Původně byly určeny pacientům s cukrovkou druhého typu, protože snižují hladinu glukózy v krvi. Záhy se však ukázalo, že potlačují chuť k jídlu a dá se s nimi celkem snadno hubnout. Semaglutid prodávaný jako Ozempic nebo Wegovy napodobuje hormon GLP-1, který se uvolňuje ve střevě po konzumaci potravy a v mozku zařídí utlumení pocitu hladu.
Tirzepatid, expedovaný pod komerčními názvy Zepbound nebo Mounjaro, bývá řazen se semaglutidem do jedné škatulky, ale má oproti němu jedno želízko v ohni navíc. Imituje ještě hormon GIP a útočí v mozku na pocit hladu hned na dvou frontách. V léčbě obezity je proto o něco účinnější než semaglutid.
Do dokonalosti však mají oba preparáty daleko. Nezabírají všem stejně a u deseti až třiceti procent pacientů se míjejí účinkem. U někoho se jako nežádoucí vedlejší účinky projevují silné poruchy zažívání. Pacientům hrozí zvýšenou měrou i artritida a záněty slinivky. Při léčbě neztrácejí obézní lidé pouze tělesný tuk, ale přicházejí rovněž o svalovinu. To je vážný problém nejen kvůli ztrátě fyzické kondice. Svaly hrají důležitou roli například v metabolismu cukrů, který je u lidí s obezitou a cukrovkou druhého typu už tak těžce zkoušený.
V neposlední řadě má většina pacientů po vysazení léčby tendenci nabrat shozená kila zase zpátky. Proto vývoj nových léků proti obezitě nejen že nepolevuje, ale dokonce nabírá na obrátkách. Do roku 2028 může být na trhu hned pět léků pracujících na podobném principu jako tirzepatid.