Rak mramorovaný je v Evropské unii na obrazně řečeno „černém seznamu“ nepůvodních druhů. Panuje vážná obava, že by mohl vytlačit a nahradit původní evropské druhy. Přesto je dosti pravděpodobné, že se tento druh zrodil právě v Evropě.
Němečtí biologové si ho všimli v druhé polovině 90. let, kdy je na ně upozornil jeden amatérský chovatel. Ukázalo se, že rak se dokáže v příznivých podmínkách extrémně rychle rozmnožovat. A to díky „triku“, který už známe od jiných druhů živočichů, ale u raků jsme ho předtím nepozorovali; raci mramorovaní se totiž rozmnožují se bez sexu, tzv. partenogenezí.
Jak k této schopnosti přišli, nevíme jistě. Z nějakého důvodu nám neznámý „praotec“ či „pramatka“ rodu vyprodukovali spermii či vajíčko obsahující dvakrát více DNA, než je normální (tj. měla dvě sady chromozomů jako normální buňky v našem těle a ne jednu jako obvykle mají buňky pohlavní). Možná v jednom z vajíček došlo k chybě kvůli změně teploty vody, která u raků ovlivňuje dozrávání vajíčka, kdo ví.
Následovalo oplození, v jehož důsledku vzniklo vajíčko s DNA jednoho a půl raka. Shodou okolností výsledná DNA byla funkční a vznikla tak nová varianta původně floridského druhu. „Prarodiče“ raka mramorovaného zřejmě pocházeli z poměrně od sebe vzdálených populací, naznačuje výsledek sekvenování jejich genomu, který vyšel na začátku letošního února v časopise Nature Ecology and Evolution.
Z výsledku bohužel není jasné, jak druh získal svou nejzvláštnější schopnost, tedy asexuální rozmnožování. Račí DNA známe jen málo (žádný jiný druh osekvenován zatím nebyl), a tak ani není zatím zcela jasné, co bychom měli vlastně hledat. Každopádně už víme, jaký měla genetická změna výsledek: „Tito raci velmi rychle pohlavně dospívají, mají ohromné snůšky, doslova se nezdržují vytvářením samců a k osídlení nového životního prostoru tak stačí jeden jediný jedinec,“ říká biolog Adam Petrusek z Přírodovědecké fakulty UK.
Proč sledovat račí sexV blízké době zřejmě těžko zastavitelný vzestup „panenské“ varianty raka mramorovaného má alespoň jednu malou vědeckou výhodu: možná by nám pomohl pomoci odpovědět na otázku, k čemu je sex. Pohlavní rozmnožování vyžaduje přítomnost samců, kteří - jak ukazují celé řady případů z biologie, nově včetně raků mramorovaných - přitom vlastně nejsou zapotřebí. Proč na ně vlastně většina organismů „plýtvá“ cennými zdroji? Dnešní biologie velmi zjednodušeně předpokládá, že sex je výhodný v proměnlivém světě. Zvířata, která se „klonují“, jsou si natolik podobná, že by všechna snadno mohla padnout za oběť třeba nové nemoci, parazitovi atp. Pohlavní rozmnožování pravděpodobnost takové katastrofy snižuje, protože si zdaleka tak podobná nejsou, a existuje tak podstatně vyšší pravděpodobnost, že někteří jedinci budou vůči nové hrozbě odolní. Ale to notně zjednodušujeme velmi složitou problematiku. Protože se evoluce nemůžeme zeptat, nezbývá než zpětně odvozovat její postup pozorováním. V tomto ohledu tedy jeden další studijní druh navíc nemůže rozhodně uškodit. |
Odkud jsou?
Přestože jeho sexuálně se rozmnožující příbuzní pocházejí z Floridy a Georgie, nový „typ“ se objevil v druhé polovině 90. let mezi akvaristy v Německu, kteří si také jako první všimli jeho zvláštního způsobu rozmnožování (pro úplnost doddejme, že nepohlavní rozmnožování bylo vědecky popsáno v roce 2003).
Na první pohled se tak zdá logický odhad, že druh vznikl právě v Německu, nejspíše v akváriu neznámého chovatele. Ale nevíme to jistě. Protože s raky mramorovanými se čile obchoduje, ke zrození druhu mohlo dojít jinde, např. v USA. Případně druh také mohl vzniknout v přirozeném prostředí. Ve volné přírodě se sice „neposkvrněné početí“ raka mramorovaného před jeho náhlým zjevením v německých akváriích pozorovat nepodařilo, ale to není důkaz; dokonale světové račí populace popsány zatím nejsou.
Ovšem od začátku 21. století už biologové tohoto raka pozorují ve volné přírodě častěji, než by si přáli. Objev asexuální formy raka mramorovaného hlásí Německo, Slovensko, Chorvatsko, Ukrajina, Maďarsko, Rumunsko a bohužel také Česko. Mimo Evropu se objevil například v Japonsku či na Madagaskaru. Zatím se také nezdá, že by se jeho postup podařilo v brzké době zastavit, a to ani v klimatických pásmech, kde se tento původně teplomilný druh dříve nevyskytoval. V zimě sice nerostou a nemnoží se, ale to nárůst jejich populace jen zpomalí.
K rychlému úspěchu nového druhu přispívají i lidé. „Opravdu se snadno množí, a tak se chovatelům snadno může stát, že jich brzy mají plná akvária,“ říká Adam Petrusek a pokračuje: „Nu, a pokud se takoví chovatelé nerozhodli je je nějak humánním způsobem usmrtit - já bych doporučoval například dát je do mrazáku - dost možná je napadlo vypustit raky do přírody.“
Zřejmě to se stalo i v Praze, kde se raci mramorovaní objevili v jednom z jezírek na proseckém sídlišti. V daném místě se je sice po zimě už nepodařilo znovu objevit, navíc tu proběhl i pokus o likvidaci raků vápněním, ale to podle Petruska není záruka, že z místa zmizeli: „Nezdá se mi, že by zrovna z těch dvou míst, kde o nich v České republice víme, snadno šířili dále, ale rozhodně nemohu vyloučit, že jsou u nás už i na jiných místech.“
V Evropě hrál a zřejmě bude i nadále hrát roli fakt, že jde o oblíbené akvarijní zvíře. I přesto, že je druh od roku 2016 na evropském tzv. invazních druhů, obchoduje se s ním dále a koupit ho není problém.
V jiných částech světa mohou v šíření sehrát i „přízemnější“ motivy. Zmíněný článek v časopise Nature Ecology and Evolution mimo jiné popisuje na poměry raků doslova bleskové šíření druhu na Madagaskaru. Tento tropický ostrov má pro raky příznivější podnebí než Evropa a také dostatek fanoušku. Někteří místní obyvatelé si tento rychle se rozmnožující a nenáročný druh podle vědců nasazují do rýžových polí jako dobrý bílkovinový „doplněk stravy“. To je v chudé zemi motivace, která snadno přebije ekologické ohledy na původní račí druhy.
