- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
..... je to hudba mého života.
Myslím,
že není potřeba psát další podrobnosti ............................................
... jenom chci doplnit,
že poslouchám samozřejmě hudbu všech žánrů
a mám rád spoustu zpěváků a kapel,
včetně moravské a slovenské lidové muziky :o)
Tak v polovině článku vůbec netuším, o čem se mluví, ale hudbu miluju a můj subjektivní názor je, že se hudba vážně neuvěřitelným způsobem sjednocuje. A to nemluvím jen o hlavním proudu. Ale i když to omezím na rock, který mám asi nejvíce naposlouchaný, tak pokud se vrátím do sedmdesátých let a vezmu třeba Pink Floyd, Black Sabbath, Deep purple..., tak každá ta skupina je dost jiná. Krom toho v průběhu času vznikali i další zajímaví hudebníci, např. Vangelis, Mike Oldfield, Enigma, Jean Michel-Jarre, Yanni, Depeche mode a mnoho dalších. Takový ten hlavní popový proud byl i tehdy celkem jednotvárný, ale celkově se mě zdála hudba bohatší.
Já osobně jsem začal poslouchat hudbu nějako v 16 či 17 letech (to byl konec devadesátých let) a nikdy mi nepřilnula k srdci tolik "moderní" hudba jako ta starší.
Navíc mě přijde, že v současné hudbě mi chybí větši rozmanitost a větší snaha experimentovat. Člověk v hudbě nerozezná jednotlivé nástroje, které se často jen přeřvávají, o zpěvu nemluvě.
Samozřejmě, i v dnešní hudbě se najdou věci, které se mi líbí. Mám rád skupiny vzniklé v devadesátkách jako Nightwish, Anathemu či Paradise lost; ve filmové hudbě zavádí zajímavé trendy Hanz Zimmer (Počátek, Batmani); ale chybí mi něco, co by mi přirostlo tak strašně k srdci, jako má silná trojka: Vangelis, Pink Floyd, Mike Oldfíel; prostě hudba, která by pro mě byla naprosto srdcovou záležitostí; hudba, která se prostě neoposlouchá. Mám rád hudbu s atmosférou a hodně instrumentálně laděnou (ale tak to už je individuální).
Mimochodem, pokud má někdo doporučení na sledování zajímavých hudebních pokusů hlavně z oblasti instrumentální a rockové hudby, sem s ním.
Těžko říct, na jakém vzorku vědci zkoumali, ale jak už psali i jiní, také dnešní hudba je velmi různorodá a zajímavá. Jen zkrátka nelze hledat pouze v mainstreamu, ale chce to více hledat. Naopak bych řekl, že dnešní hudba je mnohem zajímavější než ta, na které jsem "vyrůstal" (70.-80. léta). Navíc díky internetu je hudba všeobecně dostupná, mohu si vybírat z naprosto nepřeberného množství, mohu ji nakupovat (i volně stahovat) odkudkoli ze světa, od velkých i malých kapel, slavných i téměř neznámých. Nemine měsíc, abych nenarazil na něco nezvyklého, příjemného a netradičního. A i v nástrojích jsou obrovské rozdíly, mnoho kapel kombinuje netradiční zvuky nástrojů, běžně se znovu setkávám s akustickými nástroji v moderních, současných skladbách. Narážím na třeba na klasické housle kombinované s elektrickou kytarou a zní to skvěle (když jsou muzikanti dobří, pochopitelně)... Takže těžko říct, z čeho vlastně studie vycházela.
zkuste nahodit nějaké příklady žánrové, hudební, zvukové, rytmické a jiné pestrosti - asi mi část produkce uniká.
Zde je na příkladech dobře ukázán negativní dopad nárůstu hlasitosti (snížení dynamického rozsahu) na výsledný poslechový dojem.
ano, ale kdyz to poslouchas na kvalitnich reproduktorech..dnes se drtiva vetsina hudby pousti v aute nebo v radiu, pripadne pocitacovy bedynky..
takže je to vlastne uplne jedno:D
dyť oni jen křičej," říkala moje babička když jsem před dávnem poslouchal nadšeně Beatles.
Tak se zase akademikům podařilo vymejt bedny těm kteří považují "písňovou tvorbu" 60-tých let za aspiranta vrcholu muzikálního uměni. Já ten rap nemůžu ani cejtit, ale jiným se to libí. Neexistuje to aby rozšířené umělecké trendy byli kvalitativně lepší nebo horší - jsou prostě jiné.
a to díky mistrovi Noelu Gallagherovi