Do polské části Bělověžského pralesa na jaře vjely těžké stroje. A stromy začaly padat k zemi. Harverstory jich zvládnou pokácet 200 denně. Nevynechávají ani staleté duby, které jsou domovem mnoha druhů ptáků, hmyzu, hub, a to i těch, na které je již jinak evropská příroda chudá.
Postup úřadů a lesníků vyvolal reakci. Před měsícem začala koalice aktivistů, odborníků i některých místních obyvatel s první blokádou strojů. Mají zpomalit a zastavit kácení a zároveň upozornit polskou veřejnost i svět na zoufalou situaci. „Těžba vysoce převyšuje roční plány. Byl schválen dodatek k lesnímu hospodářskému plánu pro roky 2012-2021, který dovoluje kácet i stromy starší 200 let, a to v oblasti chráněné UNESCO. Polská vláda nerespektuje svoje závazky vůči Evropské unii a neohlíží se ani na případné sankce,“ kritizuje Lenka Procházková z Přírodovědecké fakulty UK, která se situací v Bělověžském pralese aktivně zabývá.
Pod ochranou králů
Táhne se přes hranice dvou států Polska a Běloruska, dohromady čítá asi 150 000 hektarů (1 418 kilometrů čtverečních), a je největším zachovalým listnatým a smíšeným nížinným porostem v Evropě. Celá běloruská část Bělověžského pralesa je chráněná jako národní park, v Polsku má tento status ale jen 17 procent vzácného území.
Ikonickým druhem Bělověžského pralesa je zubr evropský.
Bělověžský prales je proslulý zejména výskytem zubra evropského, jehož populace dnes čítá 900 kusů, což je třetina všech v Evropě žijících zvířat. Žijí zde také vlci, rysi, ale kromě těchto slavných obyvatel je prales domovem dalších 59 druhů savců, 250 druhů ptáků (mezi jinými vzácní šplhavci datlík tříprstý a strakapoud bělohřbetý nebo sovy kulíšek nejmenší a sýc rousný), 13 druhů obojživelníků a přes 12 tisíc druhů bezobratlých a více jak 660 druhů původních rostlin. Ve smíšených lesích rostou i dvě stě let staré duby. Právě staré stromy, a to zejména mrtvé stojící i ležící dřevo, jsou zdrojem mimořádného přírodního bohatství této lokality.
Podobné pralesy v minulosti pokrývaly rozsáhlé části střední a východní Evropy. Ten Bělověžský se zachoval díky tomu, že si jej už ve středověku oblíbili polští vládci jako bohatý lovecký revír. Již na začátku 15. století zde vyhlásil polský král Vladislav Jagellonský královskou honitbu, a ta přežila všechny politické turbulence, trojí dělení Polska i nadvládu ruských carů. Až na výjimky všichni panovníci prosazovali přísnou ochranu tamních lesů.
Obě světové války se pochopitelně podepsaly na stavu lesa i zvěře, výsledky té druhé pak určily hranice pralesa a rozdělily jej mezi Polsko a Běloruskou sovětskou republiku. Ale ochrana vzácného lesa ani s válkami neskončila. Již mezi nimi, v roce 1929, vznikla první lesní rezervace a v roce 1932 národní park. Dva roky po druhé světové válce byl park otevřen znovu. Jak jsme již zmínili, v obou zemích v různé rozloze. Národní park v běloruské části pralesa se rozkládá na rozloze 1 500,69 kilometrů čtverečních, v Polsku jen na 152,2 kilometrů čtverečních.
Kde ochrana vázne
V roce 2014 se celá oblast Bělověžského pralesa stala součástí Světového dědictví UNESCO a jeho rozloha byla ještě rozšířena. Zdálo by se tehdy, že Bělověžskému pralesu se lepší ochrany a světové proslulosti nemůže dostat. Ale bohužel tomu tak není.
S ozvěnou gulagů za zádyBělověžský prales, přírodní skvost Evropy  Vjezd do běloruské části Bělověžského pralesa u obce Kamianiuki |
„Problémy existují i v Bělorusku, lidé nedodržují pravidla vyhrazená pro národní park, kácejí na černo, aby měli dřevo do ilegálních palíren. A ochrana přírody v Bělorusku příliš nefunguje,“ popisuje situaci Jaromír Bláha z Hnutí Duha, který se z Bělověžského pralesa nedávno vrátil. „V Polsku sice přísná ochrana funguje, ale jen v národním parku. Tento status (Białowieski Park Narodowy) však má jen nepatrná část pralesa.“ A právě o prales (Puszcza Białowieska) mimo hranice parku se teď bojuje.
I na plochách mimo národní park se totiž vyskytuje mnoho vzácných a kriticky ohrožených ptačích populací i lokalit. „I takzvané komerční lesy jsou díky tomu, že moderní lesnictví přišlo do této oblasti poměrně pozdě, velmi dobře zachovalé,“ vysvětluje ředitel Bělověžské výzkumné stanice Bogdan Jaroszewicz z Varšavské univerzity. Právě proto byla celá oblast zařazena do biosférické rezervace a od roku 2014 je součástí světového dědictví UNESCO – což všechno vypovídá o významu a unikátním charakteru lesa.
Polští vědci proto léta usilují o to, aby byla územní ochrana formou národního parku rozšířena na celý prales, tak jako na běloruské straně. A aby byl na celém území dodržován přísný režim, který by chránil vzácné porosty, rostliny i zvířata a zároveň umožňoval rozvoj celého ekosystému včetně části chráněné jako národní park. To se nepodařilo.
Dosud ale platilo alespoň moratorium na těžbu starých stromů a pralesovitých porostů, které ujednali zástupci UNESCO s polskou stranou. Staré a pralesovité porosty byly vyjmuty z režimu lesního hospodářství a de facto byly převedeny do bezzásahového režimu.
