V roce 1990 byly v čínské provincii Hubei vykopány části zkamenělé lebky, které se dostalo později označení Yunxian 2 a zařazení k Homo erectus. Nyní vyšla studie, která na základě digitální rekonstrukce lebky zařazuje jejího nositele do skupiny Homo longi („člověk dračí“) či spíš k takzvaným denisovanům.
Není to první popsaná lebka denisovana, ale její datování je unikátní. Podle studie zveřejněné ve vědeckém časopise Science by totiž mohla být stará až jeden milion let. A to může být „problém“, protože je to v rozporu s dosavadní představou o vývoji člověka.
Pokud si ještě pamatujete, že člověk se propracovával postupně od Homo erectus přes Homo neanderthalensis až po Homo sapiens, jehož objevení je datováno do doby zhruba před třemi sty tisíci lety, pak jste již nějakou dobu ze školy. Vývoj totiž nebyl tak přímočarý, jeho součástí byly různé větve, které vznikaly a zanikaly, a mohly se dokonce mezi sebou křížit.
Vývoj člověka je zamotanější, než jsme mysleli, ukázal objev Homo juluensis |
Jednou z těch zajímavých větví jsou asijští denisované, pojmenovaní podle nálezů jejich pozůstatků v sibiřské Denisově jeskyni, kteří plodili potomky s neandrtálci a pravěkými Homo sapiens. A právě k nim – nebo k pravěkým Homo longi, jejichž pozůstatky z centrální Číny jsou datovány do období před sto padesáti tisíci lety – by měly patřit části zkamenělé lebky popsané nyní.
Vědci ji nazvali Yunxian 2, přičemž je to jedna ze tří lebek vykopaných na terase podél řeky Han v centrální Číně. Objevena přitom byla ve vrstvě říčních sedimentů staré někde mezi šesti sty tisíci lety a jedním milionem let. A to by mohlo zpochybňovat základní předpoklady o lidské evoluci a potenciálně posouvat počátky moderního člověka o stovky tisíc let zpět.
Lebka, jejíž stáří se odhaduje mezi 940 tisíci lety a 1,1 milionu let, byla zdeformovaná fosilizací, a proto ji původně vědci klasifikovali jako Homo erectus. Až nová rekonstrukce odhalila rysy, které se mnohem víc shodují s Homo longi či denisovany.
Jak připomíná server Ars Technica, byla lebka po stovkách tisíc let pod tlakem řeky rozbitá a rozdrcená, ale autoři pomocí CT skenů digitálně sestavili její části zpět dohromady. Některé stopy k rekonstrukci přitom získali z několika neporušených částí Yunxian 1, které ležely pohřbené ve stejné vrstvě bahna jen tři metry daleko. Nakonec autoři studie zjistili, že se dívají na známou tvář. Yunxian 2 se totiž nápadně podobala asi sto padesát tisíc let staré lebce denisovana.
Analýzou lebky Yunxian 2 ve srovnání s víc než stem dalších lidských fosilií vědci vytvořili nový evoluční rámec, který naznačuje, že linie vedoucí k neandrtálcům, denisovanům a moderním lidem se začala rozdělovat víc než před 1,3 milionu let – což je zhruba dvakrát dřív, než se dosud odhadovalo.
Ilustrace vytvořená na základě digitální rekonstrukce zkamenělé lebky datované do doby přibližně před jedním milionem let v čínské provincii Hubei.
Tento objev by mohl pomoct vyřešit to, co paleoantropologové nazývají „nepořádek uprostřed“ (muddle in the middle), což je označení pro poněkud matoucí množství lidských fosilií datovaných mezi třemi sty tisíci lety a jedním milionem let, které je obtížné klasifikovat. Dřívější vznik odlišných lidských linií by umožnil výzkumníkům zařadit tyto problematické fosilie k jedné z hlavních větví nebo k jejich primitivním předkům.
Někteří odborníci však nabádají k opatrnosti. Studie zpochybňuje konvenční porozumění založené na analýzách starobylé DNA a několik vědců upozorňuje na vrozené obtíže s přesným datováním takto dávných evolučních událostí. Očekávají se tak další důkazy, zejména genetická data z více vzorků, která budou zásadní pro potvrzení těchto revolučních tvrzení o minulosti lidského druhu.
