Petr Juračka se obvykle „nimrá“ v malých tůních a sleduje výskyt drobných vodních živočichů, které většina z nás nedokáže ani pojmenovat. V loňském roce s tímhle na první pohled poměrně nevábným tématem zvítězil v soutěži o populárně-vědecké video, kterou druhým rokem připravuje český soukromý fond na podporu vědy Neuron ve spolupráci s Primou ZOOM. (Přihlášky do letošního ročníku je možné podávat od 27. ledna na této stránce.)
Během rozhovoru Petru Juračkovi každých 12 minut zapípaly hodinky a on začal pečovat o svoje „brebery“. V acetonu sušil vzorky, které druhý den měly putovat pod elektronový mikroskop, kde je vakuum a vysoké napětí, takže voda nemá ve vzorku co dělat.
Tohle musíte dělat celý den?
Ano, ale dneska jsem začal dobře. Nejhorší je, když začnete s přípravou někdy o půlnoci, chce se vám spát a pak musíte každých 12 minut vstávat... To jsou přesně ty chvíle, kdy se vás všichni ptají, jestli to stojí za to. Ale mě to pořád baví.
Jak často se tahle příprava nepovede?
Já bych řekl, že chybovost je až 80 procent. Důležité tedy je nejen dělat to správně, ale mít také štěstí.
Perloočka (Daphnia hrbaceki), nový druh, který objevil Petr Juračka s kolegy na Kokořínsku zhruba před čtyřmi lety. Snímek pochází z elektronového mikroskopu, byl dodatečně kolorován.
Což by se asi dalo říct i o vaší účasti v soutěži Neuronu o popularizační video…
To ano, já jsem na vítězství samozřejmě vůbec nevěřil. Video jsem posílal těsně před uzávěrkou, pracoval jsem na něm do poslední chvíle. Když jsem ho dodělal, neměl jsem pocit, že se nějak výjimečně povedlo a nebyl jsem sám. Volal mi ten den šéf, že video viděl a že by to chtělo hodně předělat. Když zjistil, že už není čas, řekl jen: „To máš blbý, s tím nemůžeš vyhrát.“ Když jsem vyhrál, tak řekl jen: „To ty ostatní videa musela vypadat.“ Ale on je strašný puntičkář, takže je to tak vlastně v pořádku.
Ale čas příliš nebyl, jeden záběr byl přímo z posledního dne soutěže. Samozřejmě některé závěry ve filmu jsou starší, ale konečnou formu jsem mu dal, až když jsem se dozvěděl o soutěži. Ono to tak bývá, materiálu je hodně, ale když chci něco dodělat do finální podoby, je k tomu zapotřebí vhodná příležitost a motivace. Takhle mám v rukávu několik videí a čekám, až se naskytne vhodný důvod to dokončit.
Rum jste asi dopředu připravený neměl, že? Byl vůbec pravý?
Ty záběry s rumem jsou z březnové Orlice, takže zima tam opravdu byla a rum by se byl býval hodil, ale nebyl pravý. Byl to studený čaj z rána, navíc v láhvi od portského. Byla mi ale už opravdu zima, záběr jsem několikrát opakoval a pak jsem toho raději nechal, protože se mi zuby klepaly tak, že to už nemělo smysl zkoušet. A musel jsem pak řídit.
Když jste říkal, že materiálu je hodně, je to i tím, že se fotografii a filmování hodně věnujete?
To ano. Já jsem v jedenácti letech řešil, jestli mě baví víc mikroskopování nebo focení a vlastně to nemám úplně vyřešené do dneška. Například celý vítězný film vznikl sice na koleně, ale použité vybavení nebylo za hubičku.
Jezero Bajkal
Použil jsem i záběry z kvadrokoptéry, kterou jsme s kamarádem speciálně sestavili pro filmování – aby byla stabilní a přitom dobře ovladatelná. Stála nás sice spoustu spoustu času a tři moje měsíční platy, ale sloužila skvěle. Tedy dokud jsem ji loni v létě neutopil v Nilu (poslední video dronu si můžete prohlédnout na YouTube, skončil v bouřlivých vodách). Teď si nějakou dobu musíme ještě počkat, než dáme dohromady nový stroj. Navíc se dokumentární fotografii i filmu postupně začínám věnovat tak trochu i profesionálně přímo tady na fakultě, kde pracuji na část úvazku na popularizaci našeho výzkumu a vědy.
Video leccos prozradilo, ale co je přesně vaše odborná specializace?
