Podle archeologických nálezů podprsenku nosily ženy už ve starověku. Jenže mezi tím se do dámských šatníků vkradla poněkud drastická „součástka“ zvaná korzet. A tak se musel revoluční kus dámského prádla vynalézat znovu.
Korzet se na scéně objevil v šestnáctém století, kdy začal ženskou postavu spoutávat do tvaru přesýpacích hodin. Vosí pás, košaté boky, vyšponovaná ňadra.
Krátký oddech si jeho nositelky dopřály za uvolněné módy empíru, kdy si korzet naopak do šatníku zařadil leckterý parádivý dandy. V průběhu devatenáctého století se korzet k ženám sice ještě vrátil, ale to už proti takovému deformování těla burcovali lékaři. A nejen oni.
Komunardka Herminie
Když byla v roce 1871 ve Francii vyhlášena Pařížská komuna, zapojil se do ní bouřlivý „Svaz žen pro obranu Paříže a péči o zraněné“. V jeho řadách se angažovala i majitelka dílny na výrobu korzetů Herminie Cadolle. Po porážce revoluce si za to odseděla půl roku ve vězení a po propuštění i s rodinou uprchla do argentinského Buenos Aires, kde si otevřela butik se spodním prádlem šitým na míru.
Za pár let se ovšem podnikavá komunardka v Paříži objevila znovu a v roce 1889 na světové výstavě představila kousek, na kterém pracovala už v Argentině: korzet rozdělený na dvě části. Horní díl držela ramínka, spodní zůstal jen v pase. Výsledek nazvala bien-étre, dobrý pocit, kterým přesvědčená feministka protestovala proti buržoaznímu útisku žen. Jejich těla konečně osvobodila!
Rok nato uvedla vylepšenou verzi, novinka se ujala, klientela houstla a patřily k ní královny, herečky, tanečnice, Mata Hari a časem i Coco Chanel.
Tři otazníky
|
Pohodlí nového prádla ženy ocenily zejména za první světové války, kdy musely v továrnách zastoupit muže a nárok na krásu vystřídalo pohodlí. Herminie pak zabodovala i v poválečných letech, která ženám diktovala uvolněnou, chlapeckou siluetu. Mimochodem, jako první také prosadila do používaných tkanin elastickou nit.
Firma rostla a jméno Cadolle hraje v dámském prádle významnou roli dodnes.
Mary šla tančit
Poněkud jiné hnutí mysli dovedlo k podprsence devatenáctiletou Mary Phelps Jacobovou zvanou Polly. Psal se rok 1910 a dcerka ze vznešené newyorské rodiny se chystala na společenskou událost. Jenže když si pod večerní šaty s hlubokým výstřihem navlékla korzet vyztužený velrybími kostmi, nastal problém – kosti byly pod tenkou látkou šatů znát.
Mary to vyřešila. S pomocí komorné vytvořila ze stuhy a dvou kapesníků sešitých do jakýchsi kapes jednoduchou podprsenku. Poctivě řečeno, té dnešní se podobala víc než rozpůlený korzet madam Cadolle. Mary v ní na plese tančila jako vánek, což mezi ostatními dívkami vzbudilo zájem. Když jim druhý den předvedla svůj výtvor, chtěla ho každá, a jakýsi člověk jí za něj dokonce nabídl dolar.
Mary, potěšená ohlasem, si nápad dala v roce 1914 patentovat a začala podnikat. Měla čím bodovat. Podprsenka byla lehká, pohodlná, její vynález se dobře přizpůsoboval ženám všech rozměrů a dal se využít i „osobami zapojenými do namáhavých cvičení, jako je tenis“.
Na rozdíl od podobných podprsenek, které se tehdy už objevovaly, se ta její rychle rozšířila. Také v USA jí pomohla první světová válka. Ženy, které za muže nastupovaly do továren, odhodily korzety s výztužemi z kovových prutů. Což přivítal vojenský průmysl: ušetřených 28 tisíc tun oceli údajně vydalo na dvě bitevní lodě.
Mary patent záhy prodala společnosti Warner Brothers Corset Company a pod jménem Caresse Crosby začala v Paříži psát básně a vydávat moderní autory včetně Ernesta Hemingwaye.
