náhledy
Tři nové ostrovy, které vznikly po zářijovém zemětřesení u pobřeží pákistánské provincie Bálučistán, mají před sebou nejspíše jepičí život. Na snímku je ten největší z nich, ostrov Zalzala u města Gwadar. Vpravo nahoře jsou vidět lodě, které na něj převezly zvědavce. Lidi samotné můžete na ostrově vidět jako bílé tečky.
Autor: NASA
Na mapce je červenou šipkou vyznačeno epicentrum zemětřesení. Vlevo dole je červeně největší z nově vzniklých ostrovů, Zalzala. Dva malé ostrůvky mají ležet východně od něj u města Ormara (černě vyznačeno).
Autor: USGS
Toto by měl být snímek ostrova Zalzala, pořízený pákistánským televizním štábem jen pár hodin po zemětřesení 24. září. Ve chvíli natáčení měl mít ostrov na délku asi 100 metrů a na šířku něco před 40 metrů. Dnes by měl zabírat plochu zhruba 22 730 metrů čtverečních a je to téměř dokonalý kruh: na "délku" má 175,7 metru, na šířku 160,9 metru.
Autor: Reuters
Rozměry a další informace známe především díky snímkům z vesmíru. Tuto fotografii Gwadaru a okolí pořídil satelit Landsat 17. dubna 2013. Město Gwadar - i když to není příliš vidět - leží na úzké šíji poloostrova.
Autor: NASA
Zde je detail oblasti, kde vznikne ostrov Zalzala. Jsou zde silné vrstvy sedimentů prosycené nejen natlakovanou vodou, ale také metanem ze zbytků biomasy (tj. těl živočichů a rostlin), které se v nich rozkládají.
Autor: NASA
Stejný detail ze snímku družice Landsat z 26. září 2013. Nový ostrov leží v místě, kde je moře hluboké 15 až 20 metrů, zhruba 200 metrů od pobřeží. Vznikl zřejmě tak, že zemětřesení pohnulo vrstvami sedimentů, ze kterých se uvolnilo množství plynu a kapalin.
Autor: NASA
Uvolněné látky se rychle vydaly směrem k povrchu a vzaly s sebou i část sedimentů, tedy "bahna", které tvoří ostrov. Jde o mechanismus tzv. bahenní sopky. Snímek celé oblasti pochází také z 26. září 2013.
Autor: NASA
Plyn probublává přes sedimenty, které nový ostrov tvoří. Právě napětí v plynem a kapalinou prosycených vrstvách podloží vedlo k vytvoření ostrova. Oblast je "výrony" bahna (tj. bahenními sopkami) známá.
Autor: National Institute of Oceanography, Pakistan
Přesvědčivý důkaz, že vrstvy sedimentů v oblasti kolem ostrova Zalzala jsou plné metanu. Plyn bublající skrze bahn po přiložení zápalky snadno vzplane a vydrží hořet.
Autor: National Institute of Oceanography, Pakistan
Ostrov podle geologů rychle zničí působení moře a prudké monzunové deště, které do oblasti Pákistánu pravidelně přicházejí od června do září. Zalzala vznikl tedy těsně po konci dešťové sezóny, kterou by jinak nejspíše vůbec nepřečkal. Není to poprvé, v roce 1945 zřejmě vznikly u pobřeží Pákistánu (tehdy Indie) dva ostrovy, z nichž jeden měřil na délku prý dva kilometry. Brzy po nich nebylo ani památky.
Autor: AP
Snímek ostrova Zalzala, pořízený jedním z dvojice satelitů Pleiades. Sestavu Pleiades tvoří dvojice pozorovacích satelitů s civilním i vojenským využitím. Snímek vznikl 26. září 2013.
Autor: Astrium
Zda ostrov Zalzala skutečně vznikl jako bahenní sopka, budeme vědět, až se na něj důkladně podívají geologové. Ale bahenní sopky jako takové nejsou tak vzácné. Malé můžeme najít i v Česku, neznámější a největší v Indonésii. Nese název Lusi, vznikla možná kvůli zemětřesení, možná v důsledku špatně provedeného průzkumného vrtu při hledání ropy. Lusi zaplavila i část přilehlých obytných domů do výše několika metrů a zastavily ji až provizorní zátarasy. Ve své činnosti ale od roku 2006 neustala, a podle odhadu geologů bude "pracovat" možná ještě 20 let, i když objem vyvrhovaného bahna klesl na zhruba dvacetinu maximálních objemů. Ale vše zlé je k něčemu dobré: bahno je bohaté na kamennou sůl a někteří místní obyvatelé se tak začali živit jejím sběrem.
Autor: Rayna Rusenko