Ekologie, přesněji ekologie drobných vodních ploch a živočichů v nich. Děláme už několik let projekt na Kokořínsku, které je z tohoto pohledu velmi zajímavá oblast s hlubokými a příkrými údolími, které tvoří takové přirozené bariéry v krajině.
Petrem Juračkou studované „louže“ nejsou často nic vábného. „Do toho byste nevlezl,“ přiznává sám biolog, který do nich „leze“ pravidelně.
A ty drobné vodní plochy, to je co? Louže?
Jsou to skutečně takové vlastně větší louže, ale dočasné jsou jen v delším časovém měřítku, třeba deseti, dvaceti let. Mohou začít jako malé louže či tůňky a mohou do několika let zmizet nebo se naopak mohou rozrůst do velkého rybníku. Obvykle o nich platí, že během roku nevysychají. Výhoda je, že ty naše lokality jsou bez ryb - ryby totiž skoro všechno sežerou a udělají v tom hrozný zmatek. Zkoumáme nejen, co v tůních žije – náš velký úspěch byl, že jsme před několika lety objevili nový druh perloočky – ale také, jak se tyhle organismy přesouvají po krajině.
Jak šíření probíhá?
Možnosti transportu se hodně liší druh od druhu. Taková vážka bude mít jiné způsoby šíření než třeba perloočka, která musí spoléhat na jiné živočichy a v podstatě jen stopuje. Což neznamená, že by metody pasivního šíření nebyly propracované. Například vajíčka žábronožek jsou pokrytá v podstatě suchým zipem, která se pevně přichytí třeba na peří ptáka, který se v tůni vykoupe. Divil byste se, jak účinné to je. Biologové to potvrdili třeba i tím, že odchytili ptáky ze vzduchu, vykoupali je v připravené čisté vodě a pak překvapeně sledovali, co všechno v ní začalo růst a hemžit se.
Vajíčka žábronožky uzpůsobená k tomu, aby se pevně ukotvila na co nejširší škále vhodných povrchů, často třeba ptačím peří. Díky tomuto autostopu se mohou přesunovat na nové lokality.
Žábronožka v plné kráse. Vak s vajíčky je patrný v zadní části těla.
Nezkusíte to?Soukromý Nadační fond Neuron ve spolupráci s Prima ZOOM dává prostor široké veřejnosti, aby formou krátkého srozumitelného videa představila vědecký obor nebo předmět výzkumu, a pomohla tak popularizovat vědu. Důraz je kladen na nápaditost, nadhled a schopnost představit téma zajímavou formou, nikoli na technické provedení – video stačí natočit i jen na mobilní telefon. Autor nejlepšího vědeckého videa získá od Nadačního fondu Neuron 100 000 Kč. Organizátoři tak chtějí motivovat širokou veřejnost, aby se vědy nebála a zkusila ji hravě přiblížit svému okolí. A nezáleží na tom, zda se jedná o biologii, fyziku nebo třeba historii či ekonomii. Videa z loňského roku si prohlédněte na této stránce – mohou pro vás být inspirací. Soutěžní videa je možné nahrávat od 27. ledna do 28. února 2015 na této stránce. Vítězové dvoukolové soutěže budou vyhlášení 6. května. |
Jak rychle jim to jde?
Proletět se řádově pár kilometrů není pro ty organismy moc velký problém. Ale samozřejmě obvykle to dopadne tak, že se vajíčko dostane do míst, kde spíše nepřežije. Jak to u stopování bývá, tak nevíte, kde přesně skončíte.
Když jsem viděl fotografie, některé ty vámi zkoumané plochy vypadají jako běžné rybníky…
Nu, velká část z těch námi zkoumaných vznikla uměle. Buď přijel bagr, nebo v některých případech holandští dobrovolníci. Na Kokořínsku se totiž dělají uměle na základě požadavků CHKO. Ta se snaží v přírodě vytvářet záchrannou síť pro některé druhy – říká se tomu anglickým výrazem stepping stones, tedy jakési kameny, po kterých může daný druh či druh přejít přes problematické období. Různorodější krajina může být někdy z toho našeho pohledu stabilnější.
Pro které druhy se nové tůně vlastně vytvářejí?
Rostliny, obojživelníky, vodní šneky..., prostě spoustu drobnějších organismů, které jinak z české krajiny postupně mizí. Což je samozřejmě spojené s tím, že mnohdy zmizely remízky a další drobné neobdělávané části krajiny. Spousta drobných, krásných živočichů je tak nyní velmi vzácná. Což samozřejmě nemohli v 50. letech při zcelování polí vědět. Stejně tak jako nemohli vědět, jaké budou problémy s tím, že se na velkých lánech budou snáz šířit nemoci či paraziti.
