Maličký hamburger, takzvaný „slider“, který servírují u stánku Impossible Burger na lasvegaském výstavišti, vypadá úplně normálně. Kdyby vám jej někdo bez komentáře podal, podle vzhledu by vás určitě nenapadlo, že karbanátku uprostřed se maso ani nedotklo.
A nejspíše byste si toho nevšimli ani po prvním či druhém soustu. Placička má velmi přesvědčivou strukturu i šťavnatost, to že to není mleté maso na jazyku nepoznáte. Vzhledem k dalším ingrediencím a ochucené omáčce jsem rozdíl oproti masovému karbanátku prakticky nezaznamenal, stejně tak jako všichni ochutnávající, kterých jsem se na jejich dojmy zeptal.
Nejsme si jistí, zda je hladový technický novinář pátý den běhající po konferenci úplně vhodným ochutnavačem, ale podle mne to byl fakt dobrý burgřík.
Kuchaře jsem trochu záludně poprosil o samotný karbanátek. Dojem ze struktury mletého byl stále dokonalý, ale v chuti už jsem zvláštní příchuť, kterou bych označil jako sojovou, cítil. Nebyla nijak špatná, ale pokud je referencí mleté hovězí, pak šlo o chuťovou odchylku.
Sečteno a podtrženo, umělé mleté maso nechutná úplně jako opravdové maso, ale pokud jej máte v burgeru, nebo bude součástí jiného kořeněného pokrmu, rozdíl nejspíše nepoznáte.
Chemie umělého masa
Umělé maso je vytvořeno ze sojového a bramborového proteinu, s příměsí kokosového a slunečnicového oleje. Tím, co má této směsi zajistit masovou chuť, je rostlinný hemoglobin, jehož molekula je velmi podobná té v mase živočišném - a ta je významně odpovědná za chuť masa.
Sojový hemoglobin (leghemoglobin) původně získávali přímo ze sojových rostlin, ale to se ukázalo jako velmi neefektivní. Nyní jej proto vyrábějí pomocí fermentace geneticky upravených kvasinek.
Umělé maso nyní dodávají do některých restaurací, ve Vegas například do White Castle, nebo hotelu Wynn. Ještě letos by se mělo dostat na pulty amerických obchodů, takže ho bude možné využít i pro domácí vaření. Z hlediska možností úprav se prý neliší od masa.
Společnost Impossible Foods doufá, že umělé maso osloví nejen vegetariány, ale i lidi, kteří se masu nevyhýbají. Průmysl spojený s chovem dobytka a zpracováním masa je totiž významným producentem skleníkových plynů a nahrazení části spotřeby živočišného masa by tak mohlo mít příznivý vliv i na životní prostředí.
