První nepochybná fosilní stopa obřího teropoda druhu Tyrannosaurus rex, byla popsána v roce 1994 a pochází z území Nového Mexika. Dnes už ale známe těchto pozůstatků po činnosti obřího dravce (nazývané ichnofosilie) mnohem více. Kromě méně známých otisků, jejichž původce nelze s jistotou ověřit, byla například v roce 2007 objevena jedna fosilní stopa také v souvrství Hell Creek na území Montany a hned celá série stop pak byla objevena v souvrství Lance na území Wyomingu.
Na začátku roku 2021 pak přibyl popis dalších stop ze stejného souvrství, z kterého byla Lockleym a Huntem popsána ona první 85 cm dlouhá stopa z Nového Mexika. Vedoucí autor nové studie William „T“ Caneer (který zemřel roku 2018) totiž po identifikaci původního fascinujícího exempláře nadále pátral v Ratonské pánvi a během osmi sezón na konci 90. let minulého století a na začátku století tohoto měl štěstí – nalezl dvě ichnofosilie patřící pravděpodobně tyranosaurovi.
Jednou z nich pak byla právě zajímavá „vícečetná“ stopa. Oba nově objevené fosilní otisky svojí velikostí zhruba odpovídají tomu původnímu, jednalo se tedy nejspíš o výtvor velkého dospělého jedince „T. rexe“ o délce přes 11 metrů a hmotnosti několika tun. Nejedná se nicméně o „obyčejný“ izolovaný fosilní otisk stopy, nález totiž dokládá jakousi neobvyklou aktivitu svého původce.
Chování zamrzlé v čase
Hned na úvod je třeba v této souvislosti konstatovat, že hypotézy o chování pravěkých živočichů, a tedy i o samotném způsobu vzniku ichnofosilie, jsou velmi „vachrlaté“ – nikdy si nemůžeme být jisti, zda je naše představa správná, pokud nepozorujeme dotyčného živočicha přímo při tvorbě oné stopy. Zde se tedy spolu s autory popisné práce musíme pustit na tenčí led vědecky podložených spekulací. Pokud se ale autoři této studie nemýlí, máme před sebou jednu z nesmírně cenných „pohlednic“, zachycujících jakýsi střípek ze života tvorů v období nejpozdnější křídy.
Podobný objev totiž může vrhnout světlo na funkční morfologii, způsob chování a paleoekologii populárního obřího dinosaura, který v současné přírodě nemá žádný ekvivalent. Může se, poeticky řečeno, jednat o nádherný příklad „chování zamrzlého v čase“. Co tedy o neobvyklé stopě zatím víme a jak asi před více než 66 miliony let vznikla?
Fosilie byla objevena na exponované skalní ploše sedimentů náležejících ke geologickému souvrství Raton, uložené jen několik desítek metrů pod hranicí K-Pg, tedy vrstvy z doby dopadu meteoritu, který vyhubil dinosaury. Původce stopy tedy žil řádově jen desítky až několik stovek tisíc let před koncem křídové periody, a patří tak k posledním neptačím dinosaurům vůbec.
První stopa byla po průzkumu izolovaných pískovcových balvanů objevena nedaleko města Ludlow na území Colorada. Otisk velké tříprsté stopy měří stejně jako první exemplář asi 85 cm na délku a 55 cm na šířku, je ale přibližně o polovinu „mělčí“ (první stopa byla hluboká asi 23 cm).
Druhá stopa, která nás zde zajímá více, byla původně interpretována jako krátká série tří stop. Nález byl učiněn opět v Ratonské pánvi, tentokrát ale na severovýchodě Nového Mexika (nedaleko města Cimarron). Výrazné vypouklé tvary na pískovcovém podloží představují podle novější interpretace otisky předních i zadních končetin tyranosaura vstávajícího zde ze země.
Porovnáním tvaru otisků a vyloučením všech nepravděpodobných možností dospěli vědci k závěru, že se nepochybně jedná o ichnofosilie přiřaditelné druhu T. rex. Co ale tento obří teropod na tomto místě kdysi prováděl?
Kostra dospělého jedince druhu Tyrannosaurus rex smontovaná v „odpočívací“ pozici. Pokud se autoři nově publikovaného výzkumu nemýlí, takto nějak obří predátoři skutečně odpočívali, spali a možná také číhali na svoji kořist.
Jak už bylo uvedeno, jisté není nic. Poměrně pravděpodobnou variantou je právě zmíněný postup vstávání ze země, kdy se dinosaurus snažil opatrně a obezřetně napřímit ze své „odpočívací“ pozice (kdy pravděpodobně spočíval plnou vahou na rozšířeném konci své stydké kosti, vytvářející oporu pro vnitřní orgány právě při takovém způsobu odpočinku). Opatrnost byla rozhodně na místě, protože pád několikatunového těla, tedy konkrétněji trupu a hlavy z výšky 1,5 a 3,5 metru (resp.) by mohl odrostlému tyranosaurovi snadno přivodit smrtelné zranění.
Tyranosaurus na číhané?
Představa autorů popisné studie je taková, že dospělý jedinec tyranosaura zde vstával ze země buď po odpočinku, nebo například při lovu, kdy v této pozici číhal na kořist a náhodně zde byl zachycen moment zahájení útoku. Je ovšem otázkou, zda by se takto fyzicky náročný a nebezpečný úkon mohl stát běžnou součástí lovu tyranosaura.
Jak už bylo uvedeno, v případě několik tun vážícího tvora nesoucího svou váhu na dvou nohách je při takové aktivitě neustále přítomno nebezpečí těžkého zranění nebo i smrti v případě uklouznutí nebo zakopnutí a následného pádu. Obří dravec měl vstávat tím způsobem, že zatímco jeho váha spočívala na mohutném kýlu stydké kosti, naklonil svůj trup více dopředu, až se zapřel o své malé přední končetiny, čímž se celkově stabilizoval, jak vyvozovaly už některé dřívější výzkumy. Následně teropod podsunul levou zadní nohu pod své těžiště a rychle tak nabyl rovnováhy. Proto se otisk přední a zadní končetiny nacházejí ve velké blízkosti za sebou.
Tato představa je konzistentní s podobou samotných otisků, samozřejmě ale nejde o jistou a potvrzenou rekonstrukci jejich vzniku. Nález každopádně vyvolává další zajímavé otázky. Mohli například právě v této pozici tyranosauři spát?
Ichnofosilie z Nového Mexika skutečně nasvědčují představě, že neleželi na boku, což by bylo velmi nepohodlné a vzhledem k tlaku na hrudní koš i nebezpečné, ale spíše ve snížené přirozené pozici s nohama pod tělem. Při ní veškerá hmotnost spočívala na rozšířeném konci stydké kosti, distální části pokrčených zadních nohou a případně i na ocasu, který mohl být zapřen o zemi a sloužit jako pomocný orgán pro stabilizaci.
Tato verze by zároveň definitivně vyloučila názor některých vědců ohledně nulové funkčnosti drobných předních končetin tyranosaurů. Autoři studie konstatují, že jejich interpretace je plně konzistentní se známými fakty o tyranosauridních teropodech i ichnofosiliích a poskytují podnětný základ pro další výzkumy. Můžeme se tedy těšit, co dalšího se ještě o „odpočívajících“ tyranosaurech v budoucnu dozvíme…
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
