Kdy začala světla měst kazit astronomům pozorování hvězd?
Ještě v 19. století v Paříži pozorovali přílet komety, ale už v první polovině 20. století byly k pozorování vesmíru vhodné už jen vrcholy odlehlých hor. Ve vysokých nadmořských výškách je řidší vzduch, ale hory bývají také vzdálené od světel měst. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století začalo být temné nebe vzácností.
Fernando Comerónje španělský astronom. Od roku 2013 do dubna letošního roku působil jako zástupce Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile, která je dnes jednou z nejdůležitějších astronomických observatoří vůbec. |
Stěhování dále od měst by nepomohlo?
Největší teleskop své doby byl postaven v roce 1904 na místě nezasaženém světelným znečištěním. Dnes je Mount Wilson v Kalifornii pro pozorování temného vesmíru naprosto nepoužitelný, světlem je přímo zaplaven. Dnes se tedy snažíme tyto staré teleskopy využít pro nové technologie, pro adaptivní optiku. A nové observatoře stavíme na těch nejodlehlejších místech planety, mimo jiné ve vysokých chilských horách v poušti Atacama.
Nejde však jen o hvězdy, dnes už víme, že příliš světla škodí zvířatům i lidem.
Jsme odjakživa nastaveni na střídání světla a tmy a přemíra světla i v noci narušuje přirozené biorytmy lidí i zvířat. Vede k poruchám spánku a dalším zdravotním potížím. Takže astronomové rozhodně nejsou jediní, v jejichž zájmu je bojovat se světelným znečištěním.
Kde myšlenka na ochranu temného nebe vznikla?
Pionýrem se v tomto směru stalo hlavní město Arizony Tucson. Důvodem byla rovněž blízkost národní observatoře Kitt Peak. V devadesátých letech jsem tam pobýval a mohu potvrdit, že v tomto půlmilionovém městě bylo možné vidět Mléčnou dráhu. To je příklad místní aktivity založené na národním zájmu. Další průkopnické aktivity se odehrály na Kanárských ostrovech, rovněž v blízkosti observatoří. Vědecký zájem se zde spojil s veřejným.
I Chile je prý příkladnou zemí, která chrání své nebe. Však observatoře a astronomická zařízení zde vybudovaná využívá celý svět.
Odstartovala to amatérská i profesionální komunita, amatéři byli možná dokonce aktivnější, nemají tolik možností jezdit za pozorováním po světě. V posledních dvaceti letech se začaly ozývat i další skupiny, kterým nešlo tolik o astronomii, ale spíš o biodiverzitu, ochranu životního prostředí, o lidské zdraví. Všechny tyto hlasy volaly stejným směrem.
Čtyři hlavní jednotky „Velmi velkého teleskopu“ (“Very Large Telescope“, či VLT) na observatoři ESO v Chile
Můžete tedy dnes mluvit o úspěchu?
Na regionální úrovni určitě. Některé místa jsou chráněna, někde se podařilo lidem vštípit, jak důležité je tmavé noční nebe, přijala se opatření a nastavily podmínky pro veřejné osvětlení, osvětlení silnic a ulic.
Kolik měst či regionů v Chile se do snahy o tmavou oblohu zapojilo?
Zde na severu, kde jsou umístěna astronomická zařízení mimo jiné Evropské jižní observatoře, fungují velmi přísné podmínky. Na jihu, kde nejsou vhodné podmínky pro astronomická pozorování kvůli oblačnosti a vlhkosti vzduchu, to není téma, nikoho to netrápí. Ale různé iniciativy se snaží rozšířit mezi veřejnost povědomí o tom, že tmu potřebujeme nejen pro pozorování hvězd, ale že je důležitá i pro životní prostředí a lidské zdraví. A také pro naši kulturní kontinuitu. Nebe, hvězdy a planety hrají důležitou roli ve vývoji kultur, jsou odjakživa součástí našeho bytí, sounáležitosti s přírodou. Bohužel, většina městské populace nikdy neviděla Mléčnou dráhu, nanejvýš pár hvězd z ní.
Chile má velkou zodpovědnost. Nechrání oblohu jen pro sebe, ale pro země začleněné v Evropské jižní observatoři, pro astronomy celého světa, kteří našli ve vaší zemi útočiště.
