Mikael Elinder s Oscarem Erixonem analyzovali 18 lodních katastrof z doby mezi roky 1852 až 2011, u nichž byly dostupné potřebné informace o přeživších. Statistické analýze podrobili osudy více než 15 000 lidí, kteří se jako posádka nebo cestující na potopených lodích plavili.
Hledali přitom odpovědi na otázky, zda mají v případě lodních neštěstí ženy větší šanci na přežití než muži a jakou v tom hraje roli autorita posádky, rychlost potopení lodi a méně moralizující doba po první světové válce. Autoři také ověřovali hypotézu, zda má posádka ztížený boj o záchranu svých životů, protože se musí nejdříve postarat o pasažéry.
Výsledky shrnuli autoři podle zpravodajských agentur takto: "Předpokládá se, že posádka by měla zachránit pasažéry. Naše výsledky ale ukazují, že spíše přežijí kapitán s posádkou než cestující," uvedl Mikael Elinder z hospodářské fakulty v Uppsale. "Také jsme zjistili, že umírají spíše ženy a děti, a ne muži."
Média, včetně českých, tyto závěry ještě zjednodušila. Morálka jde při ztroskotání stranou a každému jde v první řadě o vlastní život a basta. Závěry práce jsou však přece jen složitější. Vliv na ně má řada skutečností, na které ve zprávách není místo. A jsou i takové, které bohužel nezmiňuje ani samotná studie.
Ta má také několik problematických míst. Ať už je to malý vzorek lodních neštěstí nebo striktní držení se statistických údajů. Částečně je to dáno tím, že z řady potopených lodí autoři získali jen omezené množství informací o chování na lodi a využívají jen dostupné statistické údaje například z novinových článků.
Záleží na rychlosti potopení lodě
Začněme například u zmiňovaného příkladu častějšího přežití členů posádky. Smrt žen a dětí nemusí být následkem nedodržování pravidla o jejich prioritní záchraně. Mezi zachráněnými jsou výrazně zastoupeni členové posádky i proto, že v každém záchranném člunu bývá nejméně jeden námořník. Aby zachránění věděli kam a jak jet.
Závěry studieNaše výsledky poskytují nové poznatky o lidském chování v krizových situacích ohrožících život. Ukazují, že ženy mají podstatně nižší naději na přežití než muži. Také jsme zjistili, že členové posádky mají vyšší pravděpodobnost přežití než cestující, a že pouze 7 z 16 kapitánů se utopilo se svou lodí. Navíc jsme vrhli světlo na některé běžně přijímané předpoklady, jak sociální a kulturní postavení žen má vliv na jejich přežití. Nejzajímavější zjištění je to, že se zdá, že je to víc politika kapitána než morální zábrany mužů, co určuje, zda ženy dostanou přednost při záchraně. To svědčí o důležité roli vůdců při katastrofách. Zdroj: Studie - Every Man for Himself! Gender, Norms and Survival in Maritime Disasters |
Velmi záleží na tempu potopení lodě. Pokud dojde k havárii rychle, lidé v podpalubí mají menší šanci dostat se z trupu lodě než například členové posádky ve službě. Není ani čas správně zorganizovat záchranou akci. Na pravidla jednoduše není čas. Spící ženy a děti pak mají naději ještě menší.
Autoři vliv rychlosti potopení lodi zohledňují (a zjistili, že u rychlých katastrof opravdu ženy a děti mají menší šanci na přežití). Novináři už obvykle ovšem ne.
Ve studii se rovněž píše, že sedm z 16 kapitánů se potopilo se svou lodí. Autorům se to zdá málo, jinými slovy, utopit se zřejmě jako správní kapitáni měli všichni. Není pro to nejmenší důvod. Kapitán je zkušený námořník s autoritou (také neplatí bez výjimky). Boj o záchranu nekončí nastoupením do člunů. Je potřeba zajistit, aby se čluny nerozptýlily, nevypotřebovaly zbytečně signální prostředky, šetřily vodou a potravinami. Mrtvý kapitán, jakkoli se tato představa může zdát romantická, svým cestujícím nijak nepomůže. Když se však na čísla podíváme z druhé strany, dá se říct, že téměř polovina kapitánů při haváriích zahynula.
