Neměl ten oblek rád, necítil se v něm dobře. Plášť se zlatými přezkami, který byl určen profesorům Německé univerzity v Praze. Tuze rád si ho v salonu Berty Fantové v domě U Jednorožce odložil na věšák a přisedl k Franzi Kafkovi, aby probírali dění denní i nadčasové.
Brzy už nebyli jen dva, brzy se tu sešla celá skupina pražských židovských intelektuálů, kteří tu debatovali.
Albert Einstein domů nespěchal, se svou manželkou Milevou toho času údajně neprožíval zcela ideální vztahové období, a nechával ji proto ve smíchovském bytě raději ve společnosti chůvy a synů Hanse Alberta a Eduarda. V hlavě měl stejně jediné. Obecnou teorii relativity.
Rychlost světla
Psal se rok 1911 a fenomenální vědec na Albertově vedl tři přednášky z mechaniky a dvě z kinetiky týdně. Byl by to pohodový režim, kdyby jeho hlavu nezaměstnával úplně jiný problém. Chtěl dořešit teorii, která změnila řadu nastolených a uznávaných pořádků.
Už šest let byla na světě jeho speciální teorie relativity, kterou reprezentuje ona známá rovnice tolik zobrazovaná s podobiznou extravagantního fyzika: E=mc². Někdy ji jistě viděla většina lidstva, chápe ji pouze zlomek vyvolených.
Ve stručnosti deklaruje dva zásadní jevy: neměnnou povahu vesmíru v závislosti na pozorovateli a konstantní rychlost světla ve vakuu. Zároveň říká, že energie hmoty je rovna její hmotnosti vynásobené druhou mocninou rychlosti světla. Rychlost světla je Einsteinem považována za nejrychlejší možnou rychlost ve vesmíru. Na těchto základech měla být vybudována obecná teorie relativity.
„V tichých místnostech Ústavu teoretické fyziky pražské univerzity jsem objevil, že z ekvivalenčního principu vyplývá odchylka světelných paprsků v blízkosti Slunce v pozorovatelné míře. Tehdy jsem ovšem nevěděl, že před víc než sto lety byl podobný důsledek odvozen z Newtonovy mechaniky a z emisní teorie světla,“ zapsal si později při vzpomínkách na pražský pobyt, který skončil v polovině roku 1912 návratem do Curychu.
Albert Einstein se svou ženou Milevou
Mileva přijala toto rozhodnutí s nadšením, vědec samotný však vzpomínal na oba břehy Vltavy s nostalgií.
Strach o prvenství
Komplikovanější obecná teorie relativity, zveřejněná v roce 1915, už není široké veřejnosti známa ani skrze uznávání rychlosti světla jako té absolutně nejrychlejší, ani skrze žádný vzoreček. Je totiž výrazně složitější a její vysvětlení náročnější.
Tři otazníky
|
Přelomovou myšlenkou byla představa a matematické vyjádření faktu, že přítomnost hmoty či energie zakřivuje působením vlastní gravitace časoprostor kolem sebe a toto zakřivení ovlivňuje jak dráhu těles, tak dráhu samotného světla.
Einstein s publikováním své práce velmi pospíchal, obával se oprávněně, že by také nemusel být první. „Spí, dokud se neprobudí, je vzhůru, dokud mu někdo neřekne, aby šel spát. Hladoví, dokud mu někdo nepřinese něco k jídlu, a pak jí, dokud jej někdo nezarazí,“ popisoval jeho životosprávu osobní přítel Janos Plesch.
Nakonec prvenství před německým matematikem Davidem Hilbertem uhájil, přesto nebyl zcela spokojen. „Vědecky jsem toho moc nedokázal,“ psal své sestře Maje v roce 1924. „Obávám se, že se stárnutím mozek odchází, nebudu v příštích letech schopen zodpovědět tolik otázek,“ postěžoval si, snad unaven z neustálých útoků na pravdivost jeho tvrzení, které bořilo dosud zakořeněné domněnky.
Einstein i později přinesl světu řadu dalších matematicko-fyzikálních objevů, které byly k nevoli jeho kritiků postupem času potvrzovány stejně jako původně vysmívaná obecná teorie relativity.
