V roce 2010, dva roky po velkém vítězství demokratického kandidáta Baracka Obamy, slavila republikánská strana ve volbách do Kongresu překvapivé vítězství. Často ve státech, kde se to vůbec nečekalo.
V roce 2010 republikáni (červená barva) vyhráli 63 nových křesel ve Sněmovně a získali tak většinu. Kromě toho se na pozadí dělo ještě něco důležitějšího. To však z této mapy nevyčteme.
Televizní komentátoři se předháněli v teoriích, proč tomu tak je. Skoro nikdo, mimo hrstky zasvěcených republikánských stratégů, ale tehdy netušil, že to je jen začátek. Zároveň s volbami do kongresu totiž probíhaly i volby do místních (státních) zastupitelstev. A tam se odehrála první fáze projektu REDMAP. Teprve druhá fáze pak měla republikánům zajistit opravdovou a téměř neotřesitelnou převahu na dalších deset let.
Projekt REDMAP
|
„Byl to největší politický podfuk v moderních dějinách,“ domnívá se publicista David Daley. Takové superlativy na adresu záhadného projektu REDMAP by nás neměly překvapit. Daley tomuto podrazu věnoval celou knihu. Stejně se sluší hned zpočátku zpochybnit slovo podfuk. Co je pro jednu stranu podfuk nebo nečistý boj, to je pro druhou stranu šikovné využití pravidel.
A prakticky vše kolem projektu REDMAP bylo naprosto legální.
Zakladatel republikánského aktivistického projektu REDMAP Chris Jankowski odmítá, že by svým projektem poškodil demokratický proces voleb. Neudělal totiž nic, co by nedělala druhá strana. Gerrymandering není na americké scéně ničím novým. Politikové díky této technice mohou získat převahu ve volbách i tam, kde pro ně jsou celkové počty hlasů nepříznivé.
Jak funguje gerrymandering a jak „manipuluje“ s výsledkem voleb v USA:
Jankowski obratně využil možnosti překreslování volebních obvodů ve prospěch republikánů, stejně jako demokraté to dělají ve prospěch své strany tam, kde k tomu mají příležitost. Jenže zatímco všichni ostatní využívali gerrymandering spíše příležitostně, politický konzultant Jankowski k němu přistoupil s precizní strategií šachového hráče. A ze svého obýváku rozehrál partii, ve které musel myslet několik let dopředu.
Politika na lokální úrovni může ovlivnit celou Ameriku
Chris Jankowski
Chris Jankowski v roce 2009 seděl v obýváku a četl článek o volbách. „Nerad přiznávám, že to bylo v The New York Times,“ směje se Jankowski, který se netají svým konzervativním smýšlením; The New York Times je považován za liberální deník.
Článek popisoval to, co jsme nastínili v našem článku o gerrymanderingu: že jednou za deset let se překreslují hranice volebních okresů. A že ten, kdo má toto překreslení na starost, může díky pokročilým počítačovým analýzám s překvapivou přesností ovlivnit, kdo tyto volby následně vyhraje. „Uvědomil jsem si, že čtu článek o dění na celoamerické úrovni, ale přitom se týká toho, co znám, politiky na státní úrovni,“ vzpomíná Jankowski. Příští překreslení map se chystalo až v roce 2011. Ještě tedy byl čas strategicky zasáhnout do voleb 2010.
