Nejbližší známá planeta mimo naší soustavu se nachází "jenom" čtyři světelné roky od nás. Tvrdí to alespoň Xavier Dumusque s dalšími evropskými kolegy v článku, který je připravený k vydání v časopisu Nature. Jejich práci ještě musí ověřit jiní vědci, aby se dala považovat za potvrzený objev, ale naděje, že výsledky budou potvrzeny, je dost veliká.
Exoplaneta má obíhat kolem hvězdy Alfa Centauri B a to jednou za zhruba 3,2 našeho pozemského dne. Měla by být jen zhruba o 10 až 20 procent těžší než Země. Ovšem pro život je zcela nevhodná. Obíhá svou hvězdu ve vzdálenosti 25krát menší než vzdálenost Země a Slunce. Její domovská hvězda je sice o něco menší a méně zářivá než Slunce, ale i tak budou na povrchu nově objeveného tělesa nepochybně panovat zcela nesnesitelné podmínky. Astronomové povrchovou teplotu odhadují na zhruba 1 200 °C, ale je to opravdu jen odhad.
Vědci k objevu nového tělesa použili metodu takzvaného měření radiálních rychlostí. Při ní sledují vliv gravitace planety na její mateřskou hvězdu. Výsledkem je, že se hvězda astronomům před očima zcela nepatrně "chvěje".
Nestojí totiž na místě, ale pohybuje se kolem společného těžiště soustavy hvězda-planeta. Tento pohyb se projeví ve světle, které vytváří, a to konkrétně ve chvíli, kdy se od nás vzdaluje. V tu chvíli se z našeho pohledu poněkud změní vlnová délka jejího záření (tzv. rudý posuv). To astronomové mohou pozorovat a vyvodit z toho, jak zhruba vypadá planeta, která kolem hvězdy obíhá.
Nevýhodou této metody je, že pozorování vyžaduje spoustu času na pozorování. Vědci museli sledovat hvězdnou soustavu Alfa Centauri velmi dlouho a doufat, že dotyčný hvězdný systém je natolik "klidný", aby se slabý signál potenciální planety podařilo vůbec objevit.
Znamená to také, že tímto způsobem můžeme v příštích letech pozorovat jenom několik málo dalších hvězd a jejich případných oběžnic. Nečeká nás tedy vlna objevů nových planet "za humny". Na druhou stranu je metoda tak citlivá, že může za příznivých okolností objevit i planety velikostí odpovídající Zemi, a tedy místa vhodná pro život.
Samozřejmě lepší by bylo mít k dispozici přímé pozorování takových planet, které by mohlo prozradit mnohem více než jen nepřímé gravitační zobrazení. Takto nevíme jistě, z čeho je planeta a její atmosféra, ani jaká teplota přesně na ní panuje. Se současnými přístroji jde však o těžko řešitelný úkol.
Astronomové ovšem už mají představu, jak lepších výsledků technicky dosáhnout. Dostatečný výkon na přímé zobrazení podobných planet by měl mít například chystaný Evropský extrémně velký teleskop (E-ELT).
Jak to u sousedů vypadá?
Jádro soustavy Alfa Centauri tvoří tři hvězdy. Dvě z nich (Alfa Centauri A, Alfa Centauri B) obíhají kolem společného těžiště s periodou 80 let po velmi protáhlé dráze. Hvězda A je poněkud větší a těžší než Slunce, její sourozenec s označením B je o něco menší než naše hvězda.
Daleko od obou hvězd leží ještě jedna, která také patří do soustavy. Leží ve vzdálenosti zhruba 15 tisíc astronomických jednotek (1 AU odpovídá vzdálenosti Země od Slunce) od svých dvou sester. Nese označení Alfa Centauri C, ale známější je pod názvem Proxima Centauri. Je to hvězda, která je nejblíže Slunci. Hvězdy A a B jsou pak druhou a třetí nejbližší hvězdou ke Slunci.
