Sopky nám připomínají, že nežijeme zdaleka na nějaké pevné kouli, nýbrž jenom na tenkém škraloupu na jejím povrchu. Síla té ztuhlé kůry zemské kolísá v síle kolem asi 60 km. To je ovšem ve srovnání s velikostí Země asi jako skořápka na vejci.
Pod tou skořápkou je vše v těch teplotách tekuté, nahoře lehčí prvky, jako křemík, do hloubky přibývají roztavené prvky těžší, úplně dole budou takové prvky, které najdeme na povrchu zřídka- uran, olovo, zlato, stříbro, tam ovšem lidé nedosáhnou.
Zlato, stříbro a pod. se na povrch dostalo při srážce s velkým kosmickým objektem, řádu 100 km velikosti, který tím nárazem pronikl hluboko do centra té tekuté koule, kterou Země vždy byla. Nárazem vystříkly pak i ty těžší minerály na povrch a ztuhly tam. Takové příhody ovšem jsou velmi řídké, ohrozily by naši existenci.
Co mnoha lidem uniká, je skutečnost, že skořápka, na které žijeme, má magnetické a gravitační pole pocházející z té obrovské tekuté hmoty hluboko pod našimi nohami. Jaký vliv má proudění v tom magmatu na klima, zatím nikdo nevybádal- zřejmě je naléhavější vybádat, odkud získat granty na současné projekty na "záchranu" klimatu.
