Běžné tranzistory jsou dnes základním prvkem spotřební i nespotřební...

Běžné tranzistory jsou dnes základním prvkem spotřební i nespotřební elektroniky (televize, rádia, počítače, mobilní telefony...) Na snímku staré radiosoučástky. | foto: Profimedia.cz

STO OBJEVŮ: Malý křemíkový zázrak. Tranzistor zmenšil monstra do kapsy

  • 21
Kousek křemíku umožnil lidstvu naučit elektřinu doslova zázračným kouskům. Někdejší obrovské sálové počítače díky objevu tranzistoru dnes nosí každý z nás v kapse. Seriál o nejvýznamnějších lidských objevech vydával magazín Víkend DNES.

Elektřinu lidstvo využívá od roku 1799, kdy Alessandro Volta vymyslel první baterii.

Na první pohled je nejhmatatelnějším symbolem ovládnutí této přírodní síly Edisonova žárovka, poprvé rozsvícená v říjnu 1879. Dnes ovšem naše každodenní životy mnohem víc ovlivňuje miniaturní součástka, která spatřila světlo světa až v roce 1948.

Tranzistory jsou prakticky ve všem od mobilních telefonů přes počítače, automobily, ledničky a televizory až třeba k dámským vibrátorům a atomovým bombám. K čemu jsou dobré?

Budoucnost patří křemíku

Základním principem ovládnutí a využití elektřiny je umět ji zesílit, usměrnit, stabilizovat, modulovat. Prostě dělat s ní přesně to, co potřebujeme. V roce 1883 vymyslel geniální Edison první elektronku, kterou to pak vědci postupně naučili. Skleněná baňka s několika elektrodami se stala základem radiových přijímačů, prvních sálových počítačů a dalších dobových technických vymožeností.

Jenže elektronka měla řadu nectností. Byla příliš objemná a křehká, bylo v ní nezbytné udržovat vakuum a navíc měla velkou spotřebu energie.

V roce 1939 se ukázalo, že by to mohlo jít i jinak. V Bellových laboratořích v americkém New Jersey se výzkumníkovi jménem Russel Ohl podařilo sestrojit takzvaný PN přechod. Nezdržujme se složitým fyzikálním vysvětlením jeho funkce, založené na obohacení krystalické struktury křemíku různými chemickými prvky. Stačí vědět, že jde o jednoduchou polovodičovou součástku, která elektrický proud propouští pouze jedním směrem.

Jména William Shockley, Walter Brattain a John Bardeen znají jen odborníci na elektrotechniku. Právě tito tři američtí výzkumníci přitom změnili podobu světa. V roce 1948 s využitím technologie PN přechodu sestrojili první tranzistor – součástku, která umí všechno, co elektronka, ale funguje na odlišném fyzikálním principu. Dostali za to roku 1956 Nobelovu cenu.

Monstrum ENIAC

Z tranzistoru se nemusí složitě vyčerpávat vzduch, nemusíte ho žhavit a nemusíte kolem něj chodit po špičkách, abyste ho náhodou nerozbili. Ale hlavně má dvě další klíčové výhody. Proti elektronce se spokojí jen se zlomkem elektrické energie a můžete ho zmenšovat takřka donekonečna.

100 divů světa

První tranzistory byly válečky velké několik centimetrů. Později se scvrkly do podoby špendlíkové hlavičky a dnes už jsou lidskému oku neviditelné. Umožnila to technologie využívající křemíkových čipů, na kterých jsou tranzistory vytvářeny s pomocí laseru, iontové implementace a dalších sofistikovaných metod. Vznikají tak složité integrované obvody (mikroprocesory).

Na čipu velikosti nehtu na malíčku jsou tranzistory natěsnány tak, aby ve vzájemné souhře plnily přesně požadovanou funkci. Třeba během zlomku sekundy v kalkulačce spočítat výplatu nebo odeslat SMS zprávu, že přijdete na oběd později.

Ve své době byl tranzistor převratným technickým objevem, který změnil celou řadu oblastí každodenního života. Umožnil třeba strčit do kapsy rozhlasový přijímač, což dřív elektronky neumožňovaly. Takzvaný „tranzistorák“ byl v USA představen už v polovině roku 1948 (tedy jen pár měsíců po objevu tranzistoru), masově se rozšířil v polovině 50. let.

Tranzistorové rádio Tesla Comet 9 Commodore, vyráběno od roku 1958 (z výstavy Hudba a politika)

Jak obrovský technologický posun tranzistory umožnily, to se dá ukázat na elektronkovém počítači ENIAC. Toto monstrum bylo v roce 1943 postaveno na univerzitě v americké Pensylvánii. Zabíralo plochu 162 čtverečních metrů, vážilo 27 tun a spotřebovávalo 150 kilowatt elektřiny.

Tři otazníky

  • KDY SE U NÁS OBJEVIL „TRANZISTORÁK“? V roce 1958 se v Tesle Přelouč začal vyrábět přenosný radiopřijímač T58.
  • CO NAHRADÍ KŘEMÍK? Nové čipy chtějí vědci vyrábět z germanenu, nanomateriálu na bázi germania. Elektrony se v něm pohybují desetkrát rychleji, což by mělo zrychlit i výpočetní výkon.
  • CO PŘIJDE DÁL? Výrobci mikroprocesorů vkládají naděje do optických a kvantových čipů založených na jiných fyzikálních principech než dnešní polovodičové.

Přes dvacet tisíc elektronek muselo být chlazeno vzduchem hnaným dvěma leteckými motory. Výpočetní výkon ENIAC byl přitom jen zlomkem výkonu, který dnes nosíme v kapse v mikroprocesoru mobilního telefonu.

Hranice mikrosvěta

Miniaturizace tranzistorů pokračuje, což umožňuje i exponenciální nárůst výkonu počítačů, mobilů a dalších elektronických hraček. Americká firma Intel už představila mikroprocesor, na kterém je 43,3 miliardy tranzistorů – skoro šestkrát víc, než kolik lidí žije na Zemi.

Donekonečna to však nepůjde. V roce 1965 definoval spoluzakladatel Intelu Gordon Moore takzvaný Moorův zákon: „Počet tranzistorů, které mohou být umístěny na integrovaný obvod, se při zachování stejné ceny zhruba každých 18 měsíců zdvojnásobí.“

To už neplatí. Někdy kolem roku 2013 se růst výkonu zpomalil. Miniaturizace začíná narážet na fyzikální limity. Tranzistor menší než jeden atom nemůže fungovat.

Základní vlastností tranzistoru je schopnost zesilovat – malé změny napětí nebo proudu na vstupu mohou vyvolat velké změny napětí nebo proudu na výstupu.