STO OBJEVŮ: Nejhlubší místo na světě prozkoumal i oscarový filmař

S téměř jedenácti tisíci metry měří výrazně víc než Mount Everest. Ale na rozdíl od nejvyššího bodu planety Mariánský příkop nese jiný titul: nejhlubší lidstvu známé místo na Zemi. Tam dole je překvapivě živo. Seriál o nejvýznamnějších lidských objevech vydával Magazín Víkend.

Před pár lety svět užasl nad mořskou senzací: japonští biologové spustili ke dnu Mariánského příkopu desetimetrovou klec s návnadou a videokamerou. Na záznamu pak objevili obřího žraloka, který se snažil klec rozdrtit.

Jde snad o legendárního megalodona, třicetimetrové monstrum s téměř dvoumetrovými čelistmi a sedmnácticentimetrovými zuby? Prarybu považovanou za vůbec nejdrtivějšího dravce všech dob? Sice se o něm soudí, že vyhynul před dvěma miliony let, ale – kdo ví?

Jistěže se vyrojily hlasy expertů, že jde o mystifikaci, klec nebyla tak velká, útočil na ni zcela jiný žralok, živočich tohoto typu nemůže v tak extrémních hloubkách žít. Ale myšlenkám, že tajemný Mariánský příkop může skrývat mnohá překvapení, se vědci nebrání.

Hleďme, ryba!

Tři otazníky

• KDE LEŽÍ? Mariánský příkop se táhne severozápadním Tichým oceánem poblíž asijských břehů, zhruba od Filipín k Japonsku.
• JE VÁŽNĚ NEJHLUBŠÍ? Přiřknout rekord definitivně Mariánskému příkopu? Oceánologové jsou opatrní. Zatím je prozkoumáno jen pár procent dna všech moří a oceánů.
• MONSTRUM? Japonští biologové v roce 2018 hlásali, že možná zaznamenali dravého žraloka megalodona. Ve stejném roce se na to téma objevil v kinech horor MEG: Monstrum z hlubin.

Expedice Challenger, která v roce 1872 vyrazila na stejnojmenné lodi prozkoumat světové oceány, se v oblasti pacifického Mariánského příkopu pohybovala na jaře 1875. Vůbec poprvé se ho snažila změřit a pomocí lana napočítala hloubku 8 848 metrů. Nejnovější měření zvukovými impulzy ovšem došlo k číslu 10 994 metrů.

Osobně se na dno Mariánského příkopu zatím vydali jen tři odvážlivci. První dva se ponořili 23. ledna 1960, posádku batyskafu Trieste tvořili Američan Don Walsh a Švýcar Jacques Piccard, syn konstruktéra batyskafu.

Trvalo jim zhruba pět hodin, než po téměř jedenácti kilometrech narazili na dno. Zůstali dvacet minut a mimo jiné změřili tlak vody na víc než tisícinásobek standardního tlaku na hladině moře.

A podařilo se jim ještě něco, o čem se zatím pochybovalo: zahlédli živou, asi třiceticentimetrovou placatou rybu. „Tady, v jednom okamžiku, byla odpověď na otázku, kterou si po desetiletí vědci kladli,“ napsal pak Piccard. „Mohl by v největších hlubinách oceánu existovat život? Mohl!“ 

Třetím a zatím posledním člověkem, který se dotkl dna Mariánského příkopu, se stal James Cameron. K tak fantaskní výpravě byl ostatně naladěný: hollywoodský režisér, držitel několika Oscarů, je nejen autorem filmového Terminátora, Vetřelců, Titaniku a Avatara, ale v roce 2005 natočil i sci-fi Tajemné hlubiny.

Sedm let nato, 26. března 2012, Cameron sám nastoupil do speciální jednomístné ponorky Deepsea Challenger a během dvou a půl hodiny se spustil do nejhlubší části příkopu. Později přiznal, že se dole cítil jako nejosamělejší tvor na planetě, naprosto izolovaný od lidí, bez jakékoli šance na záchranu.

A v té chvíli mu telefonovala manželka. Nebyl by filmař, kdyby kromě zařízení na sběr vzorků s sebou nevzal 3D videokamery, aby natočil to, co uvidí. Dva roky nato přišel jeho dokument James Cameron’s Deepsea Challenge 3D do kin.

Cesta na dno Mariánského příkopu mu trvala více než dvě hodiny, tři hodiny tam natáčel a zpět na hladinu plul dalších 70 minut.

Výpadky některých přístrojů mu sice podmořský výlet zdramatizovaly, ale přežil, i když tam dole byl možná trochu zklamán. Dno mu prý připomínalo spíš zasněžené parkoviště, kromě drobných korýšů nezahlédl další život. Ten dodatečně potvrdili vědci, kteří odebrané vzorky dna analyzovali a našli stovky různých mikroorganismů.

Hlubinné smetiště

Vědci Cameronovu akci přijali kladně. Podle nich robot nemůže přítomnost člověka a jeho osobitý pohled stoprocentně nahradit.

Přesto v dalším průzkumu Mariánského příkopu zatím pokračují jen umělá, dálkově ovládaná zařízení. A přinášejí nové a nové doklady o pestrém životě v nejhlubších vodách světa, o často neuvěřitelných, až bizarních tvarech, barvách, chování, podstatě.

Chmurnější zpráva je, že ani nejhlubší místo na Zemi se nevyhnulo zanesení plasty a dalšími odpadky, jimiž člověk zamořuje planetu.