Fotografie ukazuje sedimenty, zbytky ledu z Rossova moře a výsledky eroze.

Fotografie ukazuje sedimenty, zbytky ledu z Rossova moře a výsledky eroze. | foto: Jim O'Connor, Joseph S. Levy/Scientific Reports 3/2013

Slunce pálí tak, že rychle rozpouští věčně zmrzlou půdu v Antarktidě

  • 41
Dlouhou dobu to byla věčně zmrzlá půda, o níž už od základní školy víme, že se jmenuje permafrost. Nyní vědci zjistili, že taje rychleji, než se dosud očekávalo. Přitom za to nemůže globální oteplování, ale intenzivní sluneční záření.

Permafrost na pobřeží Antarktidy taje mnohem rychleji, než se předpokládalo. Důvodem je intenzivnější sluneční záření. K tomuto závěru dospěli američtí vědci, kteří výsledky svého výzkumu zveřejnili v časopise Scientific Reports.

Odborníci z Geofyzikálního ústavu Texaské univerzity sledovali snímky a speciální laserová měření z Garwoodova údolí, což je nezaledněná oblast ve Viktoriině zemi.

Viktoriina země v Antarktidě

Viktoriina země v Antarktidě

Tání permafrostu může přinést klimatické problémy

Zmrzlá voda je tam součástí půdy a dříve se usuzovalo, že permafrost zde má stabilní složení. Vědci však zjistili, že mezi lety 2001 a 2012 ledu v půdě trvale a čím dál rychleji ubývalo. Míra odtávání je podle nich dokonce srovnatelná s Arktidou, kde je mizení permafrostu zdokumentováno už delší dobu.

Podle studie za tání nemohou stoupající teploty, protože Garwoodovo údolí leží v oblasti, kde se mezi lety 1986 a 2000 teploty vzduchu nezvyšovaly a pohybovaly se na ročním průměru kolem 17 °C.  Podle vedoucího týmu geofyziků Josepha Levyho ovšem tání s počasím přesto souvisí. Prý za něj může intenzivnější sluneční svit, který ohřívá sedimenty naplavené řekou Garwood.

Podobný důvod měla i deset let stará událost, kdy se zřítil vršek hory Matterhorn (psali jsme zde).

Ačkoliv je velká část zmrzlé vody na Antarktidě uložena ve formě ledovců, může mít i tání permafrostu citelný vliv na klima na Zemi. Podle analýzy z roku 2011 se do konce století může z roztáté půdy uvolnit stejné množství uhlíku, jako kdyby se odlesnila celá planeta. V půdě jsou také vysoké koncentrace metanu, skleníkového plynu, který atmosféru ohřívá mnohem více než oxid uhličitý.

Vědci využili pozemní i letecké snímkování pomocí laserového radaru LiDAR  (Light Detection and Ranging), který při snímání daného terénu vysílá k zemi miliardy laserových pulzů, ze kterých posléze poskládá podrobný prostorový model mapovaného území. Využili také časosběrné snímání oblasti a meteorologické údaje.

,