Velikostní porovnání několika zástupců čeledi Metriorhynchidae a dospělého...

Velikostní porovnání několika zástupců čeledi Metriorhynchidae a dospělého člověka. V okolí dnešního Štramberka kdysi plavali blízcí příbuzní obou větších zobrazených metriorhynchidů, tedy rodů Torvoneustes a Plesiosuchus. Před 133 miliony let byste si v českém moři asi zaplavat nechtěli. | foto: Mark T. Young; et al. (2012); Wikipedia (CC BY 2.5)

Nový objev ukazuje, že u moravského Štramberka plavali v moři krokodýli

  • 18
Ve vápencových sedimentech v okolí Štramberka byly objeveny fosilní zuby nových druhohorních plazů. Přesné určení nálezu, uloženého od roku 1912 v Přírodovědném muzeu ve Vídni, bylo dlouho nejasné. Identifikovat oba druhy plazů se podařilo až díky mezinárodní spolupráci paleontologů, včetně dvou Čechů.

Štramberk a jeho okolí je úzce propojeno s pravěkem, a to skrze objev čelisti neandrtálského dítěte v Šipce nebo působením předního paleo-výtvarníka Zdeňka Buriana. Nyní byly oznámeny další potvrzené objevy velkých druhohorních plazů – ačkoliv ne přímo dinosaurů – právě z vápencových masivů v okolí Štramberka. Štramberský nález možná přepíše datování existence této skupiny živočichů o miliony let.

V sedimentech pocházejících z doby dinosaurů (asi před 133 miliony let, věk pozdní valangin až raný hauteriv, raná křída) byly už před dlouhou dobou objeveny zkamenělé zuby, s jejichž přesným zařazením si vědci před stoletím ještě nevěděli rady. Nejasná je také historie jejich objevu, od roku 1912 byly uloženy ve sbírkách Přírodovědného muzea ve Vídni.

Kdo že to brázdil moře našeho území v dávném období rané křídy? Jak už bylo uvedeno, o dinosaury se nejednalo. Nebyli jim dokonce ani blízce příbuzní, stejně jako nebyli příbuzní ptakoještěrům, plesiosaurům nebo mosasauridů. 

Přesto jsou z pohledu druhohorní plazí megafauny velmi zajímaví a doplňují hezky obrázek, který o našem území v éře dinosaurů zatím máme. Ten je samozřejmě zoufale nekompletní a útržkovitý, ale právě podobné objevy jej pomáhají alespoň trochu doplňovat a vylepšovat. 

Takže ještě jednou – s kým máme skrz hradbu geologického času tu čest? Původci fosilních zubů byli identifikováni teprve v loňském roce, kdy si jich poprvé povšiml německý paleontolog Sven Sachs a následně dal podnět k jejich podrobnějšímu výzkumu. V rámci mezinárodní spolupráce paleontologů, včetně dvou Čechů – Daniela Madzii a Petra Skupiena – byli v květnu letošního roku dávní obyvatelé Novojičínska identifikováni. 

Jde o zástupce dnes již dávno vyhynulé skupiny mořských krokodýlovitých plazů (krokodylomorfů), zvaných thalattosuchové (klad Thalattosuchia). V případě obou rozeznaných druhů se jedná o zástupce čeledi Metriorhynchidae, plazů velmi dobře přizpůsobených životu v mořích. Tomu odpovídají jejich veslovité končetiny, mohutná ocasní ploutev i ztráta v životě pod vodou nepotřebných zkostnatělých tělních destiček (osteodermů). 

Prozradily je zuby

Na první pohled by nám metriorhynchidi značně připomínali například krokodýla mořského, při bližším pohledu bychom rychle poznali, že šlo o zcela jiný typ krokodylomorfů. V současnosti je již popisná paleontologie natolik vyspělá, že i z pouhých fosilních zubů pravěkých mořských plazů dokážeme určit, do jaké vývojové skupiny v rámci čeledi Metriorhynchidae jejich „čeští“ původci náleželi. Fosilní zuby si i po milionech let uchovávají specifický tvar, proporce i texturu sklovin, na jejichž základě je možné daného tvora přesně zařadit do systému. 

U obou typů zubů od Štramberka můžeme konstatovat, že je zde kdysi zanechali zástupci vývojové skupiny Geosaurinae. To neznamená, že měli oba i shodný způsob života nebo preferovanou potravu. Skutečným predátorem, útočícím na široké spektrum potenciální kořisti a schopným lovit i velké obratlovce, byl původce zubů, označovaný Plesiosuchina? indet (otazník v názvu vyjadřuje nejistotu v systematickém zařazení k dané vývojové skupině (taxonu)). 

Plesiosuchina je podtribus (podseskupení) dnes dvou známých rodů makropredátorů, aktivně lovících ryby, obojživelníky i mořské plazy. Tomu odpovídá také poměrně ostrý a špičatý profil jejich zubů. Zástupci druhé skupiny měli naopak zuby mohutnější a „tupější“, vhodné spíše k drcení schránek měkkýšů a dalších bezobratlých. Původce těchto zubů mohl patřit do rodu Torvoneustes, nebo mu byl alespoň blízce příbuzný. A jak byli velcí? Přibližně jako větší druhy dnešních krokodýlů, v dospělosti dosahovali délky asi 4 až 7 metrů. 

Pohled na věž Trúbu, dominující malebnému moravskému městečku Štramberk. Tato oblast byla v období pozdní jury i rané křídy pod hladinou moře a o velké dravé krokodýlovité plazy tu rozhodně nebyla nouze.

I přes ohromné stáří 133 milionů let šlo o jedny z nejmladších fosilních nálezů zástupců této skupiny na světě. Thalattosuchové byli sice hojní v období střední až pozdní jury (asi před 175 až 145 miliony let), v období rané křídy už však byli na výrazném ústupu a jejich zkamenělin je tedy známo velmi málo. 

V případě rodu Torvoneustes by se dokonce jednalo o vůbec první nález z období křídy, protože všechny dosud odkryté fosilie spadaly pouze do období jury! Tím pádem by exemplář od Štramberka prodlužoval známou dobu existence této skupiny o nejméně 12 milionů let. Nejenom, že jsou tedy tyto objevy v našem prostředí samy o sobě unikátní, ale představují také velmi významné nálezy dané skupiny krokodylomorfů v celosvětovém měřítku. 

Nyní už tedy díky Danielu Madziovi a jeho kolegům víme, že naše území bylo kdysi domovem podivných mořských dravců, příbuzných krokodýlům. Každý takový objev je nesmírně cenný, protože nám odkrývá tajemný a dosud téměř zcela neznámý svět „českých“ druhohorních plazích obrů. Co dalšího asi v depozitářích muzeí nebo přímo v sedimentech jurského a křídového stáří na našem území ještě v budoucnu objevíme? 

Článek vznikl pro DinosaurusBlog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.