Červen 2012 se za nezájmu světa stal okamžikem zrodu velkého průlomu ve vědách o životě. Výzkumná skupina vedená Jennifer Doudnovou a Emmanuelle Charpentierovou v časopise Science ukázala, jak s pomocí CRISPR-Cas9 dokázala velmi přesně „stříhat“ DNA na přání.
Nejen autoři objevu si ihned uvědomili, jaké možnosti by mohl nástroj nabízet. Možných využití je více, než mohou vědci vyzkoušet. Od léčby drahých nemocí hospodářských zvířat přes vyhubení komárů, opravy DNA lidí s dědičnými nemocemi, ale třeba i úpravy imunitního systému tak, aby dokázal porazit například rakovinu či AIDS, až po zcela extrémní vizi, ovšem evidentně již možnou, kterou je genetická úprava nenarozených dětí.
Doudnové, Charpentierové a spol. byli sice první, kdo postup předvedl, ovšem v jednom důležitém ohledu je konkurence předehnala. Svůj systém předvedli nejprve na „nahém“ úseku DNA, ne v živé buňce, jak to vyžaduje například medicínské použití. První, kdo ukázal využití tohoto systému na DNA přímo v jádru buňky, byl na přelomu let 2012 a 2013 tým z ústavů Broadsových (společné pracoviště dvou prestižních institucí, MIT a Harvardovy univerzity). V něm jsou hlavními osobnosti George Church a jeho bývalý post-doc Feng Čang (angl. transkripce je Feng Zhang).
Obě skupiny si před vydáním nezávisle podaly několik žádostí o patent, který by měl proces a jeho jednotlivé kroky ochránit. Nebyl to nijak nezvyklý krok, nezvyklé bylo to, co následovalo: obě strany se nedokázaly dohodnout. Svou roli sehrály zřejmě osobní antipatie, ale nejen to: všem bylo jasné, že týmy narazily na skutečný patentový poklad a ony i jejich mateřské ústavy a školy - na jedné straně především Kalifornská univerzita, na straně druhé zmíněný ústav Broadsových - by mohly na licenčních poplatcích vydělat opravdu zajímavé peníze. Řada analytiků si dokázala představit zisky v řádech miliard dolarů, někteří i vyšší.
Kdo s koho
I tak zřejmě málokdo čekal, že spor nakonec přeroste v patentovou válku, která se táhne už sedm let a která podle odhadů stála obě strany už desítky milionů dolarů. Při pohledu zpět se tak zdá například téměř neuvěřitelné, že kalifornská skupina (či její alma mater, nevíme přesně) si u své patentové žádosti nepřiplatila za expresní posouzení. U jednoho patentu jde přitom o dva tisíce dolarů, což jsou z hlediska možných zisků zanedbatelné drobné.
Americký patentový úřad se tak nejdříve vyjádřil k žádosti Feng Čangovy skupiny a uznal její patenty popisující CRISPR v savčích buňkách. Rozhodnutí obstálo i následnou žalobu ze strany Kalifornské univerzity (a také univerzity ve švédském Umeå a Vídeňské univerzity, které mají na patentu podíl). Skupina z ústavu Broadových tedy vyšla z první fáze sporu rozhodně v lepší pozici.
Nebylo to dokonalé vítězství, uznání některých patentů se dočkala i kalifornská konkurence, klíčové ovšem bylo, že uznané patenty skupiny z ústavu Broadsových pokrývaly využití CRISPR v buňkách savců, tedy i nás lidí. Což znamená, že pokrývá využití v medicíně, které by podle dnešních představ mělo být hlavním zdrojem příjmů pro držitele patentů.
Pak se ovšem spor přenesl za oceán a nečekaně se zamotal. Evropský patentový úřad totiž stejnou situaci vyhodnotil jinak. V roce 2017 rozhodl, že v EU bude držitelem platného patentu kalifornská skupina Doudnové, Charpentierové a kolegů. Klíčové patentové žádosti jejich protistrany označil za „zjevně založené“ na práci týmu z Kalifornie. V tu chvíli se zdálo velmi pravděpodobné, že za použití jedné technologie na každém kontinentu bude nutné platit licence někomu jinému.
Letos se navíc ukázalo, že ani tato podivná rovnováha nevydrží. Patentový úřad v USA totiž v dalším kole rozhodování dospěl k závěru, že další ze „základních“ patentů (konkrétně WO2013176772A1) přizná někdy během příštího měsíce kalifornské univerzitě. Patent samozřejmě nepopisuje celý proces, ale jeho důležitou součást, která je stejná pro využití v buňkách i mimo ně. To sice neznamená, že by předchozí patenty byly všechny náhle neplatné, ale i tak se zdá, že případní zájemci o využití CRISPR v USA se budou zřejmě ve většině případů dohodnout na licenci s oběma znesvářenými stranami.
Musíme se dohodnout?
Situace začíná být opravdu nepřehledná. Celosvětově bylo podáno již několik tisíc žádostí o patenty kolem CRISPR nebo jejího případného využití. Jen Evropský patentový úřad v současné době registruje více než 300 patentů s klíčovým slovem CRISPR. Řádově stovky z těchto žádostí podali právě vědci či právníci spojení s oběma původními stranami sporu a k nim postupně přibyli a přibývají další zájemci.
Právě proto, že situace je zcela nečitelná, řada pozorovatelů očekává dohodu mezi oběma institucemi a zřejmě i některými dalšími subjekty ve sporu. Jinak by podle pesimistů mohlo hrozit, že komerční sektor by se CRISPR-Cas9 mohl začít do jisté míry obávat, vyhýbat se jeho použití, případně intenzivněji začít hledat podobné vlastní technologie a majitele prvních patentů tak „obejít“ (což se zatím jeví v řadě ohledů jako poměrně slibná cesta, protože by snad mělo být možné ji nahradit jinými látkami s odlišnou strukturou).
Na druhou stranu stále platí, že CRISPR je výjimečný. Ano, lze ho do jisté míry nahradit staršími postupy (např. tzv. TALEN), ale je to nedokonalá náhražka. CRISPR je univerzálnější, levnější, přesnější. To je zřejmě důvod, proč v tomto případě neplatí pravidlo, že investoři se do nových medicínských či biologických technologií nehrnou, dokud spory kolem patentových práv nejsou vyřešené. CRISPR je prostě „neodolatelný“.
Byť zatím například není schválená jediná terapie, která by ho využívala, tři největší technologické „start-upy“ založené na využití CRISPR už dnes mají odhadovanou celkovou tržního hodnotu přes pět miliard dolarů. A to vynecháváme velké firmy (Bayer apod.), které do rozvoje produktů založených na této technologii mohutně investovaly.
Motivace k vyřešení současné patové situace tu nepochybně je. Už probíhají snahy o konsolidaci patentů a vytvoření „patentových košů“, ve kterých by se majitelé patentů spojili, aby zájemci o licencování technologie měli jednodušší pozici. Ve hře jsou ovšem také emoce (obě skupiny spolupracovaly, ale nepohodly se), a tak je těžké předpokládat, že se rychle najde řešení. Naopak, snadno může dojít k další eskalaci, kdy se obě strany přestanou soudit o patenty a začnou se žalovat přímo za jejich porušování v konkrétních komerčních aplikacích (využitím v laboratoři v rámci výzkumu se nikdo zabývat nebude).