V neprospěch přírody se začala situace měnit po volbách v roce 2015, s novým ministrem pro životní prostředí. „V jedné ze tří zón, které spadají pod péči státního lesního podniku Bialowieza, požádali o rozšíření těžby. Ospravedlňují ji nutností bojovat proti kalamitě kůrovce – lýkožrouta smrkového, který skutečně napadl místní lesy,“ vysvětluje ředitel Bělověžské výzkumné stanice Bogdan Jaroszewicz. „Těžba tedy probíhá mimo národní park, v takzvaných komerčních lesích. Státní podnik zažádal o zvýšení těžby na šestinásobek oproti číslu dohodnutému se zástupci UNESCO. Ministr životního prostředí Jan Szyszko to povolil.“
Staré stromy, a zejména mrtvé stojící i ležící dřevo jsou podle ekologů zdrojem mimořádného přírodního bohatství lokality.
Během prvních čtyř měsíců těžby, tedy před masovým nasazením harvestorů, padlo deset tisíc stromů v nejstarších porostech, stoletých a starších. Jaromír Bláha k tomu dodává: „Příroda si s kůrovcovou kalamitou dokáže poradit sama, vždycky tomu tam bylo. Navíc smrky v Bělověžském pralese tvoří pouze 26 procent místních porostů. Motivy státních lesů se o to víc vyjasňují, když si uvědomíme, že polovina vytěžených stromů nejsou smrky, ale duby, které lýkožrout smrkový nenapadá.“
V oblastech lesů, která není chráněná zákonem jako národní park, tedy není ilegální. „Je součástí lesního managementu, regulace a výdělku. Ale je tu několik důvodů, proč je situace těchto komerčních částí lesa specifická: Natura 2000 zakazuje těžit stromy na stanovištích starších sto let. A těžaři a vláda se teď paradoxně Naturou ohánějí a ospravedlňují těžbu ekologickými zájmy, jako nutnou pro „obnovu stanovišť Natura 2000“ a pro obnovu druhů jí chráněných. Ačkoli vědecká fakta jsou jasná – přírodní vlivy, včetně náletů brouka, biodiverzitu těchto lokalit zvyšují, zatímco kácení ji ničí. Masivní zásah proti šíření kůrovců – nepochopitelně — kromě smrků odnášejí i dvousetleté duby a další ochranářsky, esteticky i kulturně významné stromy,“ kritizuje i Zdeněk Vermouzek, předseda České ornitologické společnosti.
„Jen ponechání tisíce let starého lesa přitom může zachovat jeho tvář i druhy. Nechat les být, nezasahovat do přírodních procesů, to je nejlepší cesta k jeho zachování,“ říká ještě Bogdan Jaroszewicz a dodává: „Samozřejmě, musíme mít na zřeteli i zájmy a životy místních obyvatel, takže limitovaná těžba má své oprávnění, ale postoj vlády, reprezentovaný Szyszkem je v naprostém protikladu: Pomůžeme lesu tím, že ho vykácíme.“
Připoutat pozornost, připoutat se
„Pouze v jedné ze čtyř lokalit spadajících do ochranu Světového dědictví bylo povoleno kácení, dodává Bogdan Jaroszewicz, „ale v roce 2016 většina vytěženého dřeva pocházela ze zóny, kde to zonace World Heritage Site nedovoluje.“
Starý les na území Bělověžského pralesa
„Regenerace lesa podle Szyszky má tři stádia: kácení, mýcení, vysazování nových stromů. To však už nemá nic společného s přirozeným původním lesem,“ dodává Jaromír Bláha, „takovéto umělé lesy máme všude jinde.“ „Nezbývá nám, než se snažit připoutat pozornost polské veřejnosti i světa k problému, kterému zde čelíme. A doufat, že to pomůže,“ konstatuje Jaroszewicz.
„Lidské zásahy do takto významného území nepatří, a proto Česká ornitologická společnost podporuje své polské kolegy ve snahách o adekvátní ochranu Bialowiežského pralesa a k témuž vyzývá otevřeným dopisem i polského ministra životního prostředí Jana Szyszka,“ připojuje se předseda České společnosti ornitologické (ČSO) Zdeněk Vermouzek. V dopise, adresovaném ministrovi, ČSO vyzývá k respektování vědeckých důkazů, legislativy EU a okamžitému zastavení kácení.
Došlo i na připoutání doslovné. Blokáda strojů začala v polovině května, a zatím pokračuje. Dobrovolníci přijíždějí, střídají se ve službách a připoutávají se k harvestorům. Podobně jako to bylo na Šumavě na Ptačím potoce v roce 2011.
Na místě mezitím došlo 22. června i k setkání zástupců UNESCO s ministrem Szyzskem, ten však znovu trvá na tom, že postupy vlády jsou v souladu s ochranou přírody a směrnicemi EU. Odpůrci kácení mají za to, že v Bělověžském pralese dochází k porušování mezinárodních směrnic ochrany přírody. Evropská komise může dát polskou vládu za porušení evropských směrnic k soudu. Otázka je, zda to udělá, jak rychle a zda to donutí polskou vládu těžbu zastavit.
„Pokud bude ale Evropská komise postupovat jako v případě nezákonného kácení na Šumavě, bude se spíš snažit jednat, dovést polskou vládou k novému plánu péče,“ srovnává se situací na Šumavě Jaromír Bláha. Reagovat může také UNESCO. Nejhorší možnou sankcí, kterou by mohlo polské vládě uštědřit, je vyřadit Polsko ze svého programu.
Článek byl převzat z webu časopisu Vesmír, a byl redakčně upraven. Původní verzi najdete zde.