Jak si američtí politici vybírají své voličeRychlý úvod do gerrymanderingu Jednou za deset let se v USA provádí sčítání obyvatel, to poslední proběhlo v roce 2010. Na základě informací o přírůstku a úbytku obyvatel je potřeba překreslit hranice volebních obvodů, aby měly srovnatelný počet obyvatel a váha hlasů tak byla přibližně stejná. Hranice obvykle překreslují politici, respektive jimi dosazené komise. A tady je podle mnohých odborníků kámen úrazu. Díky znalosti rozmístění voličů – například ze seznamů registrovaných voličů nebo na základě výsledků minulých voleb – lze mapu „naporcovat“ tak, aby získala výhodu strana, která má méně hlasů.   Ukázka dvou výsledků voleb s různě nakreslenými volebními obvody. Stačí vědět, že kdo získá v obvodě většinu hlasů, získává zastupitele za daný obvod. Mapu vlevo nakreslili pejskové, kteří získali pět zastupitelů z pěti, přestože mají jen 60 % hlasů. Mapu napravo nakreslily kočičky. Přestože mají jen 40 % hlasů, dokázaly rafinovaným tvarováním obvodů získat tři zastupitele z pěti. Více o taktice zvané gerrymandering v článku na Technet.cz |
Jankowski nebyl žádným politickým nováčkem. Vystudovaný právník si dobře pamatoval svou první zkušenost s politikou. V roce 1997 se jako asistent podílel na hromadném procesu státních žalobců s tabákovými firmami. Lekce byla jasná. Politika na státní úrovni může výrazně ovlivnit dění napříč USA.
Jankowski si uvědomil, že lokální překreslení map může zásadně zamíchat kartami na celonárodní úrovni |
Tuto lekci Jankowski vytáhl o více než deset let později, kdy si coby nezávislý a ambiciózní politický konzultant uvědomil, že překreslení map, které se děje na lokální úrovni, může mít dopady na celou Ameriku.
„Díky své zkušenosti s politikou na státní úrovni sestavil Jankowski plán, který unikal politickým stratégům a odborníkům na gerrymandering více než dvě stovky let,“ uvádí spisovatel David Daley. „A měl kontakty na státní politické organizace po celé Americe.“
Aby plán fungoval, muselo jít o koordinovanou činnost. A tak Jankowski spustil projekt REDMAP: Redistricting Majority Project (Projekt rozporcování volebních obvodů za účelem získání většiny). Cílem bylo podpořit klíčové republikánské kandidáty v opomíjených místních volbách. Tito pak mohou překreslovat mapy v roce 2011 a pomoci tak republikánům ve volbách na národní úrovni. Pro svůj projekt však potřeboval peníze.
Změna zespodu je levnější, ale potřebuje trpělivost
Peněz se v politice točí hodně, ale ti, kteří je utrácí, už obvykle vědí, za co je chtějí dát. Není žádným tajemstvím, že americké volby jsou nesmírně drahá záležitost. Skrze komplikovaný systém příspěvků, politických organizací, státní a národní stranické organizace i soukromé a zájmové skupiny se na volební kampaň vybere – a posléze utratí – miliardy dolarů. Právě vrcholící volební sezona 2018 je zatím nejdražší volební kampaní, odhadem se utratilo přes pět miliard dolarů (113 miliard korun).
Za kampaně pro volby do Kongresu (tzv. Midterm Election) se letos podle odhadů Centra pro odpovědnou politiku utratí přes pět miliard dolarů, třikrát více než před dvaceti lety.
Peníze se utrácí různě. Za volební štáby, obcházení domů, korespondenční kampaně, letáky, online reklamy (například na Googlu nebo Facebooku) a televizní reklamy. A největší pozornost se samozřejmě věnuje „důležitým“ volbám, tedy volbám do Kongresu, volbám prezidenta, volbám guvernéra a tak dále. Na lokální úrovni je kampaň řádově levnější.
„V řadě případů za stejné množství peněz dostanete na lokální úrovni mnohem více,“ připomínal Jankowski tradičním sponzorům volebních kampaní. „Neplýtvejte penězi. Za čtvrtinu toho, co byste utratili za volby do Kongresu, vám dokážu zajistit 25 kongresových křesel,“ sliboval.
Podařilo se mu tak vybrat od dárců relativně rychle a bez upoutání pozornosti asi 30 milionů dolarů. „Nechtěl jsem tomu ani věřit,“ vzpomíná Jankowski. Mohl se pustit do práce.
