Devadesátá léta minulého sto letí, Západní Virginie. Farmář Wilbur Tennant z městečka Parkersburg nevěří vlastním očím. Jeho dříve krotké krávy se najednou chovají jako agresivní monstra, z tlam jim teče pěna, černají jim zuby, rychle hubnou a jedna po druhé hynou v strašlivých bolestech.
Zoufalý zemědělec tehdy ještě nemohl vědět, že ho o téměř dvousethlavé stádo postupně připraví stejná látka, kvůli níž se milionům amerických hospodyněk už pěknou řádku let nepřipalují volská oka nebo lívance. Řeč je o kyselině perfluorooktanové, známé pod zkratkou PFOA (nebo C8), kterou firma DuPont používala při výrobě teflonu, jenž pánvičkám zajistil nepřilnavost.
Jaksi však nadšeným spotřebitelům zapomněla zmínit, že tato zázračná „ingredience“ je vysoce toxická. A na Tennantových kravách se ukázalo, jak moc. Zvířata totiž pila z potoka, do nějž léta ve velkém unikaly jedovaté kaly ze skládky, kam DuPont vyvážel nebezpečný odpad z nedaleké továrny. Farmář tušil, že činnost firmy se smrtí jeho stáda souvisí, ale nikdo s ním jeho podezření nechtěl řešit. Kdo by se ostatně pouštěl do sporu s chemickým gigantem, který v regionu zaměstnával tisíce lidí?
Jenže urputný Tennant se nenechal umlčet, a tak se zásluhou vytrvalosti jeho právníka Roberta Bilotta Spojené státy po dlouhých letech soudních tahanic dozvěděly, čím se po celé dekády nevědomky tráví. A že PFOA je jen jednou z více než desetitisícové rodiny per- a polyfluorovaných sloučenin, zvaných PFAS, jimiž už průmysl stihl zaplavit zeměkouli.
„Říká se jim taky věčné chemikálie, což dokonale vystihuje jejich podstatu. Obsahují totiž vazbu mezi uhlíkem a fluorem, která je nejsilnější v organické chemii. Díky tomuto lidskému vynálezu jsou neuvěřitelně stabilní a v přírodě se prakticky nerozkládají,“ vysvětluje environmentální chemik Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
