticky zamilovaný do osoby stejného pohlaví?" Na tuto otázku odpovědělo kladně 5 až 7 procent náctiletých. Koncem devadesátých let toto číslo, publikované v rámci průběžných výsledků dlouholeté studie, vyvolalo šok mezi odborníky na sexualitu. Do té doby se předpokládalo, že homosexualita a bisexualita dosahuje mezi mládeží maximálně jednoho procenta. Na základě těchto výsledků vznikla řada studií, která se fenomén "náctileté homosexuality" pokoušela vysvětlit.
Dnes se ukazuje, že zřejmě nebylo co vysvětlovat. Při pokračování patnáctileté studie se zjistilo, že stejní respondenti, nyní již dvacetiletí, v pokračování průzkumu popírají, že by kdy měli homosexuální sklony. Více než 70 % původních homosexuálů a bisexuálů tak ze statistik zkrátka zmizelo.
"Měli jsme vědět, že něco nehraje," podotkl Ritch Savin-Williams, profesor psychologického vývoje na Cornellově univerzitě v USA. "Mělo nám být podezřelé, kolik náctiletých v dotazníku tvrdilo, že má protetické končetiny, ale když jsme s nimi přišli udělat další rozhovor, tak jim nohy zázračně dorostly," přidává pozorování, které by se neztratilo ani v satirických zprávách.
Nepochopili otázku? Ne, nejspíš to byl vtip
Zatímco počet končetin mohl výzkumník při rozhovoru snadno ověřit pohledem, u sexuální orientace náctiletých se opravdu z pochopitelných důvodů musel spolehnout na jejich vlastní vyjádření. Výzkumníci, kteří data analyzují, se pokusili vysvětlit, čím je masivní nárůst a vzápětí úbytek homosexuality mezi 10. a 20. rokem života způsoben.
Add HealthDlouhodobá studie Addolescent Health zkoumala zdraví teenagerů v USA Studie sledovala více než 14 tisíc účastníků mezi lety 1994 a 2009. Cílem bylo "posoudit různé společenské a rodinné vlivy, které ovlivňují zdraví americké mládeže". Jde o nejrozsáhlejší studii tohoto typu. Na základě jejích dat bylo uveřejněno přes čtyři a půl tisíce publikací. Průzkum zkoumá mimo jiné i rodinné vztahy, školní a mimoškolní aktivity, představy o životě, vědomosti týkající se pohlavně přenosných chorob, rizikové chování nebo představy mladých lidí o budoucnosti. |
Jednou z hypotéz byla možnost, že se chlapci, kteří se v pubertě za svou homosexualitu nestyděli, "vrátili zpět do ulity" z obav, aby se nevystavili posměchu. To ale odporuje poznatkům o tom, jak obvykle zveřejnění homosexuality probíhá: "Mladí lidé se obvykle k vlastní homosexualitě přiznají až ve chvíli, kdy se odstěhují od rodičů, například na univerzitu. Nemáme poznatky o tom, že by to probíhalo opačně," uvádí Savin-Williams.
Dále výzkumníci zvažovali, zda nemůže být ohromný rozdíl mezi výsledky vysvětlen jinak formulovanou otázkou v dotaznících pro děti. Dotazovaná osoba totiž v pubertě odpovídala na otázku, zda se jim "romanticky líbil kluk", zatímco v dospělosti tatáž osoba dostala otázku obsahující explicitní sousloví "sexuální orientace". Někdo si tedy mohl předchozí "romantickou" verzi otázky vyložit jinak, a když pak viděl pozdější jednoznačnou formulaci, řekl si: "Aha, už chápu, na co se ptáte, a ne, nejsem," spekuluje Savin-Williams. S tím souhlasí i sociolog Stephen Russell: "Co je divného na tom, že se teenager později identifikuje jako ne-homosexuál? Především uvážíme-li stigma, které s sebou homosexualita přináší."
Jako hlavní příčinu této razantní změny v odpovědích tedy výzkumníci označili neporozumění otázce a žertovné odpovědi pubertální mládeže.
Poučení: pozor na dotazníky, postupujte citlivě
"Mám smysl pro humor," dodává Savin-Williams, který se studiu chování v pubertě věnuje celý život. Mrzí ho ale, že se na základě tohoto šprýmu zkreslilo hodně vědecké i politické pozornosti k jevům, jako je vyšší výskyt sebevražedného smýšlení mezi homosexuální mládeží. Přitom realitě to odpovídat nemusí, nebo ji to naopak mohlo "rozředit", jak připomíná Russell.
Ne všichni si ale myslí, že je to se zkreslením dat tak žhavé. "Studie (doktora Savin-Williamse) klade důležité otázky, ale nedává na ně spolehlivé odpovědi," kritizuje jeho závěry výzkumník Ilan Meyer z Williamsova Institutu Kalifornské univerzity. "Nevíme, jak by data vypadala bez těchto pochybných odpovědí." Otázky týkající se sexuality tvoří jen malou část celého výzkumu.
To, že nejsou nejspíše pravdivé některé informace v dotazníku, ostatně neznamená, že studie nemůže přinést důležitá zjištění. Data jsou veřejně k dispozici, takže je (po registraci) může analyzovat každý.
Dotazníková metoda je obecně nespolehlivá a problematická při zjišťování údajů jako nevěra, užívání drog nebo krádež. Často nepomůže ani anonymita dotazníku. Jeden z postupů, jak zvýšit spolehlivost dotazníkového průzkumu, je využít náhodného prvku (hod kostky) k doplnění otázky. V tzv. randomizovaném dotazování (Randomized response technique) například dotazovaný tajně hodí kostkou a pak odpovídá podle pravdy, pouze pokud si hodí šestku, jinak musí vždy odpovědět ano. Matematicky pak lze spočítat původní podíl skutečných odpovědí. Tento způsob osvobodí dotazovaného od obav z toho, že by mohl být za svou odpověď vyloučen ze společnosti.
I tak je ale třeba brát v potaz nespolehlivou podstatu dotazníkového šetření. "Musíme být opatrní, když na základě těchto průzkumů o sexualitě vytváříme postupy a představy o komunitě a tím i ovlivňujeme životy lidí," uzavírá Savin-Williams.
Aktualizace 21:14: článek jsme rozšířili o podrobnosti týkající se studie Add Health a doplnili jsme odkaz na přístup k datům on-line.