Tabulka ukázala, které lokální volby potřebují injekci
Jankowski měl k dispozici balík peněz, který je z pohledu celostátních voleb celkem zanedbatelný. Pořídil by za něj možná pár desítek televizních reklam v hlavním vysílacím čase. Jenže projekt REDMAP neměl za cíl podpořit jednoho kandidáta. Nešlo primárně o výsledky ve volbách 2010, ale o výsledky ve volbách následujících:
- v roce 2010 REDMAP podpoří klíčové republikány do místních zastupitelstev
- tato zastupitelstva v roce 2011 překreslí hranice volebních obvodů
- díky tomu lze ovlivnit výsledek kongresových voleb v roce 2012 a dalších
Celkem se v místních volbách (na státních úrovních) hraje o 7 383 křesel. Jankowski si tedy musel dobře spočítat, na které lokální souboje se zaměřit. Šlo o velmi pragmatickou matematickou úlohu, která má dvě části. Nejprve bylo potřeba co nejlépe odhadnout, kde se budou překreslovat volební mapy, a ze kterého překreslení by mohli republikáni nejvíce těžit.
Pak bylo potřeba zjistit, kde je reálně možné finanční injekcí ovlivnit výsledky místních voleb a dostat tak republikány do pozice, ze které mohou volební obvody překreslit. Tam, kde republikáni vedou, nemá cenu peníze utrácet. Naopak tam, kde mají výraznou převahu demokraté, by byla podpora republikánských kandidátů plýtváním. A v neposlední řadě bylo potřeba podpořit ty oblasti, kde sice republikáni vedli, ale jejich vedení bylo nejisté.
„Identifikovali jsme klíčové státy a spočítali si, kolik by asi stálo udržet či získat v nich vliv,“ vysvětluje Jankowski. Hledal tedy, kde svým finančním příspěvkem může udržet republikána v křesle, nebo pomoci z křesla vystrnadit demokrata.„Využili jsme dostupná data a objektivní výzkum,“ dodal Jankowski. „S kandidáty, které jsme podpořili, jsem se vůbec nemusel setkat.“
Nejen to. Kandidáti o jeho podpoře ani nemuseli vědět.
Pomlouvačný billboard z neznáma
Pojďme si udělat malý výlet do menšího amerického města Blue Hill ve státě Maine. V roce 2010 zde žilo asi 2 600 obyvatel. Z toho dva z nich kandidovali do mainského senátu: Jim Schatz za demokraty a Brian Langley za republikány.
Oba se vzájemně znali a jejich kampaně nijak nevybočovaly z místního standardu. Schatzův volební slogan zněl „volte Jima“, zatímco Langley lidem rozdával svůj oblíbený recept na borůvkový koláč.
Nikdo ve městě nečekal, že se do hry vloží negativní politická kampaň. Když se tedy v místní televizi, novinách i na billboardech začaly objevovat reklamy proti demokratickému kandidátovi Jimu Schatzovi, upřely se oči všech na jeho protikandidáta. Ten přísahal, že o ničem neví.
„Do schránky třeba lidem přišel leták a na něm byla fotka křičící šestileté holčičky,“ líčí Schatz jednu z útočných reklam. „A ta holčička právě zjistila, že Jim Schatz zrušil tradiční ohňostroj u příležitosti červencových oslav Dne nezávislosti.“ Pikantní je, že ohňostroj byl skutečně zrušen, ale Schatz byl ten, kdo jako jediný v místním zastupitelstvu hlasoval proti zrušení ohňostroje. Takže kampaň byla nejen negativní, ale i nepravdivá.
Slouží ke cti Schatzova protikandidáta, že byl z negativních reklam možná zoufalejší než Schatz sám. „Já jsem ty reklamy nezadal. Vůbec jsem nevěděl, odkud se objevily. Naprosto mě to zaskočilo,“ dušuje se Langley. Ptal se i republikánského ústředí, ani tam však nevěděli, kdo za nimi stojí.
