Jestli jste neviděli ještě nohy Havarda Ruglanda v akci, věnujte jim pár minut, není to ztracený čas, i když vás mužské nohy obvykle příliš nepřitahují. Osmadvacetiletý Nor se prokopal z YouTube až do světa profesionálního amerického fotbalu.
Sociální pracovník Havard Rugland si po rozpuštění svého amatérského fotbalového týmu před rokem a půl našel novou zábavu v kopání do fotbalové šišky. Měl pocit, že mu to jde, a tak ve spolupráci s bratrem a dvěma kamarády dal v září na YouTube video se svými nejlepšími zásahy.
Video si postupně získávalo pozornost a ke konci roku mělo zhruba dva miliony zhlédnutí. Není divu, triky vypadají opravdu neuvěřitelně. Rugland kope šiškou do náruče muže v projíždějícím autě, lodi či pohodlně sedícího v křesle nějakých třicet metrů daleko. Nejlepší trik si nechal na závěr: vezme do ruky jednu šišku, vykopne ji po pomalé parabole do vzduchu, pak vezme druhou šišku a kopne ji tak, že se ve vzdálenosti zhruba kolem dvaceti metrů ve vzduchu srazí.
Je to možné?
Neuvěřitelné záběry to jsou i přesto, že všechny triky se samozřejmě nepovedly napoprvé. "Na poslední trik (zásah jednoho míče druhým ve vzduchu, pozn. red.) jsem potřeboval asi osm pokusů," řekl Rugland pro New York Times a dodal, že nejvíce práce prý dalo natáčení zásahu basketbalového koše. "Chtěl jsem, aby to spadlo přímo do koše, ale pořád jsem trefoval obroučku. Chvíli to trvalo. Celkem jsme to mohli zkoušet asi čtyřicetkrát."
I přesto vypadá především záběr zásahu letící šišky neuvěřitelně. Každého při pohledu na něj musí napadnout, zda nejde o podvod. Ale podle všeho ne, naznačuje analýza videa, kterou provedl fyzik a bloger Aatish Bhatia na svých stránkách Empirical Zeal (tj. Zápal pro empirii). Nástroje, které při tom použil, přitom nejsou až tak složité.
Využil program Tracker pro analýzu videa (je dostupný zdarma odsud). Umožňuje srovnat perspektivu šikmého záběru i sledovat pohyb jednotlivých objektů v záběru. Získané údaje pak porovnal s průběhem letu jakéhokoliv objektu v zemské gravitaci. Rozdíl od "ideální dráhy" je v případě obou šišek velmi malý a dá se velmi snadno vysvětlit působením dalších vlivů, především větru.
Snímek z videa Havarda Ruglanda zachycuje okamžik těsně před srážkou obou šišek. Červeně je vyznačena ta, kterou vykopl jako první, modře šiška, kterou vykopl jako druhou. Zelenou barvou je vyznačena dráha společného těžiště obou předmětu. Záběr je otočený tak, aby se odstranilo perspektivní zkreslení.
Dráha druhé (rychlejší) šišky podle videa (modrá křivka) v porovnání s teoreticky předpovězenou (fialová). Po srážce se dráha samozřejmě zcela změní. Pozor, graf je orientovaný podle matematické konvence. Na videu letí šiška opačně, tedy zleva doprava.
Co ovšem samotná srážka? Proběhla i ta na videu podle fyzikálních zákonů? I na to je poměrně jednoduchá odpověď. "Na srážku je lepší myslet jako na explozi naruby," doporučuje Bhatia.
Pár zbytečných faktůAnalýza videa také mimochodem prozrazuje fyzikální podrobnosti o celém triku. Rungald vykopl první šišku pod úhlem 64 stupňů rychlostí zhruba 51 kilometrů za hodinu. Druhá za ní vyletěla o 1,5 sekundy později z místa o 1,5 blíže místu srážky pod úhlem 40 stupňů rychlostí 61 kilometrů za hodinu. |
Výbuch letícího předmětu totiž dopadne v jednom ohledu vždy stejně: když sečtete směry a rychlosti pohybu všech trosek, vyjde vám nula. Jejich (teď už nehmotné) společné těžiště je v místě původního objektu. A bude tomu až do konce letu: společné těžiště dopadne na zem na místě, kam by dopadl původní předmět, i když jednotlivé trosky samozřejmě dopadnou kolem něj.
S šiškou by to mělo být podobné. Dráha pohybu společného těžiště by se při srážce neměla měnit. Měla by tvořit jednu jedinou, plynulou parabolu, jejíž podobu lze dopočítat jen s pomocí údajů z videa.
Opravdu to tak je, ukazuje bloger Bhatia. Dopočítaná dráha společného těžiště obou šišek se před a po srážce nemění, takže fyzikálně je vše v pořádku. Samozřejmě s drobnou odchylkou od ideálního průběhu danou zanedbáním větru a dalších vlivů a zřejmě i drobné vychýlení šišek (směrem od či ke kameře), které analýza zanedbala.
Srovnání dráhy obou šišek podle údajů z videa a fyzikálního modelu (graf je orientovaný zprava doleva, tedy opačně než video). Pomalejší "projektil" je červený, rychlejší modrý. Teoreticky vypočítaný pohyb jejich společného těžiště je vykreslen růžově, rekonstrukce podle videa žlutě (do okamžiku srážky) a poté zeleně. Odchylka na konci je daná nejspíše tím, že míče se vychýlily do strany (dále od kamery), což analýza zanedbala.
Není to zcela neprůstřelný důkaz. Ale pokud jde o podvod, šlo by o podvod velmi profesionální, přesahující úroveň i řady hollywoodských velkofilmů (pravda, v nich nejde na prvním místě o fyzikální věrohodnost).
Nakopnutý Nor
Půvabný a přesvědčivý fyzikální důkaz ale není jediný hlas mluvící pro pravost videa. To postupně objevili také trenéři různých klubů amerického fotbalu z amerických vysokoškolských týmů (Rugland by za ně ještě mohl hrát i ve svém věku).
V listopadu si pozval Ruglanda na zkoušky dokonce i tým New York Jets z nejvyšší americké soutěže NFL. Nor jimi prošel tak dobře, že podle New York Times se s klubem dohodl na dalším kole zkoušek v březnu tohoto roku. Podle hlasů z týmu nemá Rugland start v soutěži jistý, ale talent v něm rozhodně je. A to i přesto, že reportérovi nedokázal odpovědět na poměrně jednoduché otázky o pravidlech amerického fotbalu.
Jak je vidět, kopání do šišky jen pro zábavu se někdy může vyplatit. A pokud vám to zrovna nepůjde tak jako Ruglandovi, můžete se stejně jako Bhatia pobavit při analýze sportování jiných.
Oprava: V předchozí verzi článku se chybně uvádělo, že Rugland používá ragbyovou šišku. Autor (vědecký redaktor Technetu) totiž netušil, že se liší od šišky používané v americkém fotbale. Tímto děkuje čténářům (konkrétně Janu Čekalovi) za upozornění.
