Legendy praví, že armáda starověkých čínských císařů se nikdy nemohla ztratit. Našla cestu přes nekonečné planiny i rozsáhlé horské pásy díky vynálezu, kterému se říkalo „vůz ukazující na jih“. Vojáky měl navádět povoz s dřevěnou postavou stále ukazující na jih.
Slavný britský sinolog Joseph Needham přeložil staré záznamy a napsal: „Už na začátku prvního tisíciletí před naším letopočtem tyto vozy používali diplomaté cestující k císaři ze vzdálených koutů země.“ Ne všichni věří, že něco tak pokrokového mohlo fungovat.
Pokud takové vozy skutečně existovaly, byly vynálezem na další stovky let zapomenutým a ztraceným.
Mimochodem, Číňané střelku mířící stále jedním směrem využívali i k jiným než navigačním účelům, byla součástí spirituálních rituálů.
Podle střelky se řídily cesty budoucího štěstí, sloužila i jako návod k zařízení vnitřních prostor pokojů a jejich harmonizace s tradičním učením feng-šuej. Díky správným, kompasem určeným tvarům nerušeně plynula energie čchi.
Lodníci i horníci
Ale zpátky k dobrodruhům a cestovatelům, kteří si v Evropě na výdobytek v podobě pokrokového navigačního zařízení museli počkat až do 12. století našeho letopočtu. Historici se přou: Přivezli ho Číňané? Přivezli ho Arabové? Vynalezli ho snad Evropané sami?
Tři otazníky
|
Tak jako tak si středověký anglický filozof a učenec Alexander Neckam mohl poznamenat: „Když je svět zabalen do temnot a stínů noci či se ztratí v oblacích, mohou námořníci dotknout se jehly kompasu a počkat, dokud se nezastaví. Pak vědí, že míří přímo na sever.“
Vandrování po zemi i plavby napříč oceány se tím výrazně zjednodušily, evropským civilizacím se otevřely cesty ke břehům dosud neznámým. Právě kompas výrazně přispěl k objevům nových cest do Číny, Japonska či Indonésie. Španělům ukázal cestu k Aztékům či Inkům, Kryštof Kolumbus našel Ameriku.
Velmi brzy se začal používat i při výpravách do hloubi země za drahým kamením či uhlím. V 15. století už patřil ke standardní výbavě tyrolských horníků, a dokonce byla sepsána poučka, kterak toto zařízení správně používat.
Není sever jako sever
Daleko později než kompas samotný byla odhalena jedna důležitá pravda. Severní (fyzikálně jižní) magnetický pól není stejný jako severní pól zeměpisný. Severní pól magnetický dokonce není stále na jednom místě, ale pohybuje se. Právě tento fakt vedl společně s nedokonalými mapami ke ztroskotání některých lodí, odchylka se mohla měnit i během dne v závislosti na různých fyzikálních jevech.
Pohyb magnetického pólu byl definován až v roce 1931, rychlost byla přibližně 15 kilometrů za rok, dnes je to 55 kilometrů ročně.
I toto zrychlení donutilo vědce k předělání modelu zemského magnetického pole z roku 2015, protože právě na něm jsou závislé navigace na zemi, vodě i ve vzduchu. Bloudit jako bez kompasu už nikdo nechce.
Severní magnetický pól versus geografický severní pól planety Země