Republikán Langley už před volbami označil situaci za skandální: „Takové urážky jako na pískovišti podle mého voliče rozčilují. Snažím se vést čistou kampaň a ti, kdo tyto negativní reklamy platí, mě poškozují. Chci vyhrát nebo prohrát sám za sebe.“
Republikánský kandidát se zastal svého demokratického oponenta. Ale nepomohlo to. |
Langley dokonce v reakci na negativní reklamy zaplatil vlastní spoty, kde se svého demokratického protikandidáta zastal. Ale bylo pozdě. Schatz volby do státního senátu prohrál. Spolu s ním prohráli i další demokraté a kdesi v excelové tabulce projektu REDMAP se přebarvilo jedno z dvou stovek křesel, které měli v hledáčku. Z modrého na červené. Republikáni získali pět nových křesel a demokraté tak ztratili většinu.
Soud o rok později rozhodl, že negativní kampaň proti demokratickému kandidátovi v městečku Blue Hill sice byla nepravdivá, nicméně „tato prohlášení nebyla učiněna s úmyslem lhát nebo s bezohledností k pravdě“.
Ovlivnili volby ve stovkách obvodů. Pak už se jen dívali
Bezohlednost k pravdě to možná opravdu nebyla. Jak čtenář správně tuší, byl to právě projekt REDMAP, který stál za negativními reklamami proti demokratickému kandidátovi do senátu. Jankowski identifikoval přibližně dvě stovky klíčových lokálních voleb a jeho malý tým se pustil do jejich vzdáleného ovlivňování. Hlavním prostředkem byly reklamy.
Jankowski a jeho tým museli v každém okresu identifikovat – často bez konzultace s místními, jen přes internet – důležitá volební témata a zaútočit příslušnými reklamami v novinách, rádiu a televizi.
„Proti jednomu kandidátovi jsme použili fakt, že svým hlasováním zrušil červencové ohňostroje,“ vybavuje si Jankowski v rozhovoru pro NPR nejobskurnější téma, na kterém reklamy postavil. Možná ani zpětně nevěděl, že šlo o nepravdivou informaci. Bylo toho na něj opravdu hodně.
„Pak už byly volby a my jsme mohli jen čekat,“ vzpomíná Jankowski. „Do excelové tabulky jsme psali výhry.“
A výher bylo požehnaně. Republikáni získali nově 680 křesel ve státních zastupitelstvech na úkor demokratů. Došlo k úplnému přebarvení státních senátů a sněmoven (zdroj dat).
| Demokratická většina | Republikánská většina | |
|---|---|---|
| St. sněmovny před 2010 | 29 st. sněmoven | 15 st. sněmoven |
| Státní senáty před 2010 | 23 st. senátů | 18 st. senáů |
| Státní sněmovny po 2010 | 16 st. sněmoven | 25 st. sněmoven |
| Státní senáty po 2010 | 16 st. senátů | 28 st. senátů |
„Věděl jsem, že je to historický výsledek, a to i nad rámec toho, o co jsme se s REDMAP snažili,“ říká Jankowski. „Tím to ovšem neskončilo, nýbrž začalo. Nejdůležitější bylo to, co se stalo po REDMAP.“
Za úspěch gerrymanderingu se REDMAP nestydí, naopak
Cílem totiž bylo získat většinu nikoli v místních volbách, ale ve volbách celostátních. Překreslení map, umožněné vítězstvím v roce 2010, přispělo k tomu, že republikáni udrželi o dva roky později většinu v americkém Kongresu.
„Prezident Obama (v roce 2012, pozn. red.) vyhrál volby o téměř tři procenta. Demokratičtí kandidáti získali ve volbách do kongresu (2012 byly první volby do kongresu po překreslení map, pozn. red.) o 1,1 milionu hlasů více než republikáni. Přesto mají republikáni většinu v Kongresu. Jak je to možné?“ píše závěrečná zpráva projektu REDMAP (dostupná v archivu). „Zveřejňujeme nyní analýzu toho, jak jsme díky snahám v roce 2010 dokázali skrze překreslení volebních obvodů postavit hráz a zabránit demokratům v získání většiny v Kongresu.“
Závěrečná zprávy projektu REDMAP
„Po roce 2010 překreslili republikáni nejméně 47 volebních okresů. Demokraté jich překreslili 15 a o dalších osm změn se postarala jiná entita nezávislá na politických stranách,“ vypočítává zpráva. „V Pensylvánii dostali demokraté o 83 tisíc hlasů více, ale přesto Pensylvánii reprezentuje 13 republikánů a jen pět demokratů.“ Podobně je tomu v Michiganu, Ohiu a Wisconsinu.
