Na grónském ledovci se poprvé objevil robot GROVER, který by se brzy měl stát součástí místní scenérie, jak doufají vědci. O jeho vývoj se stará americká NASA ve spoluprací s univerzitou Boise v Idahu. Název je zkratka pro "Goddard Remotely Operated Vehicle for Exploration and Research", tedy "Vozidlo Goddardova (vesmírného) střediska pro dálkový průzkum a výzkum".
Jde o pásové vozítko poháněné energií z baterií napájených slunečními panely. Mělo by se pohybovat bez lidského dohledu a sbírat a vysílat údaje. Základním úkolem GROVERu by mělo být získávání údajů o podmínkách na grónském ledovci, včetně radarového zkoumání vnitřku ledovce.
Robot má radar zamířený pod sebe, který díky různým vlastnostem jednotlivých ledovcových vrstev i kamenného podloží dokáže udělat jakýsi průřez ledovcem. V podstatě jde o "ledovcový sonar", který by mohl zkoumat například hluboko ukryté vrstvy ledovce, vzniklé během posledního velkého tání před 100 tisíci let. Robot však může případně nést i jiný vědecký náklad.
Podle tiskové zprávy NASA splnil GROVER očekávání. Vyskytovaly se jen drobné problémy, které jsou prý v podobných podmínkách běžné. Mráz například snižuje kapacitu baterií vždy ještě o trochu více, než technici očekávali, nabíjejí se pomaleji, elektronika startuje pomaleji apod.
Vozítka tak mají fungovat v podstatě jako vesmírné družice: jak je jednou vypustíte do terénu, neměla by potřebovat zásah lidské ruky.
Zkoušky stroje CoolRobot v Grónsku.
Ve stejné době probíhala v Grónsku i zkouška dalšího stroje s podobným zadáním, robota CoolRobot, který vytvořil tým univerzity v Marylandu (jeho "bratr" Yeti už výzkumné úkoly v Grónsku plní). To jen znovu dokládá, že minimálně v USA jsou na výzkum klimatických změn stále peníze.
Protože si roboti zatím vedou poměrně dobře, časem by měly být k dispozici levnější a také lepší způsoby získávání informací o dění na grónském ledovcovém štítu. CoolRobot by měl stát pod 20 tisíc dolarů, tedy méně než 400 tisíc korun.
Z vesmíru zatím spoustu zajímavých věcí měřit nejde, nebo na to nejsou peníze, a tak vědci vyrážejí na led osobně na skútrech a ve vrtulnících. To je drahé a časově náročné. A také nebezpečné a nepohodlné.
Vytvoření nových systémů sběru dat by mohlo být pro zkoumání ledovců podobný zlom jako třeba pro zkoumání moří zavedením sítě podmořských robotů Argo. To jsou v podstatě pod hladinou se vznášející bóje, které pravidelně měří základní údaje ze svého okolí. Nenápadný, relativně levný a veřejnosti v podstatě neznámý stroj zásadním způsobem změnil vědu o oceánech. Síť ponorných robotických bójí Argo dnes pokrývá v podstatě všechna světová moře, a poprvé tak poskytuje skutečně globální pohled na oceány.
Bóje Argo vyhazovaná z lodi a mapka jejich rozložení ve světových mořích
Ale abychom to se srovnáním nepřehnali: rozsah projektu Argo je podstatně větší než kdy bude zkoumání grónského ledovce. V současné době jsou v provozu zhruba tři tisíce bójí za celkovou cenu za kolem 30 tisíc dolarů za kus (přibližně 600 tisíc korun). Každá z nich vydrží zhruba čtyři roky. Roční náklady na provoz systémů jsou kolem půl miliardy korun. Polovinu z toho platí USA, zbytek si různými díly rozdělí dalších 21 zemí světa.
