Naposledy se o pyrokumulonimbu hovořilo v souvislosti s rozsáhlými požáry na jihozápadě Francie. Právě nad obzvláště divokými požáry v krajině mohou vznikat mraky podobné běžným kumulům. Pro zasahující hasiče je to varování, že budou čelit nevyzpytatelným a nebezpečným podmínkám. Podle mluvčího francouzských hasičů to bylo vůbec poprvé, co byl v této zemi zaznamenán.
V tomto případě vznikl, když lesní požár zahřál vzduch v přízemní vrstvě a způsobil tím jeho rychlý vzestup. Tento stoupající vzduch se ve výškách ochladil a vytvořil ohnivý mrak. Toto proudění vzduchu je turbulentní masa, která může generovat vlastní větry, které požáry ještě zhoršují.
Ohnivé peklo ve Francii. Gigantický armádní airbus shazuje 20 tun vody |
Podle meteorologů mohou takové intenzivní požáry dosahovat teplot nad 800 °C a v podstatě tak vytvářejí vlastní meteorologické systémy.
„Horký kouř uvolněný z těchto požárů působí jako vzestupný proud tepla v atmosféře. Vzduch v tomto proudu je horký a má velkou vztlakovou sílu, takže rychle stoupá. Jak stoupá, ochlazuje se a rozšiřuje. Jakmile se dostatečně ochladí, vodní pára kondenzuje na popelu a nad proudem se vytvoří šedý nebo hnědý mrak. V této fázi se mrak nazývá pyrokumulus. Pokud je však k dispozici dostatek vodní páry a vzestupný proud zesílí, může se vyvinout v mrak typu pyrokumulonimbus,“ uvádí britská Královská meteorologická společnost.
3. srpna 2025 |
Upravuje si počasí podle sebe
Nejhorší je, že se může takový mrak chovat jako bouřkový a v podstatě si vytvářet vlastní počasí. Za určitých podmínek může způsobit prudké lokální deště, které pak vyvolají sestupný proud chladnějšího vzduchu.
A právě to může způsobovat další problémy. Tento proud chladnějšího vzduchu totiž může unášet žhavé uhlíky z ohně a zapalovat lokální požáry daleko od původního zdroje.
A to není vše. Jak jsme psali již dříve, v některých případech zmíněné pyrokumuly nebo pyrokumulonimby dosahují výšek kolem devíti kilometrů a létají z nich blesky. Ve světě již byly zaznamenány případy, kdy blesky z pyrokumulů zažehávaly nové požáry, jako například během zničující ohnivé bouře v Austrálii v roce 2009. Kromě požárů v krajině se tyto typy mraků mohou objevovat i při vulkanických erupcích.
Pyrokumuly a pyrokumulonimby jsou blízce podobné mrakům, v nichž vznikají tornáda. Proto nepřekvapí, že i v nich mohou vznikat mohutné vzdušné víry, které unášejí popel, kouř a často i plameny, čímž přispívají k dalšímu šíření požárů, a vzniknout tak může i ohnivé tornádo. Vzdušné víry se tvoří kvůli tomu, že se střetává intenzivní horko požárů se silnými větry.
Ohnivá tornáda jsou velmi nebezpečná. Mohou ještě dále zvyšovat sílu požárů, protože nasávají vzduch bohatý na kyslík směrem ke středu víru, který pak rozdmýchává další a další plameny. Kromě toho také roznášejí hořící materiál, jako je například kůra stromů nebo větve, a zakládají nové požáry.
Jeden z prvních zdokumentovaných pyrokumulonimbů byl oblak, který se vytvořil po výbuchu atomové bomby v Hirošimě v roce 1945. Mrak byl původně zaměňován za tzv. atomový hřib, ve skutečnosti však tento oblak vznikl až po výbuchu, připomíná server Matfyz.cz.
Stále přibývají důkazy, že k nedávným vlnám veder a všudypřítomnému suchu přispívá postupující globální oteplování. Nejde přitom jenom o prostý vzestup teploty, ale také o změny v cirkulaci vzdušných mas v atmosféře. Tyto změny mohou podporovat extrémní chování počasí při požárech.
