Zprávy o fantastických nálezech kosterních pozůstatků dávných lidí v jihoafrickém jeskynním systému Rising Star se na veřejnost poprvé dostaly před třemi lety. Naznačovaly, že pod povrchem jihoafrické buše tu může ležet unikátní sbírka lidských fosilií, ale řada odborníků i komentátorů si zachovala notnou dávku skepse.
Poloha (nahoře) a průřez profilem částí jeskynního systému Rising Star, kde došlo k nálezu kostí druhu Homo naledi. Cesta k předpokládanému pohřebišti nemohla být vůbec jednoduchá. V moderní době ji navíc zakryla ještě vrstva jílu, kterou vědci museli odstranit.
U některých odborníků ji ještě prohloubily velmi netradičně znějící výzvy vedoucího prací Lee Bergera na sociálních sítích a v médiích, aby se mu hlásili „malí“ jeskyňáři se zkušenostmi z archeologie a paleontologie. Jen lidé drobné postavy se totiž mohli snadno dostat na dno jeskyně, kde výzkum probíhal, což mimochodem znamenalo, že sám Berger se tak na místo nálezu nikdy nepodíval.
Jihoafrický tým pak kolegy překvapil podruhé, když na březen 2014 svolal do Johannesburgu seminář, na který Berger pozval výslovně paleontology „na začátku kariéry“, aby nálezy identifikovali a analyzovali. V oboru, kde si odborníci z obav o poškození i kvůli kariéře nálezy velmi pečlivě střeží, šlo o věc zcela neobvyklou. (podle časopisu Science se mu kvůli tomu dostalo přezdívky „pan Paleodemokracie“).
Ona opatrnost není v tomto oboru tak na závadu. Hledání kořenů lidského rodu je obor plný jak zajímavých objevů, tak dávno a často velmi rychle vyvanulých senzací. Ale nálezy z Rising Star zřejmě čeká více než jen krátký okamžik slávy. Mezinárodní tým odborníků v jeskyni během posledních let objevil celkem 1 500 jednotlivých kosterních nálezů, které patřily nejméně patnácti předkům, nebo blízkým příbuzným moderního člověka.
Rekonstrukce podoby Homo naledi pro říjnové vydání National Geographic. Podobu je nutné brát s velkou rezervou.
Začneme u samotných koster, které tým popisuje v textu pro časopis eLIFE. Podle jejich názoru (samozřejmě založeného na spoustě práce a znalostí) jsou kosterní nálezy důkazy existence nového druhu hominidů (tj. příslušníků rodu Homo), který nazvali Homo naledi (naledi znamená v domorodém jazyce sotho hvězda). Na pohled byl zřejmě štíhlejší a vyšší postavy s dlouhými končetinami, ale trochu „opičími“ rameny a trupem. Jde tedy o druh, který je podle zrekonstruovaných koster tak trochu „směs“ moderního člověka a jeho starších předpokládaných předků.
Například malá mozkovna je v podstatě přímo srovnatelná s gorilí, tvar prstů, stehenního kloubu či ramen připomínají spíše australopitéky či Homo habilis. Ovšem zápěstí, nohy a chodidla jsou velmi podobné jako u neandrtálce nebo současného člověka. Přesné srovnání je však problematické, trochu ironicky i proto, že z Homo naledi se podařilo najít tolik pozůstatků. Velká část hominidů je totiž známá jen z velmi částečných nálezů, nemáme tedy k dispozici velkou část jejich kostry a těžko ji pak můžeme srovnat s jihoafrickým objevem.
Podrobný nákres okolností nálezu koster Homo naledi v tzv. síni Dinaledi,
Podzemní pohřebiště?
Bohatství nálezu je dáno i místem. Kosti se našly v jeskyni Dinaledi, která leží zhruba 80 metrů od ústí systému Rising Star na povrch. Čili je to v místech, kde v nedávné geologické minulosti téměř nepochybně panovala naprostá tma. Nebylo to rozhodně vhodné místo pro běžný život, ale mnohem spíše místo nějakého rituálu. Stav koster naznačuje, že těla se do jeskyně dostala celá, a pak se postupně rozložila. Jinými slovy: nejpravděpodobněji se nyní jeví varianta, že jde o jakési podzemní pohřebiště, a to i proto, že se na místě nenašly žádné jiné kosti kromě pozůstatků jedné zřejmě zbloudilé sovy a pár hlodavců.
V některých ohledech jsou informace o nálezech zatím bohužel velmi kusé. Například zatím vůbec nevíme, jak staré kosti vlastně jsou, autoři zatím neprovedli žádnou spolehlivou dataci nálezů. Zatím podle okolností nálezů usuzují, že by kosti mohly být s největší pravděpodobností zhruba dva miliony let staré, ale jisté to není. Vyloučit se tak nedá ani to, že jsou nálezy podstatně mladší a možná pochází „jen“ z doby před stovkou tisíc let.
Ukázka co nejúplnější rekonstrukce kostry druhu Homo naledi spolu s dalšími kosterními nálezy z jeskynního systému Rising Star.
Obě varianty by samozřejmě byly zajímavé. V případě stáří řádově v milionech let by šlo o zcela výjimečný náhled do dávných dob primitivních hominidů, o kterých máme jen málo dokladů. Těžko se dá ovšem očekávat, že by nám nějak jasně ukázaly, kdy a jak člověk vznikl. Původně jednoduchý příběh o evoluci směrem od primitivního k vyspělým lidem (tedy nám) totiž rozhodně není obrazem skutečnosti, jak ukazují nálezy posledních desetiletí. Lidská evoluce probíhala velmi pravděpodobně mnohem komplikovaněji a zatím neexistuje jasná shoda jak vlastně. Zřejmě byla plná zákrut, podivných (a zřejmě slepých) odboček, křížení (a zřejmě nejen s neandrtálci) a dalších podivností, o kterých nemáme vůbec přesnou představu. Zdá se, že Homo naledi nám osvětlí další podrobnosti, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že osvětlí všechny nejasnosti kolem našeho původu. Na to je jich příliš mnoho.
Pokud jsou kosti mnohem modernější a „člověk hvězdnatý“ přežil do éry Homo sapiens, byl by to (možná spolu s „hobitem“ Homo florensis) doklad toho, že jsme v relativně nedávné době na Zemi žili s jinými příslušníky stejného rodu. Pak se samozřejmě vkládá otázka, zda jsme se s nimi potkali, jak naše setkávání probíhalo, a zda si v sobě do dneška neneseme něco i z těchto dnes vyhynulých příbuzných.
