Jak jsme slíbili minule, tentokrát přijde na řadu otázka postavená na hlavu. Nenarozené dítě totiž tráví v těle matky týdny orientované (víceméně) hlavou dolů. K obratu do této polohy dochází obvykle někdy po 30. týdnu těhotenství a většina dětí v něm více méně vytrvá až do porodu (tj. zhruba do 40. týdne).
Jakmile jednou přijdeme na svět, takový výkon zopakovat nedokážeme - dlouhý pobyt hlavou dolů se pro nás stane smrtelným. Nikdo naštěstí neprováděl „vědecké“ studie, které by měly za úkol určit, jak dlouho to přesně bude trvat, ale řádově můžeme říci desítky hodin. Spodní hranice je určitě v řádu hodin - jinak řečeno, několik hodin byste hlavou dolů asi měli vydržet nepochybně. Z USA máme příklady nehody horské dráhy, při které desítky lidí zůstali hlavou dolů na dvě nebo dokonce tři hodiny, a nikdo nebyl ohrožen na životě.
Vzhůru nohama na horské dráze (ilustrační foto)
Naopak, z antické historie víme, že ukřižovaní (kteří většinou byli zavěšeni hlavou dolů, ne nahoru) obvykle skonali zhruba do jednoho dne. Byť to bylo samozřejmě dáno i zraněními, které při tomto mučení utrpěli, o mnoho déle by zřejmě většina z nich nepřežila. V roce 2009 například zemřel v USA muž, který uvízl v jeskyni hlavou dolů. Záchranáři se k němu dostali až po 28 hodinách, a to bylo už pozdě.
Co vás zabije, když uvíznete hlavou dolů? Neúnosný tlak těžkých orgánů. |
Příčiny úmrtí mohou být v této pozici různé, od například mozkové mrtvice (prasknutí cévy v mozku v důsledku zvýšeného tlaku) po zřejmě nejpravděpodobnější udušení. Naše plíce a svaly hrudního koše nejsou stavěné na to, aby na ně tlačily orgány umístěné v břišní dutině. V pozici hlavou dolů nám přímo na plicích leží například játra, která u dospělého člověka váží kolem 1,5 kilogramu (plus mínus několik set gramů podle pohlaví a dalších faktorů). Zdraví či trénovaní lidé by obecně zřejmě přežili v této pozici déle, protože jejich svaly, včetně srdce, by dokázaly tlaku odolávat déle, ale nejspíš právě jen řádově nižší desítky hodin. (Iluzionista David Blake v roce 2008 setrval v poloze hlavou dolů cca 60 hodin, ale pravidelně přitom zvedal hlavu nahoru a doslova tak rozhýbával krev v těle.)
Chcete se zeptat?Svět i naše hlavy jsou plné zajímavých, zábavných či jen vtipných problémů a otázek, na něž nikdy nebudeme znát odpověď. Zároveň jsou učebnice, vědecké časopisy i hlavy odborníků plné odpovědí, které tápající většina nikdy neuslyší. Pomozte nám tento nepoměr alespoň malou měrou vyrovnat. Pokud máte pocit, že jste narazili na otázku, na kterou by věda mohla znát odpověď, ale nemáte čas ji hledat, či nevíte, kde začít, neváhejte nám ji položit v diskusi, nebo poslat na adresu redakce@technet.cz (do předmětu ideálně napište „Otázka dne“). My na oplátku slibujeme, že na některé otázky odpovíme. |
Jak tedy děti vydrží bez potíží hlavou vzhůru několik týdnů? Protože to mají jednodušší hned z několika důvodů. Za prvé jsou výrazně menší. Rozdíl tlaku mezi jejich hlavou a patami je tedy podstatně menší, než u dospělého. Rozdíl tlaků je dán třemi veličinami: za prvé gravitačním zrychlením, za druhé hustotou dané kapaliny (tedy krve), za třetí pak výškovým rozdílem. První a druhá veličina jsou pro děti i dospělé stejné, dospělí jsou ovšem několikanásobně vyšší (rozdíl je ještě o to vyšší, že nenarozené dítě je navíc hodně „stočené do klubíčka“), a tak se v absolutních číslech musí potýkat s menšími rozdíly tlaku.
Navíc nenarozené dítě v děloze plave. Obklopuje ho plodová voda, která stejně jako třeba voda v bazénu mírní vliv gravitace. Do jisté míry také pomáhá i to, že dítě má přece jen jiný oběhový systém než dospělý. Jeho hlavní funkcí je doprava živin z placenty, což je přece jen méně práce než v případě těla dospělého člověka, jehož srdce se musí vyrovnávat s náhlejšími a dynamičtějšími změnami atd.
Dítě „plovoucí“ v matčině děloze
Dlouhodobé „stání“ na hlavě tedy rozhodně nechejte nenarozeným dětem, mají na to vhodnější podmínky a parametry. Krátkodobě si ho ovšem klidně dopřávejte - třeba na józe, či v jiném cvičení. Vědecké důkazy jsou sice v tomto ohledu chabé, ale zdá se, že by „stojky“ a další podobná cvičení mohla přispívat ke zlepšování funkce kardiovaskulárního systému. A pokud by to náhodou nebyla pravda, podívat se čas od času nakrátko na svět vzhůru nohama je zajímavá a příjemná změna.
Aktualizace: Do článku jsme doplnili odkazy a ilustrace.
