„Než jsem se stal potravinovým a smyslovým vědcem, byl jsem kvalifikovaným kuchařem,“ řekl New Scientistu Russell Kreast z Deakinovy univerzity v australském Melbourne. „Bylo to něco, co jsem sám zažil. Večer si dáte kari k odnesení s sebou, druhý den sníte k snídani, co vám zbylo, a nějak vám to přijde ještě lepší.“ Trénink v přírodních vědách ale Kreasta naučil pochybovat o vlastních smyslech. Co když uleželé jídlo chutná ve skutečnosti stejně, nebo dokonce hůř?
Společně se šesti dalšími spolupracovníky se proto rozhodl všeobecné přesvědčení důkladně otestovat.
Při hledání ochutnavačů badatelé vyloučili jedince, jejichž chuťové vnímání mohly pozměnit nějaké dodatečné faktory. Důkladně vybraní dobrovolníci museli dodržet i další požadavky.
