Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvO úspěšném radiofarmaku PSMA-617, přezdívaném Novartis Pluvicto, jako první informovala společnost Česká hlava. Jaderná chemička v Rozstřelu prozradila, že vývojem tohoto léku svitla naděje pacientům s nejtěžší formou rakoviny prostaty: „Je to nový typ terapie, který nabízí speciální možnost, jak dále léčit pacienty, kteří nereagovali na žádné dostupné terapie.“
Farmakum selektivně ničí nádorové buňky
„Naše farmakum je speciální v tom, že byť je radioaktivní, tak se vpichuje intravenózně do těla pacienta,“ popisuje princip léčby Benešová. „A vzhledem k tomu, že na povrchu buněk rakoviny prostaty se vyskytuje PSMA, prostaticky specifický membránový antigen, dochází k selektivní akumulaci tohoto farmaka především v buňkách rakoviny prostaty.“
„Ono to farmakum má prakticky tvar, který je komplementární k tvaru PSMA, které se vyskytuje na buňkách rakoviny prostaty. Můžete si to představit jako zámek a klíč, které do sebe krásně zapadají. Navíc naše farmakum má tu možnost otočit zámkem a vstoupit přímo do buňky rakoviny prostaty, a tím ozařuje přímo lokálně tyto buňky a selektivně je ničí,“ líčí česká vědkyně.
„Další vlastností tohoto farmaka je to, že dochází k velmi rychlé cirkulaci v těle pacienta,“ říká jaderná chemička. „Takže prakticky do čtyřiadvaceti hodin je maximální množství radiofarmaka opravdu v buňkách rakoviny prostaty, zbytek se z těla vyloučí močí, a což je velmi důležité, dochází k tzv. targetingu. Což znamená, že se hlavně soustředí na buňky rakoviny prostaty, a ne tolik na ostatní orgány nebo zdravé tkáně.“
K aplikaci dochází podle Martiny Benešové v několika cyklech s odstupem dvou měsíců. Záleží na tom, v jak vážném stavu pacienti jsou. Pokud již mají metastáze po celém těle, je potřeba dávku podávat až šestkrát. V klinické fázi se lék testoval zejména u pacientů v terminálním stádiu, kterým už jiná léčba nemohla pomoci.
U pacientů v tomto stádium se kvalita života zvýšila až o 60 procent, což jsou neuvěřitelná čísla. Téměř dvě třetiny smrtelně nemocných lidí tak dostaly novou šanci na život. „V nové klinické fázi momentálně testujeme, zda by nebylo vhodné aplikovat farmaka již před podáním chemoterapie, a u některých případů dokonce před podáním hormonální terapie, čímž se samozřejmě pravděpodobnost na vyléčení a dlouhodobé přežití výrazně zvýší.“
Pracuji na tom už od studií
„Základní idea pochází z počátku mého doktorského studia v německém centru pro výzkum rakoviny,“ vzpomíná na své začátky vědkyně. „A mí kolegové z oddělení, kam jsem se přihlásila pro doktorské studium, vyvinuli PSMA-11, což je diagnostický analog pro zobrazování metastáz rakoviny prostaty. Mým úkolem bylo připravit radiofarmakum, které může být použito nejen pro diagnostiku, ale také pro terapii.“
A to je také důležité, upozorňuje vědkyně: „PSMA 617 není vhodné pouze pro terapii, ale výměnou radionuklidů se může rovněž používat pro zobrazování. My tedy můžeme zjistit, jak vypadá rozsah onemocnění u pacienta pomocí PSMA-617 s diagnostickým radionuklidem, potom aplikovat terapii s terapeutickým radionuklidem a poté se podívat, jakým způsobem došlo ke změně onemocnění s tím jedním a stejným farmakem.“
Klinická fáze začala 23. ledna 2018. Testovalo se na všech kontinentech kromě Antarktidy a zapojilo se několik tisíc pacientů. První výsledky byly známy v polovině loňského roku a v červnu 2022 zveřejní tým Martiny Benešové finální výsledky.
Prvním vyléčeným pacientem české vědkyně byl 42letý otec dvou dětí. Její pocity po tomto úspěchu byly jen těžko popsatelné. „Člověk si pořád říká, jestli jenom nesní. Já sama osobně cítím od začátku velkou pokoru. Je to monstrózní úspěch, který se pravděpodobně v mém životě nebude opakovat.“
„Na druhou stranu, i kdyby jenom jediný pacient pocítil po dobu několika let úlevu, a získal tím čas strávit nějakou dobu s rodinou, vyřídit životně důležité věci, tak už to samo o sobě je pro mě neskutečně velkou satisfakcí,“ říká Benešová.
EMA lék schválí do konce roku
Evropská léková agentura by nový lék mohla schválit do konce letošního roku. Pak by mohl být k dispozici i tisícům českých pacientů. O léčbu tímto farmakem už projevila zájem oddělení nukleární medicíny v Brně, Praze, Olomouci nebo v Českých Budějovicích.
A nemůže být lék vzhledem ke své radioaktivitě nebezpečný pacientovi a jeho okolí? „Jde skutečně o farmakum, které je radioaktivní. A protože se jedná o radiofarmakum, nezaměřuje se na paprsky gama, které se používají pro zobrazování, neboť vycházejí z těla ven a poté jsou detekovány různými přístroji. V našem případě jde o záření beta či alfa, které má mnohem kratší dolet a má i větší energii, a tím funguje tak, že ničí buňky, ve kterých se akumuluje.“
„Pacienti jsou pak skutečně na určitou dobu radioaktivní, ale ne tolik. A zpravidla jsou propouštěni z nemocnice po 24 až 48 hodinách. Poté prakticky žádné nebezpečí například pro členy rodiny a pacientovo okolí nehrozí,“ vysvětluje Benešová.
Název léku se podle české vědkyně postupně měnil. „Na začátku se farmakum jmenovalo MV-17, což byly moje iniciály a sedmnáctá molekula, kterou jsem připravila. Momentální název Pluvicto je zřejmě akronymem. „P“ jako prostata, „lu“ jako lutecium, což je radionuklid, který je součástí farmaka, a „victo“ jako victory, tedy vítězství. Ale doma mu říkáme „naše miminko“, protože Pluvicto spolu se mnou vyvinul můj partner, za měsíc i můj manžel.“
Martina Benešová se chce vývoji nových léků na boj s rakovinou soustředit i v budoucnu. Zaměřit se hodlá například na rakovinu prsu. A jak se úspěšná jaderná chemička dostala ke svému vědnímu oboru? „Od dětství mě fascinovala radioaktivita. Můj otec je geolog a bral mě na různé mineralogické lokality po celém světě. Našla jsem neskutečné zalíbení v radioaktivních minerálech, které mají nádherné barvy.“
„Ale kromě toho mě fascinovalo, když mi táta ukázal, že tyto kameny září, i když to záření nemůžeme vidět nebo cítit. Ukázal mi to pomocí různých detektorů. Poznala jsem, že v sobě mají sílu, která nevymizí. A když jsem se potom rozhodovala, co dál, tak mi přišlo zajímavé soustředit se na pozitivní stránku radioaktivity a její aplikaci v nukleární medicíně,“ uzavírá Martina Benešová.