Kalhoty netáhnou (ke dnu)
Co se týče poměru přeživších můžu a žen, zapomíná se (hlavně v médiích, částečně i ve studii) také na řadu dalších faktorů, které hrály roli. Jak připomínají autoři, v minulosti obvykle platilo, že ženy běžně neuměly plavat a nebylo přípustné, aby se na veřejnosti svlékly. Rozměrné a vodou ztěžklé šaty je pak stáhly ke dnu.
Navíc muži v té době mnohem víc fyzicky těžce pracovali, často venku, což se projevilo na jejich kondici a odolnosti. Ženy byly mnohem častěji doma. A pochopitelně, že členové posádky byli na ztroskotání lépe připraveni a plavat uměli, byli otužilí (i když ani to nebylo pravidlo) a podobně.
Je také zřejmé, že k havárii většinou dojde za špatného počasí. Důvodem vyššího počtu přežití u mužů je pak opět lepší fyzická odolnost během pobytu v ledové vodě, bouři, atp.
Tento faktor lze doložit na číslech uvedených ve studii, ze kterých vyplývá, že v poslední době procento přeživších žen roste. Je to dáno tím, že se ženy víc vzdělávají, mají větší přehled, sportují a vykonávají i činnosti dříve zapovězené. V důsledku emancipace se stírají rozdíly mezi pohlavími.
I když se dnes všeobecně láteří, že na gentlemanství se málo dbá, během novějších katastrof (studie je rozdělila na potopení před/po 1. světové válce) žen a dětí přežije procentuálně víc než dříve. I to dokládá, že mnohem větší vliv mají zřejmě jiné faktory než přednost při nástupu do člunů.
Nesmíme zapomínat ani na to, že statistika je ošemetná věc. To lze ukázat například na neštěstí lodi MV Princess Victoria z roku 1953. Z pramenů je jasné, že jeden ze tří záchranných člunů se potopil, a to ten, na kterém byly převážně děti a ženy. Ve statistikách se pak zdá, že žen přežilo velmi málo. Ale není to nutně proto, že při evakuaci nedostaly ženy a děti přednost.
Kulka, nejlepší přítel mužské morálky
Studie ale objevuje nebo spíše připomíná jiné zajímavé skutečnosti, třeba roli vůdců v krizových situacích. Osvětluje ji dobře známý průběh evakuace Titaniku. Během ní měly obecně řečeno ženy s dětmi přednost, zatímco muži se drželi v pozadí. Míra přežití proto byla v tomto případě u žen a dětí mnohem vyšší než u mužů.
Možné vysvětlení je v chování kapitána. Nařídil totiž ženám a dětem nalodit se na záchranná plavidla jako první. Pokud by muž rozkaz neuposlechl, měl být zastřelen. A údajně k takovému případu skutečně došlo.
Autoři studie proto zkoumali i to, jak to vypadalo s poměrem pohlaví mezi přeživšími i na lodích, kde kapitán vydal rozkaz "ženy a děti první". A skutečně, rozdíly tu jsou nižší. Samozřejmě, především v případech, kdy k potopení lodi nedošlo příliš rychle.
Samotné výsledky studie jsou ale mnohem obecnější. Vyplývá z nich, že ženy mají při takových neštěstích oproti mužům menší šanci na přežití a nejmenší naději mají děti. Největší naopak kapitán s posádkou. To není nic překvapivého a nelze to obecně vztáhnout k chování lidí na palubě. Zcela nepřekvapivě jde ve značné míře o fyzické dispozice a zkušenosti.