Tyto výsledky nelze samozřejmě přičítat jen projektu REDMAP nebo gerrymanderingu jako takovému. Svou významnou roli však sehrál. Jankowski je na zmíněné disproporční výsledky hrdý a odmítá, že by měl cítit nějakou vinu nebo výčitky: „Ptají se mě na to často. Nemám se za co omlouvat. Je celá řada faktorů, které ovlivňují výsledek voleb. Znepokojuje mě, když mi lidé říkají, že to, co jsem udělal, je špatné. Že jsem tím podkopal demokracii.“
„Mohl to udělat kdokoli,“ dodává Jankowski. „Mohli to udělat i demokraté. Dodnes nevím, proč to neudělali.“
Když dva dělají totéž... není to totéž?
Demokratická strana po úspěchu Jankowského samozřejmě zareagovala vlastním plánem na „překreslení voleb“, který se u projektu REDMAP evidentně inspiroval. Známá je například iniciativa Erica Holdera, bývalého demokratického nejvyššího státního zástupce.
„Viděli jsme, jak republikáni v roce 2011 využili vlivu, který získali ve volbách 2010, k překreslení hranic volebních obvodů. A to jak na státní úrovni, tak na úrovni voleb do kongresu,“ uvedl Holder pro NPR. Proto chce Holder, jak říká, vrátit věci do pořádku, a se svou iniciativou už vybral kolem třiceti milionů dolarů. Je vám to číslo povědomé? Tolik přibližně vybral Jankowski na projekt REDMAP.
Demokratická iniciativa chce nyní republikánský projekt napodobit a překreslit volební mapy po roce 2020. |
„Na všechno se díváme perspektivou toho, co nám pomůže překreslit mapy,“ uvádí Holder. „Někde to znamená podpora guvernérů, jinde státních poslanců.“ Záleží na tom, kdo má v daném státě vliv na překreslování map.
Holder odmítá, že by se snažil překreslit mapy ve prospěch demokratů: „Ne. Jde mi jen o férový proces. Když bude fungovat férový proces, budou na tom demokraté a liberálové oproti republikánům a konzervativcům lépe.“
Jenže to, co je pro jednu stranu férové, to může druhá strana vnímat jako neférové. A demokraté mají – stejně jako republikáni – bohatou historii překreslování volebních map s cílem získání neférové výhody.
Hranice 3. volebního obvodu v Marylandu (2013). Obvod nakreslili demokraté.
Hranice 4. volebního obvodu Severní Karolíny. Navrhli je republikáni v roce 2017.
Snahy Erica Holdera, kopírující do značné míry republikánské snahy před skoro deseti lety, tak jen těžko najdou podporu napříč oběma americkými stranami. Takovou bipartisální podporu ale mají, alespoň na nižší úrovni, iniciativy kritizující gerrymandering samotný. Takové snahy ale počítají s horizontem spíše dlouhým, než krátkým.
„Voliči si mají vybírat své zastupitele. Ne naopak!“ Protesty proti taktice zvané gerrymandering jsou v USA relativně běžné. Přesto je tato metoda nadále používána a je legální ve většině států USA.
Uvidíme tedy, jak aktuální americké volby zamíchají kartami. Zda se demokraté, pokud dostanou příležitost mapy překreslit, zachovají skutečně férově a gerrymandering zruší. Nebo zda se pokusí jen napravit křivdu křivdou a tím problém – nepoměrné zastoupení hlasů voličů – ještě prohloubit.
Aktualizace: Do článku jsme doplnili informace o demokratických snahách napodobit republikánské překreslení map. Doplnili jsme na začátek článku vysvětlení, aby bylo zjevné, v čem spočíval projekt REDMAP.
