Oficiálně nejsevernější trvale osídlené město světa Longyearbyen vstoupilo koncem října do období temnoty, kdy Slunce vůbec nevyjde, aby ho v polovině února vystřídal lidský organizmus stejně zatěžující polární den. Jak se žije na výzkumné stanici na Svalbardu (Špicberkách), na geopoliticky žhavém souostroví, jsme si povídali s Janem Pecharem, který zde již šestým rokem s rodinou žije a vede Českou arktickou výzkumnou stanici Josefa Svobody Jihočeské univerzity.
Tato stanice poskytuje nejen zázemí různým vědeckým expedicím, ale slouží zejména jako základna studijních výzkumů. Centrem je Payerův dům s laboratoří a skladem ve městě Longyearbyen.
 |
„Tady ve městě Longyearbyen jsme jediná zahraniční stanice tohoto typu, protože ostatní vědecké stanice, kterých je na souostroví hodně, jsou primárně ve městě Ny-Ålesund. To je asi sto kilometrů vzdušnou čarou na sever,“ vysvětluje Jan Pechar a dodává: „Pak je tady ještě pár polních stanic a je tady jedna skutečně velká, polská stanice na jihu v Hornsundu. Poláci tu mají nejstarší vědeckou aktivitu – tato jejich celoročně obývaná stanice je tu už od roku 1954.“
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Polní stanici Čechů představuje sezonní kontejnerové pracoviště Nostoc v zátoce Petunia, asi šedesát kilometrů severně od Longyearbyenu, v relativně těsné blízkosti bývalé ruské hornické výspy Pyramiden. Toto město bylo po útlumu těžby na konci tisíciletí vysídlené a dnes tam funguje pouze hotel. Nicméně právě zde se v roce 2006 začala psát historie českých vědeckých aktivit na Špicberkách. Vědeckou stanici tehdy představovaly dva námořní kontejnery na přístavní molu.
