V řezu historií se lidstvo snažilo sklo vyrobit mnoha způsoby. Ten nejdramatičtější? Atomovou bombou. Člověk měl brzy poznat daleko zásadnější dopady ničivé zbraně, přesto to byl v roce 1945 v Novém Mexiku zajímavý úkaz. Po testech nukleární pumy zůstala poušť lesklá, skelná.
„Oko kráteru vypadá jako zelené jezero, zem se roztavila a poté znovu ztvrdla. Vidíme nejroztodivnější tvary, vzduchové bubliny, červovité zkrouceniny, listy ztvrdlé ve vzduchu,“ psal magazín Time v reportáži ze srdce projektu Manhattan.
Mohutná exploze podle vědců pouštní písek vsála do svého nitra, roztavila ho ve vzduchu a tekuté sklo následně pršelo zpět na zemský povrch. V roce 1953 armáda poslala do akce buldozery a „zelené jezero“ zmizelo.
Na světě se však najdou jemu podobná ve všech vojenských prostorech, kde se experimentovalo se silnými výbuchy a nacházely se tam vhodné horniny. A historicky se nacházela na místech, kam dopadl meteorit či udeřil blesk.
I díky tomu může být ve šperku egyptského krále Tutanchamona žlutý skarab vyrobený z kusu skla, jehož stáří se odhaduje na 29 milionů let.
Revoluční Římané
Využít sklo uměli naši předci odpradávna. Sloužilo jako provizorní nože, hodilo se na hroty kopí či šípů. Stále to však bylo sklo nalezené, nikoli vyprodukované.
K tomuto poznání došly až přední starověké civilizace. Legendární římský válečník a především filozof Plinius starší ve svých spiscích hovoří o tom, že vynálezci skla jsou féničtí obchodníci, kteří na něj přišli při náhodném připravování večeře na břehu afrického kontinentu, tento zápis byl dlouho považován za obecnou pravdu.
Pokud je však moderní vědě známo, starověký přírodovědec se mýlil. Obyčejný táborový oheň by na tavení křemičitých písků nestačil, prvenství v odhalení tajemství výroby skla se obvykle připisuje obyvatelům dnešní Sýrie.
Nicméně skutečnými průkopníky byli až Římané, to můžeme říci s jistotou. Právě oni si začali pomocí olověných rámečků zasazovat malé tabulky do oken, aby získali ochranu proti větru a dešti. Využívali i tak podstatný vynález, jakým je sklem kryté zrcadlo.
Dobře si osvojili i pokročilou techniku, jakou je foukání skla, byli schopní si připravovat číše lepších tvarů i kvalit, navíc za cenu dostupnou i běžným obyvatelům. Najednou mohli lidé poznat červené od bílého vína přímo v poháru, už to je přece zásadní výhoda průhledných stěn!
Český křišťál
Tři otazníky
|
Brzy se sklářské výtvory rovnaly cenou šperkům a drahému kamení, ba tyto komodity i převyšovaly. Ve středověku si výsostného postavení užívali Benátčané, své řemeslníky dokonce tamní panovníci přestěhovali na souostroví Murano a zakázali jeho opuštění, aby si pohlídali výrobní tajemství.
Konkurence přesto vyrostla a italské kouzelníky přerostla. V zemích českých. Sklářství má v tuzemsku kořeny zapuštěné už od konce 12. století, největší rozmach přišel s vládou Rudolfa II., panovník se zálibou ve všem pěkném a tajemném umělce z hutí miloval.
Karel IV. podporoval výrobu skla okenního, distribuoval vitráže na výzdobu kostelů i chrámů například Pražského hradu. Rudolf II. o pár století později dva rody huťmistrů povýšil do šlechtického stavu a o českém křišťálu se nesly zkazky po starém kontinentu.
Ceněný je dodnes. Lustry vybroušené na našem území visí v nejluxusnějších hotelích, sídlech, kostelech i mešitách po celém světě.