Chile dnes vnímá svou oblohu jako národní bohatství. Křehké bohatství, které je třeba chránit. Není to jen deklarace současné vlády, momentální politický trend, je to dlouhodobá státní politika. Máme zde i Úřad pro ochranu kvality noční oblohy (OPPC), angažuje se též ministerstvo zahraničních věcí a životního prostředí, rovněž chilské univerzity prosazují program ochrany noční oblohy.
Chilané mluví k Chilanům, a doufáme, že se tak zvýší povědomí o tom, jaké národní bohatství pro nás představuje temná obloha. Samozřejmě je pak obtížnější přenést politiku státu a vědomí odpovědnosti na různé úrovně vládnutí. Ale to musí regiony, místní autority vnímat, že ochrana a investice do vhodného osvětlení je přínosné i pro ně a jejich obyvatele. Myslím, že všichni už chápou, že celé zemi může být prospěšná rodící se astroturistika, národní obraz Chile coby hvězdám přátelské země.
Astroturistika. Co to obnáší?
Přijíždějí sem lidé se svými dalekohledy, protože nikde jinde nemohou najít tak čisté noční nebe. A kolem nich vzniká turistický průmysl prospěšný celé zemi. Nebo přinejmenším čtyřem oblastem země. Vzniká zde potenciál pro další odvětví turistiky. Podobně jako Coquimbo na jihu žije z pláží, moře a vína, mohou severní oblasti žít z observatoří a možností pozorovat noční oblohu. A samozřejmě si k tomu užívat i vína a dobré gastronomie.
Na hoře Paranal, kde je umístěno několik astronomických zařízení ESO, návštěvník zažije největší tmu svého života. Vládnou zde přísná pravidla, auta nesmí používat přední světla, silnice označují mdlá světélka, budovy nevyzařují světlo, pouliční lampy tu nejsou.
Ano, tamní pravidla jsou velmi jednoduchá: Žádné fotony mimo budovu. Uvnitř budov se samozřejmě může svítit, ale žádné světlo nesmí unikat ven. Lidé se venku pohybují s baterkami.
Pravidla v opuštěné poušti a ve vysokých horách je snazší dodržovat. Ale jak změnit přístup k osvětlení dnešních moderních měst? Není na to už pozdě?
Do jisté míry ano. Změnit situaci, kdy absurdně posíláme světlo k nebi, přestože to nikdo nepotřebuje, ale ještě za to platíme vysokou spotřebou energie, lze jen do jisté míry, snahy samozřejmě narážejí na dnešní stav věci. Ale je to stejné jako s biodiversitou. Už je pozdě, přinejmenším pro některé druhy, ale nesmíme se přestat snažit o záchranu toho, co zbylo.
Ztlumte to v ČeskuNoční obloha bez hvězd, nepřetržitě osvětlená města a komunikace, zmatená zvířata, spánkové poruchy a zvýšené riziko rakovinotvorných nádorů. To jsou jen některé příklady podob a negativních důsledků ztráty přirozené tmy. Vláda ČR v březnu letošního roku schválila návrh ministerstva životního prostředí, který má přispět ke zmírnění tzv. světelného znečištění. Obsahuje konkrétními úkoly pro jednotlivé rezorty i termíny jejich plnění. „Nově by se například technické parametry správného osvětlování měly zahrnovat do dotačních titulů na výměnu veřejného osvětlení, bude nutné zabývat se světelnou zátěží způsobenou dopravní infrastrukturou nebo zvýšit povědomí o škodlivém vlivu modré složky světla na naše zdraví,“ vysvětluje ministr životního prostředí Richard Brabec. Světelné znečištění pochází ze tří zdrojů. Zaprvé svítí se zbytečně moc, to znamená bez úpravy silné intenzity v čase, kdy lidé spí. V druhém případě používáme lampy s nevhodným směrem světelného záření, které se rozlévá k nebi, do volné krajiny nebo do oken spících. A zatřetí používáme světlo s nevhodným zabarvením a intenzitou v nevhodnou dobu, zjednodušeně řečeno si ničíme zdraví užíváním telefonů a počítačů vyzařujících modrou složku světla v nočních hodinách. Některé evropské státy už světelné plýtvání upravily vyhláškami i zákony. ČR tuto problematiku dosud nijak komplexně neřešila. Některá navrhovaná opatření:
Zdroj: Ztlumte to. |
Text byl převzat z webu časopisu Vesmír a byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
